basnicky
09.Prosinec 2007Tolik jsem v naší lásku věřila a na tebe se každý den těšila.Však ty jsi už přestal psátne, nebudu si stále lhát.Ty mlčíš a já utírám slzy.Zklamal jsi mě příliš brzy.Snad chyby jenž byly mou vinou,mrzí mě, že díky tomu si najdeš jinou.A tak jen zlomené srdce budu malovat,pro toho kdo mě už nebude milovat… :o(Jsem hřích, ty hříchu nádoba,jsem horečka, Ty jsi má choroba,jsem láska, Ty lásky podoba,jsem prokletá a Ty jsi má svoboda...Dvě slova, osm písmen, čtyři samohlásky,Jen pár slabik, ale spousta lásky. Spousta lásky,kterou chci ti dát,K tomu hladit tvé vlásky a sladce spát…Už znám vše co není,
chci být ve tvém snění,
ruce dám do tvých dlaní,
jsi má věčná paní,
co hladí mé srdce,
razí mi pečeť.
Jsi řeka, co proudí mi v těle,
děkuju vřele, cítím se skvěle.
Myslím to vážně,
ve jménu vášně...
V hlavě mám gesta,
co význam nemají.
Vidím Tvá ústa,
co skvěle líbají.
Slyším Tvá slova,co s ničím se netají.
Cítím Tvé ruce,co strach nemají
Znám Tvé dotyky,co něžně lechtají.
Znám okamžiky,kdy dech se Ti zatají.
Znám všechny otázky,na které se lidi neptají ...
Mám ráda slunce,moře,nebe,
ale miluji jen a jen tebe.
Vyrovnám se té krásce,
co leží zakletá v sedmikrásce.
Tak už se nemrač na celý ten svět,
vždyt´jsem kásnější než růže květ.
