jak vlastně začně takový život....... spojením dvou lidí....... prvním nadechnutím......prvním slůvkem, nebo krůčkem..... někdy možná i první vzpomínkou.....

říkám si že psát o životě je tak strašně široké a prakticky nevyčerpatelné téma a přitom život sám je tak křehký a neuvěřitelně pomíjiví. Mění se jak sluneční paprsek... jak kapka vody která se spojí s proudem...... nikdy se nezastaví pořád plyne dál svou vlastní cestou.......

Někdy mi přišlo nespravedlivé, že o tom, zda vznikneme nebo ne rozhoduje za nás někdo jiný.... ať je to touha, náhoda.... nebo třeba vyšší moc...... není přece právě toto to nejdůležitější..... Možná kdybych měla možnost rozhodnout sama o tom kdy vzniku ..... bylo by vše úplně jinak.... Jenže já se vlastně rozhodnout nemůžu když neexistuju......a jsme u toho......možná proto se vztekáme už od nejútlejšího věku, když někdo jiný rozhoduje za nás..... třeba si neseme tuto křivdu po celý život......

Já jsem ráda, že se moji rodiče rozhodli za mě a za to, že jsem na tomto světě a můžu vnímat jak třeba teď venku krásně voní šeřík.....

Díky za začátek bytí..... i když jsem jen jeden človíček z miliardy lidí.......nikdy bych neměnila.... život je přece tak krásný......