Nepatřím sem

29.Září 2006

Všechno, co jsem sem napsala, jsou jen lži, báchorky a pověry. Nejsem na tomhle světě. Byla jsem tu zbytečná, proto jsem ve skutečnosti již dávno mrtvá. To co potkáváš venku, ve škole, ve městě, ve volném čase, na netu, prostě všude, je jen moje duše. Můj hlas je jen dokonalá nekonečná smyčka. Můj obraz, mé já, je jen smutná vzpomínka, na jinak smutně smutnou dívku, co jedla čokoládu, pizzu, špagety, pila kolu, jablíčko, vínko, a hlavně pila lidem krev. Co ráda poslouchala hudbu, hlavně hip hop a když měla pořádné depky, tak i takové ty pochmurné balady, co neposlouchala rodiče a nenaslouchala ostatním. Ani boží přikázání. Co si ráda pohrávala s fotkami, ale hlavně si moc ráda pohrávala s lidmi v jejím okolí a všechny jen tahala za nos. Co se ráda dívala na filmy, seriály, hlavně na horory, když tam viděla tu hrůzu, ráda se bála. Co byla pro každou špatnost, stále s někým blbla, ale okolí už to nezajímalo. Všichni jí odsuzovali za to, jaká je, jak se chová a jaké má myšlenky. Ale ona za to přeci nemohla, bohužel to bylo všem jedno. Byla jim úplně volná, protože dokázala všem jen ubližovat. Lásku si od všech brala plnými doušky, ale nikdy nic nedokázala dát. Byla sobecká. Vzpomínka na dívku, co se ráda předváděla, co hrála divadlo a potěšilo jí u srdíčka, když potěšila ostatní, ale to se stejně nikdy nestalo, byla jen součástí ničeho. Co ráda byla na netu a seznamovala se s novými lidmi, někdy si z někoho dokázala udělat srandu, ale to k ní prostě patřilo. Co milovala lidi kolem sebe, její přátele, se kterými trávila svůj volný čas, ale oni jí ne. Nevěnovali jí ani kousek jejich lásky. To jí ubíjelo. Co měla ráda byl sport, milovala ten pocit příjemného unavení a i pocit, že vypadá o něco lépe, ale na co jí to pak bylo, úplně pro nic, zabitý čas. Neměla totiž být pro koho tou krásnou princeznou. Co každé ráno trávila před zrcadlem hodiny, aby vypadala co nejlépe, aby si jí okolí všimlo, ale den co den to bylo zbytečné. Nikdo si jí totiž nevšiml. Byla to jen šedivá myška, která se tiše potácela po světe. Co musela chodit do školy, ale zjistila, že nebýt školy, nepoznala tolik přátel, ale pak se zmýlila. Moc se zmýlila. Ublížili jí. Všichni. Co nadevše milovala spánek a odpočinek a budiž jí dopřáno. Na to se přeci těšila. Až bude mít od všeho klid a pokoj. Co nerada četla, bylo to u ní za trest přečíst povinnou četbu, ale jediné, co znala nazpaměť byly knihy o smrti, trápení a drogách. V tom se ona vyžívala. Možná, že okolí připadala zvláštní, možná, že se jí i někdo bál, ale jí to bavilo, byla prostě taková, byla svá. Co se bála smrti a lidí, kteří jí dokážou ublížit a vzít jí její jediné přátele, ale moc lidí o tom nevědělo, proto všem bylo jedno, jak se cítí. Nikoho nezajímala. Na tomhle světě jen překážela a lidi to věděli. Možná, že si i oddychli. Nikdo neuronil ani slzu. Ale ona se nedivila. Měla jen svůj svět, ve kterém vyrůstala a ve kterém žila naplno. Možná, že i párkrát byla šťastná a měla úsměv na rtech, ale vždy přišel někdo, kdo to všechno dokázal pokazit. Nenáviděla ho. Nenáviděla všechny. Všem tu překážela, proto jí už netíží svědomí nad tím, že tu někoho otravovala. Možná, že v sobě měla trošku svědomí a malinko jí to mrzelo Vlastně jí mrzel a mrzí celý její život…

napsal/a: moniiii 17:55 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

Michael23 22.09.2007 17:21:44

Smutné....