-> MaričQa <-

Byla to mladá, dospívající dívka jako každá jiná. Jmenovala se Ryta. Ráda tančila, zpívala a dokázala si užít volna. Jejím snem bylo jedno : stát se baletkou! Už jako malá holka chtěla chodit do baletu...doma v pokojíčku zkoušela chodit po špičkách a vlnila se u tyče. Ne u té svislé, ale u té vodorovné. Představovala si jak je někde na jevišti v plném sálu....jak jí všichni tleskají a obdivují...

Úspěsně dokončila základní školu. Středí školu si vybrala právě tam, kde mohla chodit na hodiny baletu. Byl to jediný důvod. Bylo to daleko tak ji rodiče dali na internátní školu. Neměla strach z internátu ani ze školy, už se bála jen toho jak pujde poprvé do baletu. Šla tam s tatínkem, aby jí pomohl a podpořil. Domluvil to se cvičitelkou. Za týden už Ryta chodila pravidelně třikrát na dvě hodiny tančit. Zpět na internát chodila unavená, i přesto si ty hodiny užívala...moc ji to bavilo! Ale bylo tam něco silnější než balet...na internátu poznala kamarádky, se kterými chtěla trávit taky svůj volný čas, kterého díky baletu bohužel už moc nezbývalo. Ona šla tančit a holky šly do baru, bavily se, flirtovaly s klukama...ona tančila a tančila. Nic jí tam nedrželo...a proto začala místo baletu více času trávit s kamarádkama. Místo tří dnu tam chodila už jen dva, pak už jen jeden a pak už vůbec...vydrželo jí to pár měsíců ... líbilo se jí to. Užívala si to, že měla tolik času jak ony. Neměla silnou vůli aby se vrátila natož aby v baletu dál pokračovala. Sen který se jí na chvíli splnil se rychle ztratil. Neměla a pořád nemá sílu si přiznat, že pro ni byl právě balet celý život, milovala ho...jenže něco bylo silnější než ona sama...a to jí taky zničilo ten sen, o kterém už dlouho snila! Uvědomila si to, časem jo...ale věděla, že už je dávno pozdě...moc to neřešila. Nebo spíš na venek vypadalo, že to moc neřešila. Štvalo ji to! Proklýnala se! Tolik večerů doma do polštáře probrečela...i teď když si na to někdy vzpomene je jí to líto...ale už neudělá nic...stalo se! I když jí to trápilo, užívala si to s holkama...poznávaly party kluků. Do baru s halkama začaly chodit každý den...jako by snad na něm byly už i závislé...po škole si jen hodily na internát batohy, trochu se upravily a šly. Trávily tam všechen svůj volný čas. Zvykly si na to a nedokázaly pochopit ty lidi, kteří dojdou ze školy a učí se. Připadalo jim to nemožné.

Jednoho dne v baru poznaly dva kluky. Díky nim to celé začalo. Byli to nejlepší kamarádi, jen o trochu starší než ony. Patrik měl čerstvě 22 a Milanovi táhlo na 23. Den který s něma prožily byl jiný než ostatní. Věděly, že jsou oba jiní, ale přitom jim připadalo jako by právě oni k sobě patřili. Díky nim poznali dalších asi 20 kluků a pár holek, se kterýma taky trávily volné chvíle, ale ne se všema. Celé to bylo zvláštní. Holkám připadalo jako by to byl sen. Přece dvě party lidí, kteří jsou naprosto odlišní nemůžou tvořit jednu společnou, nerozdělitelnou. I přesto, že každý poslouchal jinou muziku, měli jiný styl oblékání, jiný styl zábavy....stala se z nich parta, která volný čas trávila spolu! Protiklady se přitahují, opravdu to fungovalo. Chodili ven už jen spolu, dokázali blbnout, někdy se jen tak projížděli autem...občas si zahulily...holky před tím trávu nekouřily...to měly od nich. Bylo jim s nima dobře...užívaly si ty stavy...i když jich nebylo moc! Nebyly zvyklé na hulení, ale brzo si zvykly na kluky. Už si nedokázaly představit trávit čas bez nich. Byli na sobě vzájemně závislí. Byli spolu i ráno. Kvůli klukům vstávaly v 5 aby mohly být společně. Jen se procházeli, vykládali a kouřili, prostě si užívali to společné ráno!Holky tomu říkaly ranní výlety, i když ne vždy se tam sešly všichni. Některé holky někdy nevstaly tak je nikdo nenutil. Byla to věc každé jestli chtěla tak šla, jestli ne tak spala dál. První zlom naší party se stal ten, že se jeden z kluků zamiloval do Ryty. Pro ně pro všechny byl jako nejlepší kámoš. I pro Rytu. Nemilovala ho, ale měla ho strašně ráda. Když byla s ním cítila se v bezpečí, nikdo by ji nedokázal ublížit, jen kdyby se pokusil on by to nedovolil! Byl o proti ní strašně velký a silný. Jenže co dělala ho bolelo! Myslel si, že to co cítí on cítí i ona! Chtěl všechen čas trávit s ní! Jenže Ryta neměla v sobě tu sílu aby mu řekla, že ho nemiluje a tak to v sobě celou tu dobu dusila. Neměla odvahu, bála se, že ho ztratí i jako kamaráda! Další zlom byl, že se měl stěhovat do jiného města. Měl od nás odejít...zrušit kamarádství! Odejít od celé party! Chtěl odejít i od Ryty, nechtěl, spíš musel! Nejradši by ji vzal s sebou! Nemohl...nemohl nic! Nechtěly aby odjel, nechtěly ztratit tak dobrého kluka jako byl on! Tolik času stráveného v baru probrečely, jen aby zůstal. Zvlášť Ryta. Měla k němu tak silné pouto, že ty city prostě musely ven...musela se vybrečet! Bála se toho že přijde den a řekne nám, že je to ten poslední den co se vidíme! Vše co měl tady v bytě prodal nebo rozdal. Rytě dal cd Michala Davida, kterého strašně ráda poslouchala! Názvy některých písní byly jako právě o nich, např: Zůstaň a neodcházej! kterou s holkama poslouchaly skoro pořád! Ryta nedokázala být jen citově zavázaná k Milanovi! Ráda flirtovala a měla ráda obdiv kluků. Většina kluků si s celé jejich holčičí party pamatovalo právě Rytu. Jenže právě tím Ryta ublížila sobě i pár lidem! Za Milanovýma zádama si uletěla s pár klukama. I s Patrikem, jeho nejlepším kamarádem. To bylo poprvé co si Ryta neuvědomila, že ublížila Milanovi, který ji to odpustil. Jenže tím Ryta neskončila. Začalo teplo a celá parta chodila k vodě. Místo baru trávili všechen čas u vody, hraním karet, různýma hrama, blbnutím ve vodě a opalováním. Ryta si neuvědomila jak moc Milanovi ubližuje. Většinu času u vody si Milana skoro nevšímala...blbla s ostatníma. Uletěla si tam s pár klukama z party. Naivně si myslela, že to co se stalo zůstane jen mezi ní a tím dotyčným. Jenže Milan ji přesvědčil že ne větou: "i kluci si něco řeknou!" Touhle větou jí dokázal úplně uzemnit. Díky tomu to mezi Rytou a Milanem skončilo. On si uvědomil, že ona mu tolikrát ublížila, že už to prostě nedokáže, i když ji měl pořád rád. Už prostě každý vědět, že Ryta a Milan k sobě nepatří. Ona mu nic nevyčítala...věděla, že stejně by s ním nikdy "doopravdy" být nemohla! Ale chyběl ji, nejen ji ale i holkám. Už nebyli ta parta jako dřív. Ani s Patrikem už tak často nebývaly. Našel si jinou partu lidí, se kterýma se výdal. Změnil se. Celé to skončilo než se holky rozeběhly domů na letní prázdniny. Hlavně Ryta to potřebovalo, potřebovala si hlavně uvědomit, že kluci mají taky srdce a zlomit ho-bolí! Milan nebyl jediný, u koho to dokázala. Začaly prázdniny a Ryta s kamarádkou z internátu si udělaly výlet za jejich "partou" jestli se tomu tak ještě dalo říkat. Když přijely tak už byla většina u vody, došly za nima a snažily si ten den s něma užít. Uteklo to vcelku rychle...a Ryta ho trávila hned se 2 kluky najednou...nakonec se rozhodla pro Davida. A on se od ní taky až do rána nepustil. Zbytek party si všimlo, že se Ryta o něco snaží i s ním! Bylo něco kolem půl 1...celá parta seděla u hospody a kecali. Polovina z nich se do Ryty začalo navážet...že si má uvědomit co chce, že se chová jak ku***! Jo je to asi pravda to její chování, ale kurva se chová poněkud jinak myslela si Ryta. A taky nebyla jediná koho tam viděli pokaždé s jiným. Milanovi se to očividně taky zalíbilo. Jenže když to dělá holka, kluci o ní říkají, že je kurva, když to dělá kluk říká se o něm že je borec. Nebylo to řečeno přímo na ně, ale celkově! Nebylo pro ni zrovna příjemné poslouchat právě tohle, bylo to pro ni těžké. Proto pak když přišel David, odešli radši kousek dál. Pak se parta rozešla. Ryta s Katkou a s pár klukama byli do rána v altánku u hřiště...užívali si to volno a tu pohodu. Někteří opilý spali, ostatní si vykládali. Ráno se zbalili a jeli na nádraží, kluci doprovodili holky na vlak a holky odjely. Celý zbytek léta se neviděly. Ryta si trochu přes léto uvědomila své chování ke klukům a na internát přijela trochu jiná. Holky se po prázdninách na sebe strašně těšily...těšily se zase jak budou společně blbnout a poznávat nové kluky. Bar se pro ně stal opět nejoblíbenější činností jako dřív. S pár klukama z party bývají i teď skoro pořád, jen Milana výdají jen velmi málo a Patrika skoro vůbec. Ale už si zvykli. Milan své plánované stěhování asi zrušil. Bydlí jen na druhém konci než dřív. Našel si holku a asi jim to klape. Patrik se tady už moc neukazuje, pro svoji pověst dělá asi líp a jen jezdí a jezdí sem a tam.

Proč se tohle všechno muselo stát? Říkala si často Ryta. Proč? Protože nemohla být s tím, s kým chtěla, s tím koho milovala. Milovala, miluje a ještě dlouho bude. Byl pro ni jako princ a ona byla jen ubohá služka. Tak si připadala. A proto dělala to co dělala. Už bylo pozdě, čas nešel vrátit! Stalo se to, musela s tím žít...i když si to nechtěla připustit. Nejradši by celý čas vrátila zpět. Začala od začátku. Už to nešlo. Mohla už jen jedno, dál bojovat o někoho ke komu jí to strašně táhlo. Nemohla na něj zapomenout, nešlo to. Byl pro ni vším. Nechtěla ho "využít" jestli je to to správné slovo, jako to bylo u těch ostatních kluků, nechtěla od něj úlety, vše co cítila bylo od srdíčka!

Holky si bez party zvykly, i když teď mají vlastně "jinou" jsou tam i kluci, s kterýma se bavily i dřív...ale je jich jen pár. Ale jsou to opravdu kamarádi! . Holky děkují klukům, že je mohly poznat, a že jim "ukázali" jak to tam chodí...! Ani jedna z nich nelituje, toho co se stalo. Ani Ryta nelituje..jen říká: byly to krásně strávené dny...i když se některé nevydařily jak by člověk chtěl!

Někteří poznají -> změna jmen, změna sportu, změna ... ->KAŽDÝ MÁ SEN<-

ANO -> je to o mě, je to o fotbalu, je to o nejbližších kamarádech -> psala jsem to já