Hanka a Sam | Moje pokusy
Otevřubránu a vejdu. Přivítá mě ticho a klid hodné jen tohoto místa. Aniptáčci tu necvrlikají. Právě proto tu tak rád pobývám. Učím se, skládámpísničky, píšu povídky. Jsem prostě tvůrčí typ. Ale nechodím sem jenkvůli úžasné atmosféře. Mám i jiný důvod... „Ahoj Haničko, dlouho jsmese neviděli, že? Mrzí mě, že jsem dřív nepřišel. Něco mi do tohovlezlo.“ Se sklíčeným výrazem se zadívám na svoji kamarádku. Neodpoví,jen se smutně usměje a ukáže na mou pravou ruku, ve které držím tmavédesky. „Jo... No, něco jsem Ti přinesl. Napsal jsem další příběh achtěl bych znát Tvůj názor.“ Podám jí 10 hustě popsaných listů bíléhopapíru. Tuhle povídku jsem chtěl napsat už dávno. Je vlastně o násdvou. Hanka si sedne pod strom a netrpělivě se začte...
Bylidva. Ona se jmenovala Hanka, on Samuel. Byli nerozlučnou dvojkou.Kamarádi již od útlého dětství. On byl pořád šťastný a veselý a onačasto skoro nepřítomně smutná. On byl vysoký, svalnatý a černovlasý aona spíš drobná a útlá světlovlasá dívenka. Ona byla dobrá v matematicea jemu šly jazyky. Tohle je jejich příběh. Jak se seznámili, jak sekamarádili, jak se hádali, jak se bavili, jak žili. Všechno to začalojednoho listopadového rána, když šla Hanka do školy. Poprvé po pětiletech začalo sněžit přesně 11. listopadu – tedy, jak se říká, žeMartin přijel na bílém koni. Spokojeně se procházela po čerstvěnapadané bílé nadílce a pohvizdovala si. Najednou odněkud přilétlasněhová koule a shodila jí z hlavy čepici. Husté, světlé vlasy se jírozprostřely po zádech jako blonďatý vodopád a ona se zastavila. Zarohem se ozval veselý chlapecký smích a vzápětí jí druhá koule trefilado ruky. Nebránila se, nerozhodla se k protiútoku. Jen tiše stála sesklopenou hlavou. Chvíli bylo ticho a pak se ten stejný klučičí hlasozval znova. Tentokrát blíž. Lépe řečeno těsně nad její hlavou.„Ublížil jsem Ti? Stalo se Ti něco?“ Zněl ustaraně. Hanka zvedla hlavua smutně se usmála. „Ne, to je v pořádku, jen...“ Chvilku počkal,jestli tu větu náhodou nedokončí a pak se do hovoru pustil sám.„Jmenuju se Samuel. Ale můžeš mi říkat Same. Je mi třináct. Mám ještěstarší sestru a mladšího bráchu. Jo a taky mám psa. Je to kolie ajmenuje se Peggy. Mám ji moc rád. Do týdne bude mít štěňata. Ale asi jebudeme muset všechny prodat...“ Na sekundu se zarazil, protože si všimlvýrazu nadšení na dívčině tváři. A pak poprvé promluvila. „Ty máš psa?Já jsem si taky vždycky přála psa.“ Sam se zasmál a mrkl na ni. „Jestlichceš, tak Ti jedno štěně můžu dát.“ „To by jsi vážně udělal? Mocděkuju. Mimochodem jmenuju se Hanka.“ Tentokrát se usmála veseleji azačala si schovávat vlasy zpátky pod čepici.
Taktakhle nějak se poznali. Přesně o měsíc později Sam splnil svůj slib adaroval Hance štěňátko. Byl to kluk a společně mu dali jméno Danny. Bylto raubíř. Ze všeho nejradši měl Hančiny a Samovi tkaničky-moc muchutnaly. Ze začátku Hanka vůbec nevěděla jak se o takové štěně starat,a tak se se Samem scházeli častěji a častěji, až se z nich stalinejlepší kamarádi. S věkem se měnili nejen oni, ale také jejich zájmy.Sam se stal třídním bavičem a rád si užíval pocitu, že je středempozornosti. Z Hanky se vyklubala hloubavá a velice hezká dívka, která okluky rozhodně neměla nouzi. jenže žádný se jí nezdál dost dobrý. Tenbyl málo vtipný, ten byl moc sobecký, ten byl málo galantní, a ten zasmoc povrchní. Tajně totiž vzhlížela k Samovi. Asi před půl rokemzaznamenala zvláštní pocit. Začalo jí vadit, že má Sam zájem i o jinéholky a že už netráví veškerý svůj volný čas s ní. Zjistila, že sezamilovala. Jenže Sam jako by si ničeho nevšiml. A tak byla každý denvíc bledá, nevyspaná, nervózní, smutná a zaražená. A nejvíc ji štvalo,že ani tohohle si Sam nevšímá. A tak se s ním přestala scházet,přestala se sním bavit, pokud ji k tomu osám nevyzval. Asi po třechměsících si Sam konečně uvědomil změny, které se s Hankou staly. Snažilse s ní navázat kontakty. Snažil se, aby vše bylo jako dřív. Jenženedařilo se mu to. Hanka s ním prostě kamarádit nechtěla. Samovi tobylo moc líto. Až teď mu došlo, jaká skvělá holka Hanka je a jak muvadí, že se k němu teď obrací zády. Nechápal to. Přemýšlel dlouho, cotak asi mohl udělat špatně. Vždyť všechno bylo v pořádku dokud... Ano,to by mohlo být ono. Všechno bylo v pohodě, dokud si nenašel holku. Teďteprve chápal, proč mu nechtěla poradit, co jí má koupit k narozeninám.Proč se zlobila, když kvůli té holce s ní nemohl jít ven. Proč bylasmutná, když se chlubil, jak se spolu na prvního máje líbali podrozkvetlou třešní. Hanka se do něj zamilovala! Nechtěl jí ublížit,vždyť on ji nemiloval. Měl ji sice rád, ale jen jako kamarádku. Nebosnad...? Proč ho tedy píchalo u srdce, když se Hanka smála Petrovýmvtipům a poté s ním šla do kina? Proč se s Petrem následně popral, kdyžse dozvěděl, že jí dal pusu? Proč tak moc žárlil, když místo sním, šlaHanka na večírek a Tomášem? Proč je celý večer pozoroval a kdykoli sek ní tom moc přiblížil, zpražil ho tím nejhorším pohledem, který uměl?Vždyť se taky zamiloval! Horší je, že nevěděl, jak to Hance říct. Bálse, že ho odmítne. Že už se s ním pak nebude chtít bavit. Se svýmvyznáním čekal tak dlouho, až se dozvěděl, že Hanka odlétá do Amerikyza příbuznými. Odkládal to tak dlouho, až jednoho dne prostě odletěla.Přišel dokonce na letiště, chtěl se s ní alespoň rozloučit, ale viděluž jen odlétající letadlo. Odešel domů-byl smutný. A večer se dozvěděl,že letadlo, ve kterém letěla, spadlo do moře a žádný z cestujícíchnepřežil. Nikdy jí nemohl říct, že ji miluje. A tak alespoň každý týdenza ní chodil k jejímu hrobu. Když byl tady na hřbitově, měl pocit, žeje opět u ní. Že si s ní může povídat.
KdyžHanka dočetla příběh, podívala se na Sama. Stál kousek od náhrobníhokamene a nepřítomně se usmíval. Jeho pohled směřoval na portrét krásnédívky, nalepený na mramorové desce. Měla světlounké vlasy a tynejmodřejší oči na světě. A přesně tahle dívka se teď pomalu a jakobyváhavě vydala k Samovi. Stoupla si naproti němu a lehce ho objala. Taklehce, jako by se o něj opřel jen vánek. A pak ho políbila. Přivřeloči, když svými rty něžně přejela přes ty jeho, ale když je znovuotevřel, Hanka byla pryč. Opět tu po ní zůstala jen ta fotka nanáhrobním kameni.
