-Jen smrt dokáže očistit od našich hříchů, ač spáchaných v nevědomosti.

-Proč by člověk utíkal před nečím, co je stejně rychlejší? Před smrtí.

-Kdo se jednou narodil, taky minimálně jednou zemře.

-Jedině ti, co myslí na smrt, jsou lidé, kteří dávají, ale nic nedostávají.

-Zůstala pro ni pouze tato úzkost, tato nejistota, tato budoucnost, z níž se mohla zrodit stejně radost, jako útrapy. Bránila se, nutila se nedoufat, aby se pak nemusela dožít velkého zklamání.

-Někdo zemře hned a někdo umírá celý svůj život...

-Než zemřeš,
budeš žít,
než usneš,
budeš bdít,
a než do rovu si lehneš,
bude se mnohé ještě dít.

-Nebojím se smrti... Bojím se toho, že se pak na tomto smutném světě nebudu moci zasmát.

-Ano, pravda může být dvojí, někdo má totiž strach a někdo se bojí.

-Naděje umírá poslední... ale my umíráme první.

-Strach, ten k sobě nepouštěj, miluj, trp a odpouštěj.

-Strach ze smrti se dostaví přesně v okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že ve svém životě téměř nic nestačil.

-Narození není zas takový dar, neboť jsme všichni odsouzeni k smrti!

-Smrt je jako rozkoš, proto přichází poslední.

-Nelituj toho, cos prožil. Vždyť vzpomínky jsou to nejkrásnější, co nám zbývá. A tak si je schovej pro stáří jako cenné perly. A pak je jednu po druhé uchop do ruky a vzpomínej do zapomění. A smrti dej celý náhrdelník.

-Žiju nebo přežívám? ... UMÍRÁM ... to je život.

-Nikdy jsem se nebál ničeho tak jako lidí!

-Bojím se, že na tomto světě zůstanu ještě pěkně dlouho
boj�