Jednoho dne sem jela s kámoškou na fono do chlumčan a najednou ona pryč,říkám si kde je,hledám jí a ona si klidně paří se dvěma tejpkama.Rozhlídnu se a říkám si jo ten jeden je fakt hezkej ale v tý době sem měla kluka ale co říkám si.Bavim se s nim je milej říká že je z perníkoví chaloupky směju se říkám si smysl pro humor je dobrá vlastnost.Tancujem pijem a najednou zas přijde kámoška a říká hele jedem já na ní to jako už a ona jo pojď.Nasraná jdu za tim jehož jméno ani neznam a povídam mu hele já už musim tak kdyžtak pak přijeď a on jo čau tak zklamaná odcházim a najednou mi někdo klepe na rameno otočím se je to ten tejpek říká dáš mi číslo tak mu ho dam a on odchází...Já pokračuji v cestě a nejednou zas někdo opět klepe na moje rameno otočím se a on mě začal líbat já v šoku a on odchází pootočí se a povídá jo a já jsem Martin.Celá v rozpacích sedim v autě a jedu domu.Ráno sedim čekam sms nic čekam druhej den nic hm seru na to ten už se neozve a třetí den ráno sms od něj psali jsme si dali jsme si sraz říkám si jo proč ne.No a takhle to šlo víkend co víkend oba sme se rozešli se svýma partnerama a dali se dohromady než sem se rozkoukala byli to 2 roky....Jenže nebylo všechno jen sladký tak jako na začátku.Neuměl lhát ani pít pil čím dál víc a víc najednou začal zapejkat hrát bedny snažila sem se mu pomoct marně opovrhoval mnou ponižoval a dokonce mi do očí přiznal 2 nevěry zklamalo mě to mrzelo ale sem typ člověka co je slepej když fakt miluje no a tak sem mu odpustila když mě nechal že chce bejt sám pak mě podvedl znova opustil znova podvedl.A závěr mé slepoty byl když sem na svátek zamilovaných mojí lásku chtěla získat zpátky a tak sem jeho i jednu fakt tlustou holku vzala domu společně ještě z jednim jeho kámošem.Všichni sme šli k němu já šla nahoru do jeho pokoje on přišel za mnou pomilovali jsme se a pak sme se ještě šli podívat do hospody.Byla sem šťastná říkala jsem si jo miluje mě vrátí se ke mě ale opak byl tu noc pravdou.Když sme se vrátily všichni k němu oni 3 byly nahoře a já dole šla sem se podívat co tam dělaj a oni si povídaly říkam si v poho je to na klid ale najednou se dolu vrací jen ten jeho kámoš a já říkam hej co tam dělaj a on ani se neptej.Jdu nahoru po schodech buší mi srdce vidím že je tam zasnuto mám strach ale přesto vím že ty dveře musim otevřít abych konečně nebyla ta hloupá najivka co dává jen šanci otevřu rozsvítim a koukam jen tak bezeslova vidím je jak se objímají oba polonazí je mi na nic odcházím mlátim dveřma rozbíjim věci na chvíly se mi snad i zastavilo srdce nebo co.Odjela sem a vzdala to.Nikdo by mi snad nemohl takhle ublížit kdyby mě miloval jen si to myslel.přitom já bych pro něj i zabíjela tolik sem ho milovala na nikom jiným mi tak nezáleželo.A tak sem se chtěla pomstít jela jsem za kámošem do klatov společně s nej kámoškou jenže on tam nebyl chtěla sem s ním mluvit ale on byl zrovna jinde.mrzelo mi to protože sem v tu chvíly někoho opravdu potřebovala tolik mě to ponížilo.Volá na mě Monika přijdu k ní ona na mě hele vidíš toho v tej černej košily?a já jo proč a ona toho musim mít a já no neni špatnej odjela sem se podívat po tom kámošovi na jinou disco nebyl tam.Vrátila jsem se zpátky a tak parta kluků a mezi nima Monča řikam co tu blbneš a ona no hele masakr tejpci sou z německa a jezdí sem na kalby seznámila mě bavím se s nima v angličtině a pak přišel ten kluk co se tolik líbil Monče povídáme si a rozumíme si je s nim sranda a je milej.No a teď je to 8 měsíců co jsem s nim vrátil mi sebevědomí hýčká si mě rozmazluje a miluje nikdy by mi neublížil vim to cítim to.Monča se nakonec dala dohromady s jeho kámošem Ralfem kterej je taky moc milej.A sme relativně spokojený neříkam že na Martina nemyslim jen říkám že měl šancí až moc tolik jich už nikdo mít nebude....nepsala jsem sem detaily protože vim že to budeš číst Martí ublížil si mi a já to nevrátim ty taky ne.Nejde to a já bych s tim žít neuměla.Nezlob se.Vim že je těžký zapomenout já sama taky nemůžu ale u mě jde o 14.2 I kdybych tě milovala sebevíc nebudu se takhle ponižovat....ne už nejsem to zrzavý strašidlo který si kdysi i když si měl holku sbalil na fonu.nejsem ta co odpouští a nejsem ta co věří.Nejsem ta kterou si znal měl si pravdu změnil si mě a můžeš si zato sám.Ale já nikdy nezapomenu i když nevim co bude zítra píšu to co je teď žij přítomností né minulostí.Já jsem tvoje minulost a zároveň ponaučení....Všechno jednou přebolí.....Píšeš co udělala ona-,,nic,, ale já toho udělala a dokázala mnohem víc mnohokrát odpustila hodně milovala a opustila pro záchranu sama sebe před sebevraždou z lásky kterou si mi tak často zapoměl dávat.....Promiň nech mě jít prosím....Z rozbitýho hrnku už se nikdy tak dobře nenapiješ i kdybys ho slepil nikdy nebude jako předtím zůstanou na něm jizvy tak jako jsou na mém srdci po tom všem cos i když možná nechtěně způsobil ale alkohol nebo rozchod rodičů nejsou důvodem ubližovat druhým měl si ve mě oporu bevážil sis jí....Nemůži ti pomoct tys mě taky neušetřil trápení a já to nedělam schválně je to teď můj život nová šance...každej musíme jít svojí cestou to je život.....bereš to i u mámi i když to bylo těžký ber to i u mě.Já ti jednou odpustim.....Ale odpuštění neni to samí jako vrítit se to si pamatuj...sbohem...Beruška

Přemýšlely jste někdy nad tím jestli vaše znamení ve zvěrokruhu nějak ovlivňuje váš život,vaše chování?Nedávno jsem přišla nato že žřejmě v mém těle bydlí 2 uplně odlišní lidé.jeden se zabívá minulostí a ten druhej myslí na budoucnost...Ale ani jeden z nich nepřemýšlí nad přítomností.Možná si někdo řekne ježíš co to mele ale když se nad tím pozastavíte a zapřemýšlíte je to tak.Všichni žijeme v přítomnosti ovlivňuje nás minulost a přemýšlíme nad budoucností-jaká asi bude?Ale budoucnost si vytváříme sami.Litovali jste někdy něčeho co jste kdy udělali?Nebo co jste měli říct a neřekli?třeba jak moc vám na někom záleží?Chtěli byste to změnit?Ale co když byste měli tu možnost udělali byste to?Ale co když to je osud,všechno se děje z nějakého důvodu.Např.stane se autonehoda člověk zemře,byla to jeho vina nebo to byl osud a mělo se to stát?Nebo snad jen náhoda?Byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě?Nikdo z nás nato nemůže odpovědět a to je na tom to záhadný někdo si myslí to a někdo zas něco jiného.Ale závěr je vždycky stejný.Stalo se a nedá se to vrátit i když budete chtít sebevíc nejde to.A to je minulost která ovlivňuje přítomnost a budoucnost.Vaše chování se změní vy sami se změníte ale nikdo nepřemýšlí nad tím že je to třeba takhle lepší,člověk si začne vážit maličkostí,lidí,rodiny,přátel.Proto by člověk měl žít naplno tak aby i on sám ovlivnil život někoho jiného pomohl mu,utěšil a vážil si.Možná to zní krutě ale říká se "proč se bát zítřků,třeba nepřijdou" Tak proč člověk přemýšlí nad tím proč se to stalo? i když ví že to nevrátí a i kdyby se snažil změnit to,nejde to protože netušil že se něco takového může stát právě jemu.Dělat chyby je lidské stejně tak jako odpouštět...Ale co když chcete odpustit někomu kdo už vás nemůže slyšet?Nebo snad poděkovat zato že z vás udělal lepšího člověka?Někdy má člověk zlost na někoho kdo ho kdysi dávno opustil ale kdyby se tak nestalo,kdo by pak psal tenhle článek?Zřejmě někdo kdo to zažil a ví jaký to je,ale ten kdo to píše teď už ví že si má vážit každého nového dne.Protože tem kdo to píše ví o čem mluví.... Např.značí bohužel realitu která se děje dnes a denně. But all bad is for something good.