Anotace: Asi to není zrovna typická úvaha, spíš jen takové zamyšlení nad vrtkavostí života...

V životě se pořád o něco snažíš, za něčím utíkáš a o něco bojuješ... Ale k čemu ti to je, když to ,za čím tak zběsile pádíš, můžeš kdykoliv ztratit?

Když si projdu dnešní den krok po kroku zpátky, zjišťuji nemilou skutečnost, že jsem celý den promrhala snažením se o něco, co mi ani není souzeno získat. To, že se učím každý den jak blázen, a stejně nezískávám úspěchy, které bych očekávala, mě nenaplňuje. Na co mi je každodenní honba za dobré známky, když vůbec "nežiji"? Kdy jsem byla naposledy doopravdy šťastná? Nevím... Už si ani nedokážu vybavit ten pocit, kdy srdce vibruje ve vysokých obrátkách.

Jedna dost otřepaná fráze, která mě nutí k zamyšlení, vystihuje doslova a do písmene cíl jakéhokoliv života. Tvého, mého, i života našich přátel.
"Žiješ jen jednou! Tak si všechno pořádně užívej a nespokoj se jenom se stereotypem, kterého je všude plno." Jenže jak vyběhnout z toho koloběhu všedních věcí?! Už tak dlouho jedu jako dobře zaběhnutý stroj, který nezná zádrhele ani poruchy. V životě je to zpestření, něco nevšedního, co dodá životu tu pravou šťávu. Nevím, jak zastavit, ten neutichající nenaplněný život.

Žiješ jen jednou a nikdy nevíš, kdy to skončí. Dneska, zítra nebo jindy. Ale jednou to jistě skončí. A já se nechci sama nad sebou pozastavit a zjistit, že jsem si vlastně nic neužila a jenom se dřela. Chtěla bych se ohlédnout a vidět prožitý a ne pouze přežitý život. Musí to přece jít nějak změnit...