music-girl

pomalu usínám a stále znovu si říkám
že lidé jsou a nebudou
kdo odejde a zase přijde k nám?
tolik lidí... tolik .. tolik jich je poháněno touhou
dívky.. je mi jich až líto jak se pitvoří
chce se mi plakat
plakat a do nekonečna utíkat
utíkat před soubou samím ...
daleko.. předaleko od lidí od zlých stvůr
mít tak přítele v mlze
který mě uchopí a táhne z sebou
do hlubin mé duše
pak bydu jenom řvát a vřískat nadšením
znovu a znovu si opakovat je to jen má.. má duše
nikdo mi ji nesebere
lidé jsou a třeba jednou nebudou...
odejdou.. všichni zmizí a už je nikdo neuvidí...
schovají se tak jako já...
do duší svích a do srdcéíh všech milovaných

lidé už odešli a jenom mne tu nechali...
je mi tu po nich prázdno
po zlích stvůrách bez citů
jsem jen malí kousek vzpomínky z dob kdy láska byla cit
znovu a znovu si povídám...
byli.. a jednou , jednou.. lidé zase budou....

bude to dlouho... ale já vím..
vím že jednou zase příjde ..
příjde vlna a odense mne..
malou vzpomínku..
nějkam kde jsou lidé..
kde je tan starý.. starý lidský cit...
láska...