Rodiče přijeli a samozřejmě se mě očekávaně zeptali-Jakto,že jsi doma?Když jsem jim to řekla,tak tradičně spustili svoje..... ... .....Na jednu stranu mě to sice bolí,ale na druhou stranu měli pravdu i přes to všechno nepěkné co řekli...A když už si myslí to stejné co já,tak už na tom něco bude,i když je za ty nemístné kecy nesnáším...Jak kdyby toho nebylo málo,ještě vždycky oni ,,musí'' ,,přiložit do ohně''...A nejsmutnější na tom je,že lidi z mého okolí to mrzí,ale ten,kterého se to týká,tak tomu je to lhostejné....
Jestli máte nějaké trápení a nemáte blog,tak si ho založte...Aspoň se z toho vypíšete,když jemu/jí je to jedno...a když už něco říkáte,tak jedním uchem mu to jde dovnitř,kdy mluví o nápravě a sotva to dořekne,tak druhým uchem to jde ven a udělá to znovu...
Připadám si jako hračka se kterou si hraješ a když už tě nebaví,tak ji postupně trháš,až ji nakonec zničíš...Pak je ti to líto a sešiješ ji...A pořád tak dokola...Tak si pojď pohrát a hoď mě pak zase do kouta a až se ti zastýská po hrách se mnou,tak mě na chvíli sprav....:( Proč už mě v tom koutě nenecháš být,když nevíš co chceš...Chceš hru,ale rozhodni se jakou...A hlavně která tě bude bavit...Tu kdy jsem celá hračka nebo ta roztrhaná?!
Jsi vším, čím jsem si myslela, že jsi nikdy nebyl;a ničím, čím jsem si myslela, že bys mohl být.Ale stále žiješ uvnitř mě.Tak řekni, jak to je?Jsi jediný, u kterého si přeji, abych mohla zapomenout.Jediný, kterého miluji, aniž bych odpustila.A ačkoli jsi mi zlomil srdce, jsi jediný.Přesto existují chvíle, kdy tě nenávidím,protože nemůžu vymazatmomenty, kdy jsi mi ublížila způsobil slzy na mé tváři.A i teď, ačkoli tě nenávidím,mě bolí, když to říkám.Vím, že tady budu na konci dne.Nechci bez tebe být, broučku.Nechci mít zlomené srdce.Nechci se bez tebe nadechnout, broučku.Nechci hrát tuhle roli.Vím, že tě miluju,ale nech mě ještě říct,že tě nechci milovat tímto způsobem.Nechci mít zlomené srdce,a nechci hrát tu dívku se zlomeným srdcem...ne...ne..Žádnou dívku se zlomeným srdcem,nejsem dívka se zlomeným srdcem.To co cítím, potřebuju říct ale doposud jsem se bála,že by jsi se pak už nikdy nevrátil;pořád jsem to chtěla odsunout pryč.Říkáš, že máš ke mě úctu,ale někdy cítím, že si mě nezasloužíš.A stále jsi v mém srdciten jediný a ano,jsou chvíle, kdy tě nenávidím,ale nestěžuju si,protože se bojím, že bys odešel.Oh, ale teď už je nenávist pryč a jsem šťastná, když říkám,že tady pro tebe budu na konci dne.Nechci bez tebe být, broučku.Nechci mít zlomené srdce.Nechci bez tebe dýchat dýchat, broučkuNechci hrát tuto roli.Vím, že tě miluju,ale nech mě ještě říct,že tě nechci milovat tímto způsobem.Nechci mít zlomené srdce,a nechci hrát tu dívku se zlomeným srdcem...ne...ne..Žádnou dívku se zlomeným srdcem.Teď jsem v pozici, ve které jsem si nikdy nemyslela, že budu....Oooo...Žiju ve světě, kde je všechno o tobě a o mě...yeah..Nemusím se bát, mé zlomené srdce je osvobozenék tomu, abych roztáhla křídla a letěla pryč,pryč s tebou.Yeah.. Yeah.. Yeah, Ohh.. Ohh.. Ohh..Nechci bez tebe být, broučku,Nechci mít zlomené srdce,Nechci bez tebe dýchat, broučku,Nechci hrát tuhletu roli.Vím, že tě miluju,ale nech mě ještě říct,že tě nechci milovat tímto způsobem.Nechci mít zlomené srdce,a nechci hrát tu dívku se zlomeným srdcem...ne...ne..Ne, tu dívku se zlomeným srdcemTu dívku se zlomeným srdcem...ne...ne..Žádnou dívku se zlomeným srdcem.Žádnou dívku se zlomeným srdcem..
Pátek-Sobota-Neděle...V pátek je zvykem,že za mnou jezdí...Sice měl důvod,ale nepřijel...(dalo se pochopit)Řekl-Necháme to na zítra...Od rána jsem se těšila jak blázen a nakonec nepřijel,protože upřednostnil pro něho důležitější věci...Řekl-Určitě ale zítra...(kdyby neřekl,že druhý den přijede,což se asi spletl,když nakonec byl s kámošema,o kterých jsem věděla,že s nimi ten den bude,tak bych to taky pochopila,ale myslela jsem si,že to s nimi odvolal,když řekl,že ZÍTRA!)Do třetice se těšíte,protože věříte a v hodinu,kdy už měl být na cestě ke mně mi napsal,že je unavený z předešlého dne!Ale proč nepřijel?Kdyby chtěl DOOPRAVDY náš vztah změnit,tak by přijel i přes jeho únavu,zvláště když si ji zavinil sám a moc dobře věděl,že má druhý den přijet!!!A já jsem to zase odnesla a ještě odnesu,až budou mít rodiče blbé poznámky proč nepřijel a do toho si zasazovat ty jejich ne zrovna povzbuzující teorie!!!!Proč teda někteří slibujete,ještě k tomu neustále,když slib nakonec nedodržíte a ještě k tomu OPĚT?!Rovnou řekněte,mohl bych přijet,ale nechce se mi a nevymlouvejte se tak trapně!Nebo to jste takoví srabi?Asi si říkáte,proč se na něj nevykašlu...Protože ho miluju-?bohužel?a zároveň ho za to co mi dělá začínám nenávidět...!!!
