Akromantule ( Acromantula) -Klasifikace: xxxxxAkromantule je nestvůrný osmioký pavouk, který je schopen lidské řeči. Pochází z Bornea, kde obývá oblasti neprostupné džungle. K jeho charakteristickým znakům patří husté černé chlupy, jež pokrývají celé jeho tělo, velké rozpětí nohou, které v některých případech dosahuje až patnácti stop, klepeta, která zřetelně a hlasitě cvakají, je-li akromantule vzrušená nabo rozzuřená a jedovatý sekret. Akromantule je masožravá a dává přednost větší kořisti. Na zemi splétá pavučiny kopulovitého tvaru. Samičky jsou větší než samečci a jsou schopny nakládat najednou až sto vajec, ta jsou měkká a bílá a dosahují velikosti plážových nafukovacích míčů. Mláďata se z vajec vyklubou po šesti až osmi týdnech. Vejce akromantule jsou odborem pro dohled nad kouzelnými tvory zařazena do skupiny A neobchodovatelného zboží, což znamená, že jejich dovoz či prodej se trestá přísnými pokutami. Podle oficiálního názoru vyšlechtili tohoto tvora kouzelníci, pravděpodobně za účelem ochrany svých obydlí či skrytých pokladů, jako tomu s kouzelně vytvořenými obludami často bývá. Navzdory své téměř lidské inteligenci je akromantule nevycvičitelná a pro kouzelníky i mudly představuje velké nebezpečí. Pověsti o tom, že byla založena kolonie akromantulí ve Skotsku , zůstávají neověřené.
Auguron (Augurey)- Klasifikace: xx
Rovněž známý jako irský fénix.
Domovem augurona je Británie a Irsko, přestože ho někdy lze najít i jinde v severní Evropě. Zelenočerný auguron je vyzáblý a truchlivě vyhlížející pták, který poněkud připomíná malého podviživeného supa. Je nesmírně plachý, hnízdí v pichlavých a trnitých keřích, živí se velkými druhy hmyzu a vílami, létá pouze za hustého deště a jinak zůstává ukryt ve svém hnízdě ve tvaru slzy. Auguron vydává charakteristické hluboké rozechvělé houkání, které se kdysi považovalo za předzvěst smrti. Kouzelníci se hnízdům auguronů vyhýbali ze strachu, aby nezaslechli to srdceryvné volání, a předpokládá se, že nejeden kouzelník podlehl srdeční mrtvici, když míjel trnitý keř a zaslechl nářek neviděného augurona. Později se však díky trpělivému průzkumu zjistilo, že auguron svým zpěvem pouze oznamuje příchod deště. Od té doby jsou auguroni v módě jako domácí prostředek předpovídání počasí, mnozí kouzelníci ovšem těžko snášejí jeho prakticky nepřetržité kvílení během zimních měsíců. Jako brky na psaní jsou pera auguronů nepoužitelná, protože odpuzují inkoust.
Bazilišek (Basilisk)- Klasifikace: xxxxx
Rovněž známý jako hadí král.
Prvního baziliška, o němž se zmiňují oficiální záznamy, vypěstoval Herpo Prohnilý, řecký černokněžník a hadí jazyk, který po dlouhém experimentování zjistil, že vysedí-li ropucha slepičí vejce, vylíhne se z něj obrovský plaz obdařený neobyčejně nebezpečnými schopnostmi. Bazilišek je zářivě zelený plaz, který dorůstá délky až padesáti stop. Samec má na hlavě šarlatový chochol. Má mimořádně jedovaté zuby, jeho nejnebezpečnější útočnou zbraní je však pohled jeho velkých žlutých očí. Každého, kdo do nich přímo pohlédne, čeká okamžitá smrt. Má-li dostatek potravy (bazilišek je schopen pozřít jakéhokoliv hlodavce, ptáka i většinu hadů), může se tento plaz dožít skutečně uctihodného věku. Bazilišek Herpa Prohnilého žil údajně devět set let. Pěstování bazilišku bylo prohlášeno za nezákonné už ve středověku, přestože v praxi se snadno tají - přijde-li kontrola z odboru pro dohled nad kouzelnými tvory, stačí prostě slepičí vejce vytáhnout zpod ropuchy. Protože však bazilišky nedokáže ovládat nikdo krmně hadích jazyků, jsou černokněžníkům stejně nebezpeční jako komukoli jinému a podle oficiálních záznamů nabyl v Británii bazilišek spatřen přinejmenším čtyři sta let.
Běhnice (Doxy)- Klasifikace: xxx
Někdy též známá jako kousavá víla.
Běhnice se často omylem považují za vílu , Přestože je zcela jiným živočišným druhem. Stejně jako víla má miniaturní lidskou podobu, tělo běhnice je však pokryto černým ochlupením a má po jednom páru rukou i nohou navíc. Křídla běhnice jsou silná, zakřivená a lesklá, takže se velice podobají křídlům brouka. Běhnice dávají přednost chladnému klimatu a nalézají se na celém území severní Evropy a Severní Ameriky. Kladou až pět set vajíček najednou a zahrabávají je do země. Mláďata se líhnou za dva až tři týdny. Běhnice mají dvě řady ostrých jedovatých zubů. Při jejich kousnutí by mněl postižený aplikovat příslušné sérum.
Blátoplaz (dugbog) -Klasifikace:xxx
Blátoplaz je obyvatel bažin, kterého najdeme v Evropě, v Severní i Jižní Americe. V nehybném stavu se podobá kusu ztrouchnivělého dřeva, při bližším ohledání však objevíme tlapky s plovoucími blánami a velice ostré zuby. Neslyšně se plíží a proplouvá bažinatými mokřinami, živí se především malými savci a dokáže ošklivě poranit kotníky kolemjdoucích lidí. Nejoblíbenější pochoutkou blátoplaze je však mandragora. Pěstitelé mandragory dobře znají případy, kdy uchopí za listy jeden ze svých výstavních kousků a najdou pod nimi jen ohavně ohlodaný pahýl, který po sobě zanechal blátoplaz.
Blikač (Clabbret)- Klasifikace:xx
Blikač je tvor žijící v korunách stromů, který vypadá jako jakýsi kříženec opice a žáby. Původně pochází z jižních amerických států, později však byl odtamtud vyvezen do celého světa. Jeho hladká a holá kůže má mramorovaná zelenou barvu, mezi prsty na rukou i nohou má plovací blány a paže i nohy má dlouhé a silné, což mu umožňuje přeskakovat z větve na větev s obratností orangutana. Na hlavě má krátké nohy a široká ústa, která jakoby byla zkřivená v úšklebku a jsou plná jako břitva ostrých zubů. Hlavní potravou blikače jsou drobné ještěrky a ptáci. Nejvýraznějším charakteristickým znakem blikače je velká bradavice uprostřed čela, která zrudne a bliká, cítí-li tvor nějaké nebezpečí. Američtí kouzelníci kdysi blikače chovali ve svých zahradách, aby je včas varovali před příchodem mudlů. Mezinárodní sdružení kouzelníků však stanovilo pokuty, které tomuto zvyku do značné míry učinily přítrž. Stromy, které byly v noci plné blikačů, působili sice dekorativně, přitahovali však hodně mudlů, kteří se chtěli zeptat, proč mají jejich sousedé ještě v červnu instalované vánoční osvětlení.
Bublinatka (Plimpy)- Klasifikace:xxx
Bublinatka je kulovitá kropenatá ryba, pro kterou jsou charakteristické dvě dlouhé nohy zakončené prsty s plovacími blánami. Obývá hluboká jezera, v nichž plave těsně při dně a hledá potravu; nejraději má vodní šneky. Bublinatka není nijak zvlášťˇ nebezpečná, i když s oblibou okusuje nohy a oblečení plavců. Vodní lidé ji považují za obtížného parazita a zbavují se jí tím, že jí gumovité nohy zavážou na uzel. Bublinatku, která nemůže kormidlovat, pak odnese voda; nevrátí se, dokud se nerozváže, což může trvat celé hodiny.
Bodloš (Knarl) -Klasifikace:xxx
Bodloše (vyskytuje se v severní Evropě a v Severní Americe) si mudlové obvykle pletou s ježkem. Tyto dva živočišné druhy jsou od sebe skutečně nerozeznatelné, až na jeden důležitý rozdíl v chování: necháte-li na zahradě něco k snědku pro ježka, příjme váš dar a pochutná si na něm, zatímco nabídne-li někdo potravu bodlošovi, vede ho to k domnění, že se ho hospodář snaží vlákat do pasti, takže z pomsty zpustoší všechny užitkové i okrasné rostliny, které hospodář na zahrádce pěstuje, Mnoho mudlovských dětí bylo obviněno z vandalismu, třebaže skutečným viníkem byl dotčený bodloš.
černovřes (Horklump)- Klasifikace:x
černovřes pochází ze Skandinávije, dnes je však rozšířen po celém území severní Evropy. Podobá se masité narůžovělé houbě, pokrité řídkými a pevnými černými štětinami. Velice se rychle rozmnožuje a během několika dnů je schopen kompletně zamořit průměrně velkou zahradu. Místo kořínků zapouští do země šlachovitá chapadélka, která hledají dešťovky, jež jsou jeho nejčastějším pokrmem. černovřes je oblíbenou pochoutkou trpaslíků, žádné jeho další využití není známo.
čmelotrysk (Glumbumble)- Klasifikace:xxx
čmelotrysk )severní Evropa) je létající hmyz s hebkými šedými chlupy, který produkuje sladkou šťávu s melancholickými účinky, jíž se užívá jako léku proti hysterii vyvolané použitím listů horečníku. Jsou známy případy, kdy zamořil včelí úly s katastrofálními následky pro med. Hnízdí v tmavých a opuštěných koutech, jako jsou duté stromy a jeskyně. 6iví se kopřivami.
Dlaždičoun (Jarvey)- Klasifikace:xxx
Dlaždičoun se vyskytuje v Británii, Irsku a Severní Americe. Prakticky ve všem se podobá přerostlé fretce, od níž se liší jen tím, že umí mluvit. Skutečný rozhovor však přesahuje duševní schopnosti dlaždičouna, který se proto obvykle omezuje na krátké (a často vulgární) fráze, jež ze sebe chrlí v téměř nepřetržitém proudu. Dlaždičouni žijí většinou pod zemí, kde pronásledují trpaslíky, přestože nepohrdnou ani krtky, krysami a hraboši.
Drak (Dragon)- Klasifikace:xxxxx
Jako pravděpodobně nejproslulejší ze všech fantastických zvířat patří draci zároveň k těm, která se nejobtížněji skrývají. Samice jsou obvykle větší a agresivnější než samci, k žádnému drakovi ani dračici by se však neměl přibližovat nikdo kromě maximálně obratných a vyškolených kouzelníků. Dračí kůže, krev, srdce, játra a rohy jsou vesměs obdařeny silnými kouzelnými vlastnostmi, dračí vejce jsou však klasifikována jako neobchodovatelné zboží kategorie A. Existuje deset plemen draků, jejichž příslušníci se ovšem příležitostně kříží a výsledkem jsou vzácné hybridní exempláře. K čistokrevným dračím plemenům patří následující:
čínský ohniváč (Chines Fireball)
známý jako lví drak
Jediný orientální drak má výjimečně pozoruhodné vzezření. Je pokryt hladkými purpurovými šupinami a kolem hlavy s tupým čenichem a neobvykle vystouplýma očima ho zdobí věnec zlatých špičatých hrotů. Své jméno ohniváč získal díky hřibovitým plamenům, které mu vyrážejí z nozder, je-li rozzuřen. Jeho váha se pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tunami a samice jsou větší než samci. Vejce jsou zářivě karmínová se zlatými skvrnami a jejich skořápky jsou velice ceněny jako pomůcky pro čínské čáry a kouzla. Ohniváč je agresivní, vůči vlastnímu plemenu je však tolerantnější než většina ostatních draků a dokáže se někdy smířit s tím, že své území sdílí až s dvěma dalšími draky. Pochutná si na většině savců, přednostně loví prasata a lidi.
Hebridský černý (Hebridean Black)
Tento domorodý britský drak je agresivnější než jeho velšský příbuzný . Jediný exemplář vyžaduje teritorium až jednoho sta čtverečních mil. Hebridský černý drak dosahuje maximální délky třiceti stop, má drsné šupiny s jasně purpurovými oky a podél hřbetu se mu táhne hřeben tvořený řadou nízkých, ale jako břitva ostrých destiček. Na konci ocasu má šípovitý bodec a křídla připomínají tvarem netopýra. Hebridský černý drak se většinou živí vysokou zvěří, jsou však známy i případy, kdy odnesl velké psy či kusy dobytka. Kouzelnický klan McFustyových, který na Hebridských ostrovech sídlí již celá staletí, se tradičně hlásí k zodpovědnosti za péči o tyto domorodé draky.
Maďarský trnoocasý ( Hungarian Horntail)
Maďarský trnoocasý drak, který je považován za nejnebezpečnější ze všech dračích plemen, má černé šupiny a vzhledem připomíná ještěra. Má žluté oči, bronzově zlaté rohy a podobně zbarvené ostré trny, které vyčnívají z dlouhého ocasu. Patří k drakům, kteří dokážou chrlit oheň na největší vzdálenost (až na padesát stop).Jeho vejce mají barvu cementu a obzvlášť´ pevnou skořápku;mláďata se z nich dostávají pomoci svého ocasu, jehož trny jsou při vylíhnuti plně vyvinuté. Maďarský trnoocasý drak se živí kozami, ovcemi, a kdykoli je to možné, i lidmi.
Norský ostrohřbetý (Norwegian Ridgeback)
Norský ostrohřbetý drak se vzhledem velice podobá svému trnoocasému příbuznému, pouze místo trnů na ocase se vyznačuje obzvláště výrazným hřebenem uhlově černých destiček na hřbetě. Je výjimečně agresivní i vůči svému vlastnímu druhu a patří dnes k vzácněji se vyskytujícímu dračím plemenům. Je známo, že je schopen napadat většinu velkých suchozemských savců; navíc, což je na draka neobvyklé, se ostrohřbetý drak s oblibou krmí i vodními živočichy. Jistá nepotvrzená zpráva uvádí, že roku 1802 nedaleko norského pobřeží ostrohřbetý drak uchvátil a odnesl velrybí mládě. Vejce ostrohřbetých draků jsou černá a schopnost chrlení ohně se u mláďat vyvíjí dříve než u jiných plemen (mezi prvním měsícem věku).
Novozélandský opálooký (Antipodean Opaleye)
Opálooký drak pochází z Nového Zélandu, jsou však známy případy jeho migrace do Austrálie v situacích, kdy je v jeho rodné zemi nedostatek teritoria. Nesídlí v horách, ale v údolích, což je pro draky neobviklé. Jako drak střední velikosti (od dvou do tří tun) je snad nejkrásnějším dračím plemenem: má perleťově duhové šupiny a lesklé mnohobarevné oči bez zorniček, kterým vděčí za své jméno. Toto dračí plemeno chrlí nesmírně intenzivně rudé plameny, i když na dračí poměry není nijak zvlášť´ agresivní a jen zřídkakdy zabíjí, nemá-li hlad. Jeho oblíbenou potravou jsou ovce, známe ovšem případy, kdy napadl i větší kořist. Koncem 70. let tohoto století, řádění draka, který zabil obrovské množství klokanů, se připisovalo opálookému samci, kterého z jeho domovského území vyhnala dominantní samice. Vejce opálookých draků jsou světle šedá a neopatrní mudlové si je snadno mohou splést se zkamenělinami.
Obyčejný velšský zelený (Common Welsh Green)
Velšský zelený drak dobře splývá se svěží bujnou trávou své domoviny, přestože sídlí ve vyšších horských oblastech, kde byla v zájmu jeho zachování zřízená rezervace. Odhlédneme-li od takzvaného ilfracombského incidentu, patří toto plemeno k nejméně nebezpečným drakům; stejně jako jeho oplálooký příbuzný se nejraději živí ovcemi, a není-li vyprovokován, lidem se cílevědomě vyhýbá. Charakteristický je pro něj snadno rozeznatelný a překvapivě melodický řev. Oheň chrlí v tenkých pramíncích. Vejce Velšského zeleného draka jsou zemitě hnědá, se zelenými skvrnami.
Peruánský zmijozubý ( Peruvian Vipertooth)
Je nejmenším ze všech známých draků, ale nejrychlejším letcem. Peruánský zmijozubý drak dosahuje délky asi jen patnáct stop a má měděné lesklé hladké šupiny s černým hřbetním pruhem. Rohy jsou krátké a zuby neobyčejně jedovaté. Zmijozubý drak se obvykle živí kozami a kravami, má však natolik v oblibě lidskou potravu, že bylo Mezinárodní sdružení kouzelníků koncem 19. století nuceno vyslat vyhlazovací četu, aby populaci zmijozelových draků redukovala, neboť´ se začali nebezpečně rychle přimnožovat.
Rumunský dlouhorohý (Romanian Longhorn)
Dlouhorohý drak má tmavozelené šupiny a dlouhé třpytivě zlaté rohy, jimiž svou obět´ probodne a rozpárá, než si ji upeče k snědku. Rozemleté na prášek jsou tyto rohy nesmírně ceněnou ingrediencí pro přípravu lektvarů. Domovské území dlouhorohých drakůse dnes stalo nejvýznamnější dračí rezervací, kam se sjíždějí kouzelníci všech národností studovat nejrůznější dračí plemena zblízka. Dlouhorozí draci jsou předmětem intenzivního chovatelského programu, protože jejich počet se v posledních letech drasticky snížil - především díky obchodu s jejich rohy, které jsou dnes klasifikovány jako obchodovatelný materiál kategorie B.
švédský krátkonosý (Swedish Shortr-Snout)
Je atraktivně vyhlížející stříbromodré zvíře, jehož kůže je žádaným materiálem pro výrobu ochranných rukavic a štítů. Plamen, který vyráží z jeho nozder, má jasně modrou barvu a za několik vteřin dokáže změnit dřevo i kosti v popel. Krátkonosý drak má na svědomí daleko méně lidských obětí než většina ostatních draků; vzhledem k tomu, že dává přednost životu v divokých a neobydlených horských oblastech, to však nelze považovat za jeho zvláštní zásluhu.
Ukrajinský železnobřichý (Ukrainian Ironbelly)
Největší dračí plémě, železnobřichý drak, dosahuje podle potvrzených pramenů váhy až šesti tun. Je obtloustlý a létá pomaleji než zmijozubý nebo dlouhorozí draci, přesto je nesmírně nebezpečný; dokáže svou váhou rozdrtit budovy, na nichž přistane. šupiny má kovově šedé, oči tmavorudé a spáry obzvlášť dlouhé a ostré. Tito draci jsou pod nepřetržitým dohledem ukrajinských kouzelnických institucí od roku 1799, kdy jeden z nich unesl z černého moře celou plachetnici (naštěstí bez posádky).
Drsnochvost (Nogtail)- Klasifikace:xxx
Drsnochvosti jsou démoni žijící ve venkovských oblastech na celém území Evropy, Ruska a Ameriky. Podobají se zakrslým selatům s dlouhýma nohama, ježatým pahýlovitým ocasem a úzkýma černýma očima. Drsnochvost má ve zvyku vkrást se do prasečího chlívku a sát mléko obyčejné svině spolu s jejími vlastními mláďaty. čím déle zůstane neodhalen a čím větší velikosti doroste, tím déle stíhají statek, na který se vetřel, různé pohromy. Drsnochvost je neobyčejně rychlý a obtížně se chytá; je-li však zahnán za hranice statku čistě bílým psem, nikdy už se nevrátí. Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory (poddivize domácích škůdců) za tímto účelem chová tucet albínských stavěčů.
Duhovec (Streeler)- Klasifikace:xxx
Duhovec je gigantický plž, který každou hodinu mění barvu a zanechává za sebou stopu tak jedovatou, že všechna vegetace, přes kterou přeleze, seschne a shoří. Původně se duhovec vyskytoval v několika afrických zemích, úspěšně ho však pěstují i kouzelníci v Evropě, Asii a na obou amerických kontinentech. Jako domácí zvíře ho chovají lidé, kterým se líbí jeho kaleidoskopické změny barev, a jeho jed je z několika málo známých látek, které dokážou usmrtit černovřesy.
Dvoubřitník (Mackled Malaclaw)- Klasifikace:xxx
Dvoubřitník je suchozemský tvor, vyskytující se většinou v kamenitých pobřežních oblastech Evropy. Značně se sice podobá humrovi, v žádném případě by se však neměl jíst, protože jeho maso je pro lidi nestravitelné a vyvolává vysoké horečky, doprovázené ošklivou zelenavou vyrážkou.Dvoubřitník vyrůstá do délky až dvanáctí palců a má světlešedou barvu s tmavozelenými skvrnami. živí se drobnými korýši a někdy se pokouší napadat i větší kořist. Kousnutí dvoubřitníka má neobvyklý vedlejší účinek spočívající v tom, že obět´ je po dobu až jednoho týdne po svém zranění pronásledována obrovskou smůlou. Kousne-li vás, měli byste se vyvarovat všech sázek, rizik a spekulativních podniků, protože obět´ dvoubřitníka v nich nemá sebemenší šanci na úspěch.
Ďasovec (Grindylow) -Klasifikace:xx
Je to světlezelený vodní démon, kterého najdeme v jezerech na celém území Británie a Irska. Jeho potravou jsou drobné ryby a chová se agresivně ke kouzelníkům i k mudlům, přestože jsou známy případy, kdy se ho vodním Lidem podařilo ochočit. Má velice dlouhé prsty, které sice dokážou vyvinout mocný stisk, snadno se však zlomí.
Fénix (Phoenix)- Klasifikace:xxxx
Fénix je majestátní jasně rudý pták velikosti labutě s dlouhým zlatým ocasem, zobákem a spáry. Hnízdí na horských vrcholcích a vyskytuje se v Egyptě, v Indii a v číně. Fénix se dožívá obrovského věku, protože má schopnost regenerace; když jeho tělo začne jevit známky opotřebovanosti, vzplane a shoří a z popele znovu povstane jako malé kuře. Je to mírumilovný tvor; není známo, že by kdy zabil jiného živého tvora - živí se výhradně bylinami. Podobně jako tlustobřich umí kdykoli zmizet a znovu se objevit. Zpěv fénixe působí kouzelně: zvyšuje údajně odvahu lidí čistého srdce a v nečistých srdcích vyvolává strach. Slzy fénixe mají mocné léčivé účinky.
(Fénix nezískal hodnocení xxxx pro svoji agresivitu, ale proto, že jen velice málo kouzelníkům se podařilo ho ochočit.)
Ghúl (Ghoul) - Klasifikace:xx
Ghúl je sice ošklivý, není to však tvor nijak zvlášt´ nebezpečný. Podobá se poněkud slizkému kolozubému obrovi a sídlí obvykle na půdách či ve stodolách patřících kouzelníkům, kde se živí pavouky a můrami. Hlasitě skučí a občas kolem sebe hází různými předměty, v zásadě je však velice prostomyslný a v případě, že na něj někdo narazí, přinejhorším výhružně vrčí. v Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory sice existuje speciální skupina pro odstraňování ghúlů, které tyto tvory vypudí z příbytků, jež přešly do mudlovských rukou, v kouzelnických rodinách se však ghúl často stává vděčným námětem diskusí či dokonce rodinným mazlíčkem.
Gryf (Griffin)- Klasifikace:xxxx
Gryf pochází původně z Řecka a je to tvor s předníma nohama a hlavou gigantického orla, avšak s tělem a zadníma nohama lva. Stejně jako sfingy jsou i gryfové kouzelníky často využívání ke střežení pokladů. Gryfové jsou sice divocí a vzteklí, jsou však známy případy několika málo obratných kouzelníků, kteří se s některým grifem spřátelili. Grifové se živí syrovím masem.
Hafoň (Crup) -Klasifikace:xxx
Hafoňové pocházejí z jihovýchodní Anglie. Až na rozeklaný ocas se velice podobají foxteriérovi. Hafonˇ je téměř určitě kouzelnícky vyšlechtěný pes, protože je vášnivě loajální vůči kouzelníkům, zatímco na mudly reaguje divoce a vztekle. Je vynikajícím likvidátorem všeho nepotřebného a sežere cokoli od trpaslíků až po staré pneumatiky. Povolení k chovu hafoně lze získat od odboru pro dohled nad kouzelnými tvory po absolvování jednoduchého testu, jimž kouzelnický žadatel prokáže, že je schopen hafoně ovládat i v oblastech obydlených mudly. Majitelé hafoňů jsou ze zákona povinni jim ve věku šesti až osmi týdnů kupírovat ocas bezbolestným utínacím kouzlem, aby si ho mudlové nevšimli.
Hastrmanec (Kelpie)- Klasifikace:xxxx
Britský a irský vodní démon, který na sebe dokáže brát různou podobu, i když nejčastěji se objevuje jako kůň s orobincem místo hřívy. Když nic netušící obět´ zláká k tomu, aby na něj nasedla, potopí se přímo ke dnu své řeky či svého jezera, jezdce pozře a jeho vnitřnosti nechá vyplout na hladinu. Správnou metodou, jak hastrmance přemoci, je pomocí umisťovacího kouzla mu přes hlavu přehodit uzdu, která ho změní v poslušné a neškodné zvíře. Největší hastrmanec světa se nachází ve skotském jezeře Loch Ness a s oblibou na sebe bere podobu mořského hada. Pozorovatelé Mezinárodního sdružení kouzelníků zjistili, že nemají co do činění se skutečným hadem, když viděli, jak se při příchodu mudlovských vyšetřovatelů proměnil ve vydru, a když byl vzduch znovu čistý, opět se změnil v hada.
Hipogryf (Hippogriff)- Klasifikace:xxx
Hipogryf pochází z Evropy, přestože dnes ho lze najít po celém světě. Má hlavu obrovského orla a koňské tělo. Hipogrifa je možno ochočit, měli by se o to pokoušet pouze školení odborníci. Každý, kdo se k hipogrifovi přibližuje, by mu měl upřeně hledět do očí. Úklona znamená projev dobrého úmyslu. Jestliže hipogrif pozdrav opětuje, je bezpečné přistoupit k němu blíž. Hipogryf vyhrabává ze země hmyz, je však také schopen jíst ptáky a drobné savce. Březí hipogryfové si na zemi budují hnízda, do nichž snášejí po jednom velkém a křehkém vejci, z něhož se během čtyřiadvaceti hodin vylíhne mládě. Mládě hipogryfa by nejpozději do jednoho týdne mělo být schopno létat, několik měsíců však trvá, než dokáže rodiče doprovázet na delších cestách.
Hipokampus (Hippocampus)- Klasifikace:xxx
Hipokampus, jehož pravlastí je řecko, má hlavu i přední část těla koňskou a naopak zadní část a ocas připomínají gigantickou rybu. Přestože se tento živočišný druh obvykle nalézá pouze ve Středozemním moři, roku 1949 vodní lid nedaleko pobřeží Skotska chytil a následně si ochočil překrásný exemplář modrého grošáka. Hipokampus klade velká poloprůhledná vejce, jejichž skořápkou je vidět pulce.
Hrabák (Niffler)- Klasifikace:xxx
Hrabák je britské zvířátko. Toto chundelaté černé stvoření s protáhlým čumákem si vyhrabává chodbičky v zemi a má zálibu ve všem, co se třpytí. Skřeti často hrabáky chovají a nechávají je hrabat hluboko do země a hledat poklady. Hrabák je sice mírumilovný a dokonce přítulný tvor, může však působit škody na majetku a za žádných okolností by se neměl chovat v domě. Hrabáci žijí v doupatech až dvacet stop hluboko pod povrchem země a v jednom vrhu mívají šest až osm mláďat.
Hrboun (Murtlap)- Klasifikace: xxx
Hrboun je krysovitý tvoreček, kterého najdeme v pobřežních oblastech Británie. Na hřbetě má výrůstek, připomínající vzhledem mořskou sasanku. Jestliže se tyto výrůstky naloží a sní, podporují odolnost vůči kletbám a uřknutím, příliš velká dávka však může vyvolat růst odpudivých rudých chlupů v uších.Hrbouni se živí korýši a nohama každého, kdo je natolik neopatrný, že na ně šlápne.
Huňáč (Porlock)- Klasifikace: xx
Huňáč je strážce koní, vyskytující se v anglickém Dorsetu a v jižním Irsku. Má dlouhou chlupatou srst,obrovské množství hrubých vlasů na hlavě a neobyčejně velký nos. Chodí po dvou nohou zakončených kopyty. Ruce má malé a zakončené čtyřmi sukovitými prsty. Plně vzrostlí huňáči jsou asi dvě stopy vysocí a živí se trávou. Huňáč je plachý a jediným smyslem jeho života je hlídání koní. Lze ho najít schouleného na slámě ve stájích nebo ukrytého uprostřed stáda, které chrání. Huňáči nedůvěřují lidem a při jejich příchodu se vždy schovávají.
Chyméra (Chimaera)- Klasifikace:xxxxx
Chiméra je vzácně se vyskytující řecká obluda se lví hlavou, tělem horské kozy a dračím ocasem. Jako divoký a krvelačný tvor je chiméra neobyčejně nebezpečná. Je znám pouze jediný případ úspěšného zabití chiméry a onen nešťastný kouzelník, jemuž se to podařilo, byl vynaloženým úsilím natolik vyčerpán, že krátce poté spadl ze svého okřídleného koně a zabil se. Vejce chiméry jsou klasifikovány jako neobchodovatelné zboží kategorie A.
Jednorožec (Unicorn)- Klasifikace:xxxx
Jednorožec je nádherné zvíře , vyskytující se ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. V dospělosti má podobu sněhově bílého koně s rohem, přestože hříbata jsou po narození zlatá a před dospělostí se jejich barva mění ve stříbrnou. Roh, krev a žíně jednorožce mají velice účinné kouzelné vlastnosti. Styku s lidmi se jednorožec obvykle vyhýbá - přiblížit se k sobě dovolí spíš čarodějce než kouzelníkovi - a má tak hbité nohy, že se jen těžko chytá.
(Jednorožci nebyla přiznána klasifikace xxxx proto, že by byl nepřiměřeně agresivní, ale proto, že by se s ním mělo jednat s velkým respektem. Totéž platí pro kentaury a vodní lid. Jednorožec se v mudlovském tisku stejně jako víla těší vynikající pověsti - v tomto případě oprávněně.)
Jedomet (Lobalug)- Klasifikace:xxx
Jedomet se vyskytuje na dně Severního moře. Je to deset palců dlouhý primitivní tvor, který sestává z gumovité chrlící rourky a jedového váčku. Ocitne-li se v ohrožení, smrští svůj jedovatý váček a postříká útočníka jedem. Vodní lidé jedometa užívají jako zbraně a jsou známy i případy, kdy kouzelníci jed odebírají jako ingredienci k přípravě lektvaru; takovýto odběr jeho jedu však podléhá přísné kontrole.
Jehlanka (Shrake)- Klasifikace:xxx
Ryba, jejíž celé tělo je pokryto ostny a jejíž domovem je Atlantský oceán. První hejno jehlanek bylo údajně vytvořeno počátkem 19. století jako nástroj pomsty proti mudlovským rybářům, kteří urazili zlým plachtících kouzelníků. Každý mudla, který od toho dne rybařil na onom úseku moře, zjistil, že díky jehlankám plovoucím hluboko pod ním jsou jeho sítě po vytažení z vody rozervané a prázdné.
Karkulinka (Red Cap)- Klasifikace:xxx
Tito trpasličí tvorečkové žijí v děrách na starých bojištích nebo kdekoli jinde, kde byla prolita lidská krev. Přestože se dají snadno zapudit kouzly a zaklínadly, jsou velice nebezpečné pro osamělé mudly, neboť za temných nocí se pokoušejí ubít je k smrti. Karkulinky jsou nejrozšířenější v severní Evropě.
Kentaur (Centaur)- Klasifikace:xxxx
Kentaur má lidskou hlavu, hrud´ a paže, to vše spojené s koňským tělem, které může být pokryto srstí několika různých barev. Jako tvor inteligentní a schopný lidské řeči by vlastně neměl být označován za zvíře v přesném smyslu tohoto slova, byl však takto ministerstvem kouzel klasifikován na vlastní žádost. Kentaur je tvor žijící v lesích. Jeho původní vlastí je údajně Řecko, dnes se však společenství kentaurů vyskytují v mnoha částech Evropy. Kouzelnické instituce ve všech zemích, kde se kentauři nacházejí, vyčlenily oblasti, v nichž je mudlové nemohou obtěžovat; kentauři ochranu kouzelníků nijak zvlášť nepotřebují, protože mají vlastní prostředky, jimiž se před lidmi skrývají. Zvyky a životní styl kentaurů jsou zahaleny pláštěm tajemství. Obecně vzato kouzelníkům nevěří a nic víc než mudlům a zdá se dokonce, že mezi nimi nevidí prakticky žádný rozdíl. Žijí ve stádech, jejichž velikost kolísá mezi deseti až padesáti členy. Údajně se velice dobře vyznají v kouzelném léčení, jasnovidectví, lukostřelbě a astronomii.
Kluběnka (Puffskein)- Klasifikace:xx
Kluběnku lze najít na celém světě. Je to krotký tvor kulovitého tvaru, pokrytý hebkou, hořčičně zbarvenou kožešinou, který nemá nic proti tomu, když se s ním někdo mazlí nebo si s ním hází jako s míčem. Péče o kluběnku je velice prostá; je-li spokojená, vydává tichý bzučivý zvuk. čas od času se z hloubi jejího těla vynoří velice dlouhý a tenký růžový jazyk, který se plíží domem a hledá potravu. Kluběnka je všežravec, který spořádá všechno od zbytků potravy až po pavouky, se zvláštní oblibou však strká jazyk do nosních dírek spících kouzelníků a pojídá jejich holuby. Této zálibě vděčí za to, že ji milují už celé generace kouzelnických dětí a že zůstává nesmírně oblíbeným kouzelnickým domácím miláčkem.
Kůrolez (Bowtruckle) -Klasifikace:xx
Kůrolez je tvor plnící funkci strážce stromů, kterého najdeme především v západní Anglii, v jižním Německu a v některých skandinávských lesích. Je neobyčejně těžké ho spatřit, protože je drobný (dosahuje maximální výšky osmi palců), a jako by byl tvořen kůrou a větvičkami, mezi nimiž svítí dvě malá hnědá očka. Kůrolez, který se živí hmyzem, je mírumilovný a nesmírně plachý tvor. Jestliže je však strom, v němž žije, něčím ohrožen, je známo, že je schopen skočit na dřevorubce nebo prořezávače stromů, který má v úmyslu uškodit jeho domovu, a vrazit mu do očí dlouhé ostré prsty. Nabídne-li čarodějka nebo kouzelník kůrolezovi na usmířenou porci stínek, udobří si ho natolik, že si z jeho stromu stačí odříznout kus dřeva k výrobě hůlky.
Lesní mužíček (Erkling) -Klasifikace:xxxx
Lesní mužíček je tvor podobný elfům, jehož prapůvodní vlastí je německý Schwarzwald. Je větší než trpaslík (v průměru dosahuje výšky tří stop), má špičatý obličej a pochechtává se vysokým pronikavým smíchem, jímž dokáže okouzlit zejména děti, které se snaží odlákat od jejich opatrovníků a sníst. Díky přísným kontrolním opatřením německého ministerstva kouzel se však v posledních několik staletích počet obětí lesních mužíčků radikálně snížil a poslední známý případ napadení šestiletého kouzelníka Bruna Schmidta skončil smrtí útočícího mužíčka, když ho mladý pán Schmidt velice tvrdě udeřil do hlavy skládacím kotlíkem svého otce.
Maguár (Kneazle) -Klasifikace:xxx
Maguár byl původně vyšlechtěn v Británii, dnes se však vyváží do celého světa. Je to malé kočkovité zvířátko se skvrnitou, puntíkovanou nebo žíhanou kožešinou, přerostlýma ušima a ocasem podobným lvímu, které je inteligentní, nezávisle a občas i agresivní, i když v případě, že si nějakou čarodějku nebo kouzelníka oblíbí, je skvělým domácím mazlíčkem. Maguár má téměř zázračnou schopnost odhalit nežádoucí či podezřelá individua, a jestliže jeho majitel zabloudí, může se na něj spolehnout, že ho bezpečně dovede domů. Maguáři mají v jednom vrhu až osm koťat a mohou se křížit s obyčejnými kočkami. K jejich chovu je třeba zvláštní povolení, protože maguáři (stejně jako hafoňové a pastelníčci) jsou svým vzhledem natolik neobvyklí, že přitahují pozornost mudlů.
Mantichora (Manticore)- Klasifikace:xxxx
Mantichora je nanejvýš nebezpečná řecká nestvůra s lidskou hlavou, lvím tělem a štířím ocasem. Je stejně vzácná a stejně nebezpečná jako chiméra a tvrdí se, že když požírá ulovenou kořist, polohlasně si přitom prozpěvuje. Kůže mantichory odpuzuje prakticky všechna známá kouzla a bodnutí jejich ocasem má za následek okamžitou smrt.
Mečoroh (Graphorn)- Klasifikace:xxxx
Mečoroh se vyskytuje v horských oblastech Evropy. Je to mohutné zvíře s šedočervenou srstí a hrbem na hřbetě, jehož hlavu zdobí dva velice dlouhé a ostré rohy. Má velké nohy se čtyřmi prsty a vyznačuje se neobyčejně útočnou povahou. Občas lze spatřit horské trolly, jak se vozí na hřbetech mečorohů, ti však pokusy o svoje ochočení očividně nepřijímají s nadšením, takže častěji se nám naskytne pohled na trolla zjizveného ranami mečoroha. Rozemleté rohy mečorohů se užívají k přípravě mnoha lektvarů, vzhledem k obtížnosti jejich získávání jsou však neuvěřitelně drahé. Kůže mečoroha je ještě pevnější než dračí kůže a odpuzuje většinu kouzel.
Měsíčník (Mooncalf)- Klasifikace:xx
Měsíčník je nesmírně plachý tvor, který ze svého doupěte vylézá pouze za úplňku. Má hladké světlešedé tělo, kulaté vypoulené oči na temeni hlavy a čtyři pavoukovité nohy s obrovskými plochými chodidly. Ve světle měsíce provozují měsíčníci v opuštěných oblastech na zadních nohou složité tance, které jsou údajně předehrou k páření (a často po sobě v obilných polích zanechávají komplikované geometrické vzory, které jsou pro mudly obrovskou záhadou). Pozorování měsíčníků při tanci za svitu měsíce je fascinující a často i výnosnou zkušeností, protože sebere-li se jejich stříbrný trus před východem slunce a pohnojí se jím záhony s kouzelnými bylinami a květinami, začnou tyto rostliny velice rychle růst a získají neobyčejnou sílu. Měsičníci jsou rozšíření po celém světě.
Mizenka (Tebo)- Klasifikace:xxxx
Mizenka je popelavě zbarvené prase bradavičnaté, které se vyskytuje v Kongu a v Zairu. Ovládá umění neviditelnosti, takže je obtížné se jí vyhnout nebo ji chytit, a je velice nebezpečná. Kůže mizenky je mezi kouzelníky velice ceněná pro výrobu ochranných štítů a oděvů.
Mořský had (Sea Serpent)- Klasifikace:xxx
Mořští hadi se nacházejí v Atlantském a Tichém oceánu i ve Středozemním moři. Jejich vzhled je sice hrozivý, navzdory výpovědím hysterických mudlů líčících jejich zuřivé chování však není známo, že by některý z nich někdy zabil člověka. Mořský had dorůstá délky až sta stop; má koňskou hlavu a dlouhé hadovité tělo, které se ve smyčkách vynořuje z moře.
Nundu (Nundu) -Klasifikace:xxxxx
Toto východoafrické zvíře je možná nejnebezpečnější šelmou světa. Je to gigantický leopard, který se navzdory své velikosti pohybuje tiše a jeho dech vyvolává chorobu natolik virulentní, že dokáže vyhubit celé vesnice. Dosud nikdy ho nedokázalo zneškodnit méně než sto spolupracujících zkušených kouzelníků.
Obroun (Reem)- Klasifikace:xxxx
Obroun je neobyčejně vzácný gigantický tur se zlatou srstí, který se vyskytuje v neobydlené divočině Severní Ameriky i Dálného Východu. Krev Obrouna propůjčí tomu, kdo ji vypije, obrovskou sílu. Potíže spojené s jejím získáváním však znamenají, že její zásoby jsou zanedbatelné a jen zřídkakdy se nabízejí na volném trhu.
Ohňový krab (Fire Crab)- Klasifikace:xxx
Navzdory svému jménu se ohňový krab silně podobá velké želvě s bohatě dekorativním krunýřem. Na jeho rodných ostrovech Fidži byl dlouhý úsek pobřeží pláže přeměněn v rezervaci na jeho ochranu, a to nejen před mudly, které by mohl zlákat jeho vzácný krunýř, ale i před bezohlednými kouzelníky, kteří těchto krunýřů užívají jako nesmírně ceněných kotlíků. Ohňový krab má však i vlastní obranný mechanismus: je-li ohrožen, vystřeluje ze zadečku ohnivé plameny. Ohňoví krabi se vyvážejí jako domácí zvířata, k jejich chovu je však nezbytné zvláštní povolení.
Okamie (Occamy)
Klasifikace:xxxx
Okamie se vyskytuje na Dálném východě a v Indii. Je to dvounohý opeřený a okřídlený tvor s hadím tělem, dorůstající délky až patnácti stop. Živí se především krysami a ptáky, jsou však známy i případy, kdy unesla opici. Okamie je agresivní vůči každému. kdo se k ní přiblíží, zejména brání-li svá vejce, jejichž skořápky jsou z nejčistšího a nejjemnějšího stříbra.
Okřídlený kůň (Winged Horse)- Klasifikace:xx-xxxx
Okřídlení koně existují po celém světě. Vyskytují se v mnoha různých plemenech, k nimž patří abraxaské (velice silný v Británii a Irsku), aethonské (kaštanový hnědák, oblíbený v Británii a Irsku), granijské (šedý a obzvlášt´ rychlý) a vzácné thestrálské (vraník nadaný schopností neviditelnosti, o němž jsou mnozí kouzelníci přesvědčeni, že nosí smůlu). Stejně jako v případě hipogryha je majitel okřídleného koně povinen ho v pravidelných intervalech začarovávat zastíracím kouzlem.
Leprikon (Leprechaun)- Někdy též známý jako šprýmařík
Klasifikace:xxx
Inteligentnější než víla a méně zlomyslný než šotek, rarach nebo běhnice, je leprikon přesto velký nezbedník. Vyskytuje se pouze v Irsku, dorůstá velikosti až šesti palců a má zelenou barvu. Jsou známy případy, kdy si z listí vyrábí primitivní oblečení. Jako jediní zástupci ,,malého lidu" umějí ostrovní skřítkové mluvit, přesto však nikdy nepožádali o změnu své klasifikace na ,,osoby". Leprikon rodí živá mláďata a žije většinou v lesnatých a křovinatých oblastech, přitom však na svou existenci s oblibou upozorňují mudly, díky čemuž v mudlovské literatuře pro děti figuruje skoro stejně často jako víly. Leprikoni umějí stvořit substanci, která je věrnou napodobeninou zlata, po několika hodinách však k jejich nesmírnému obveselení zmizí. Živí se listím a navzdory své pověsti šprýmařů není znám jediný případ, že by nějakému člověku způsobili trvalou újmu.
Pastelníček (Fwooper)- Klasifikace:xxx
Pastelníček je africký pták s neobvykle křiklavě barevným opeřením; pastelníčci mohou být oranžoví, růžoví, citronově zelení nebo žlutí. Odedávna slouží jako zdroj ozdobných písařských brků a kromě toho kladou i zářivě vzorované vajíčka. Zpěv pastelníčka je sice z počátku příjemný, po nějaké době však posluchače dohání k šílenství, pastelníčci se proto prodávají začarovaní umlčovacím kouzlem, které je třeba každý měsíc obnovovat. Majitelé pastelníčků potřebují k jejich chovu povolení, protože tito ptáci vyžadují zodpovědné zacházení.
Uric Ujetý se kdysi pokoušel dokázat, že zpěv pastelníčka je ve skutečnosti zdraví prospěšný, a naslouchal mu bez přerušení tři měsíce. kouzelnická rada, které podával hlášení o svých zjištěních, však bohužel zůstala nepřesvědčena, protože když dorazil na jejich zasedání, neměl na sobě nic kromě příčesku, z něhož se při bližším ohledání vyklubal mrtvý jezevec.
Pětinoh (Quintaped)- Známý rovněž jako chlupatý MacBoon.- Klasifikace:xxxxx
Pětinoh je nesmírně nebezpečná masožravá obluda, která si obzvlášť libuje v lidském mase. Jeho nízko visící tělo je pokryté hustými rudohnědými chlupy a stejně chlupatých je i jeho pět nohou zakončených koňskými kopyty. Pětinoh žije pouze na ostrově Drear nedaleko nejsevernějšího výběžku Skotska. Drear byl z tohoto důvodu změněn v nezakreslitelné teritorium. Legendy praví, že na ostrově Drear kdysi žily dvě kouzelnické rodiny, McClivertovi a MacBoonovi. Kouzelný souboj, v němž se v opilosti utkali Dugald, náčelník klanu McClivertů, a Quintius, náčelník klanu MacBoonů, skončil údajně Dugaldovou smrtí. Vypráví se, že tlupa pomstichtivých McClivertů pak jedné noci obklíčila sídlo MacBoonových a všechny příslušníky jejich klanu proměnila v nestvůrné pětinohé tvory. McClivertové si až příliš pozdě uvědomili, že proměnění MacBoonové jsou v této podobě nesrovnatelně nebezpečnější (MacBoonovi byli pověstní jako velcí kouzelničtí nešikové). Navíc se MacBoonovi postavili na odpor všem pokusům vrátit jim lidskou podobu. Obludy do posledního vyvraždily všechny McCliverty, takže na ostrově nezůstal ani jeden člověk. teprve tehdy nestvůrným MacBoonům došlo, že nezbyl-li naživu nikdo, kdo by uměl zacházet s kouzelnou hůlkou, jsou nucení zůstat ve své součastné podobě na věčné časy. Nikdy už se nedozvíme, zda tento příběh je nebo není pravdivý. Jisté je jen to, že nepřežili žádní McClivertové ani MacBoonové, kteří by nám prozradili, co se s jejich předky stalo.
Pětinohové neumějí mluvit a zarputile se vzpírají všem snahám odporu pro dohled nad kouzelnými tvory některý exemplář chytit a pokusit se o zrušení jako přeměny, takže musíme předpokládat, že jsou-li to skutečně chlupatí MacBoonové, jak napovídá jejich přesdívka, jsou spokojeni s tím, že zbytek svých dnů prožijí jako zvířata.
Plísňáček (Bundimun)- Klasifikace:xxx
Plísňáčci se nacházejí na celém světě. Dovedou obratně zalést pod prkna podlahy a za panely obložení stěn a zamořit celý dům. Na přítomnost plísňáčka nás obvykle upozorní odpudivý zápach rozkladu. Plísňáček vylučuje tekutinu, která vyvolává hnilobu samotných základů obydlí, v němž přebývá. V klidovém stavu se plísňáček podobá skvrně nalezené plísně s očičky, je-li však vyplašen, bleskově odcupitá na četných pavoukovitých nohou. Živí se odpadky. Dům, který je zamořen plísňáčky, jich lze zbavit pomocí čistících kouzel, pokud se jim ovšem dovolí příliš se rozmnožit, měl by majitel kontaktovat odbor pro dohled nad kouzelnými tvory (poddivizi domácích škůdců) dřív, než se celý dům zhroutí. Zředěný sekret plísňáčků se používá při přípravě některých kouzelných čistících prostředků.
Pogrebin (Pogrebin)- Klasifikace:xxx
Pogrebin je sotva stopu vysoký ruský démon s chlupatým tělem, ale holou a přerostlou šedivou hlavou. Když se přikrčí, podobá se lesklému kulatému kameni. Pogrebina přitahují lidé; s oblibou je sleduje, drží se v jejich stínu a rychle se skrčí pokaždé, když se sledovaný otočí. Když se progrebinovi dovolí, aby člověka sledoval dlouhé hodiny, zmocní se jeho kořisti pocit beznaděje, takže nakonec upadá do stavu letargie a zoufalství. Když se obět´ konečně zastaví, padne na kolena a rozpláče se nad marností veškerého svého snažení, pogrebin se na ni vrhne a pokusí se ji pozřít. Pogrebin se však dá snadno zahnat jednoduchými zaříkadly či ochromujícími kouzly. Jako účinné se rovněž osvědčilo prosté nakopnutí.
Polovid (Demiguise)- Klasifikace:xxxx
Polovida najdeme na Dálném východě, i když jen s velkými obtížemi, protože toto zvíře se v případě svého vlastního ohrožení umí učinit neviditelným, takže ho vidí pouze kouzelníci, kteří jsou k jeho lovu kvalifikovaní. Polovid je mírumilovné býložravé zvíře, které vzhledem poněkud připomíná elegantní opici; jeho velké černé, žalostně hledící oči jsou většinou zakryty pod srstí. Celé tělo má porostlé dlouhými a hedvábně jemnými stříbrnými chlupy. Kožešiny polovidů jsou nesmírně ceněné. protože z jejich srsti lze tkát neviditelné pláště.
Popelec (Ashwinder)- Klasifikace:xxx
Popelec vzniká tehdy, je-li kouzelnému ohni dovoleno příliš dlouho nekontrolovatelně hořet. Je to tenký světlošedý hádek se zářivě rudýma očima, který se zrodí z řezavých uhlíků nehlídaného honě, odplazí se do stínů obydlí, v němž se nachází, a zanechá za sebou popelem posypanou stopu. Popelec žije pouze hodinu a během této hodiny se snaží vyhledat temné neobydlené místo, na němž by nakladl své vejce; poté se rozpadne v prach.Vejce popelce jsou jasně červená a sálá z nich intenzivní žár. Nejsou-li včas nalezena a zamrazena vhodným kouzlem, během několika minut obydlí podpálí. Každý kouzelník, který si uvědomí, že se v jeho domě volně pohybuje jeden nebo více popelců, se musí okamžitě vydat po jejich stopě a najít hnízda s nakladenými vejci. Zmrazená vejce jsou nesmírně cenná jako přísada do nápojů lásky a mohou se jíst i celá jako lék proti zimnici. Popelci se vyskytují na celém světě.
Ramora (Ramora)- Klasifikace:xx
Ramora je stříbrná ryba, vyskytující se v Indickém oceánu. Je obdařena silnými kouzelnými schopnostmi, dokáže ukotvit lodě a je strážným andělem námořníků. Mezinárodní sdružení kouzelníků si ramory velice cení a přijalo řadu zákonů, které ji mají chránit před kouzelnickými pytláky.
Rarach (Pixie)- Klasifikace:xxx
Raraši se nejčastěji nacházejí v anglickém Cornwallu. Jsou kovově modře zbarvení, až osm palců vysocí a velice nezbední; libují si ve šprýmech a kanadských žertících všeho druhu. Přestože nemají křídla, umněji létat a jsou známy případy, kdy popadli neopatrného člověka za uši a posadili ho na vrcholek vysokého stromu nebo výškové budovy. Raraši se dorozumívají pisklavým švitořením, které jen srozumitelné jen jiným rarachům. Rodí živá mláďata.
Rotulice (Billywig)- Klasifikace:xxx
Rotulice je hmyz jehož domovem je Austrálie. Je přibližně půl palce dlouhá a jasně safírově modrá, létá však tak rychle, že si jí mudlové jen málokdy všimnou a kouzelníci ji často zaregistrují teprve poté, co je štípne. Křídla rotulice vyrůstají z temene hlavy a otáčejí se takovou rychlosti, že za letu celé rotují. Na spodní části těla je dlouhé žihadlo. Obět´ kterou rotulice štípne, trpí závratěmi, po nichž následuje levitace. Celé generace mladých australských čarodějnic a kouzelníků se snaží rotulice chytit a vyprovokovat je ke štípnutí, protože chtějí zakusit zmíněné vedlejší účinky, přestože příliš mnoho štípnutí může způsobit, že se obět´ bezmocně vznáší nad zemí až několik dnů, a prudká alergická reakce může vyvolat i permanentní odpoutání od země. Sušená žihadla rotulic se užívají pro přípravu několika různých lektvarů a jsou údajně i jednou z ingrediencí oblíbeného cukroví známého jako šumivé bzučivky.
Runovec (Runespoor)- Klasifikace:xxxx
Prapůvodní vlasti runovce je malá africká vesnička jménem Burkina Faso. Je to tříhlavý had, který běžně dorůstá délky šesti nebo sedmi stop. Zářivě oranžový runovec, ozdobený černými pruhy, je velice nápadný a přitahuje pozornost; ministerstvo kouzel Burkiny Faso proto prohlásilo vybrané lesy za nezakreslitelné a určilo je k výhradnímu obývání runovci. Přestože runovec sám o sobě není tvor nijak zvlášť agresivní, býval kdysi oblíbeným domácím mazlíčkem černokněžníků, nepochybně díky svému impozantnímu a strach nahánějícímu zjevu. Zápisku hadích jazyků, kteří tyto hady chovali a rozmlouvali s nimi, vděčíme za to, že rozumíme jejich neobvyklým zvykům. Z těchto záznamů se dozvídáme, že každá z hlav runovce slouží jinému účelu. Levá hlava (z pohledu kouzelníka stojícího proti runovci) je plánovačem. Rozhoduje o tom, kam se runovec v příštím okamžiku vydá a co tam bude dělat. Prostřední hlava je snílkem (runovci dokážou zůstat několik dní nepřetržitě v nehybném stavu, ztraceni v nádherných vizích a představách). Pravá hlava je kritikem a počínání levé a prostřední hlavy hodnotí s nepřetržitým podrážděným sykotem. Zuby v pravé hlavě jsou neobyčejně jedovaté. Runovec se zřídkakdy dožívá vysokého věku, protože hlavy mají sklon navzájem na sebe útočit. často je možné vidět runovce s chybějící pravou hlavou, protože zbylé dvě hlavy se spolčily a ukously ji. Runovec je jediným známým kouzelným stvořením, který svá vejce vyvrhuje ústy. Tato vejce jsou nesmírně ceněnou surovinou při přípravě lektvarů stimulujících duševní svěžest. Po staletí čile vzkvétal černý trh s vejci runovců i s hady samotnými.
Salamandr (Salamander)- Klasifikace:xxx
Salamandr je drobná ještěrka, která žije v ohni a živí se plameny. Je jasně bílý, zdá se však být modrý nebo rudý v závislosti na teplotě ohně, v němž se objeví. Mimo oheň jsou salamandři schopni přežít až šest hodin, jsou-li pravidelně krměni pepřem, zůstávají však na živu pouze tak dlouho, dokud hoří oheň, z něhož vzešli. Krev salamandra má vynikající léčebné a rekonvalescentní účinky.
Scvrček (Moke)- Klasifikace:xxx
Scvrček je stříbrozelená ještěrka, dorůstající délky až deseti palců, která je rozšířená po celém území Británie a Irska. Je nadaná schopností podle libosti se scvrknout, v důsledku čehož mudlové její existenci nikdy nezaznamenali. Kůže scvrčka je mezi kouzelníky vysoce ceněná jako surovina pro výrobu měšců a peněženek, protože šupinatý materiál se v přítomnosti cizího člověka scvrkne stejně jako tvor, z něhož pochází. Měšce ze scvrččí kůže jsou proto pro zloděje velmi těžko k nalezení.
Sfinga (sphinx)- Klasifikace:xxxx
Egyptská sfinga má lidskou hlavu na lvím těle. Již více než tisíc let ji čarodějky a kouzelníci využívají k hlídaní cenností a tajných úkrytů. Je velice inteligentní a vyžívá se v hádankách a hlavolamech. Nebezpečná je obvykle jen v případě, pokud je ohroženo to, co hlídá.
Smrtiplášt´ (Lethifold)- Známý rovněž jako živoucí rubáš
Klasifikace:xxxxx
Smrtiplášť je naštěstí jen vzácně se vyskytující tvor, kterého najdeme výhradně v pásmu tropického klimatu. Podobá se přibližně půl palce silnému černému plášti (tlustšímu v případě, že před nedávnem zabil a pozřel nějakou oběť), který v noci klouže těsně při zemi. Nejstarší zprávu, kterou o smrtiplášti máme , sepsal kouzelník Flavius Belby, který měl to štěstí, že přežil jeho útok, když roku 1782 trávil dovolenou na Papui-Nové Guineji.
…Byla přibližně jedna hodina po půlnoci, když jsem konečně pocítil, že na mne jde spaní, a odněkud z blízka jsem zaslechl jakési tiché zašustění. Přesvědčen, že to není nic jiného než listí na stromě před domem, jsem se v posteli převrátil na druhý bok zády k oknu a spatřil jsem cosi, co vypadalo jako beztvarý černý stín a co proklouzávalo pode dveřmi do mé ložnice. Zůstal jsem nehybně ležet a ospale jsem se pokoušel přijít na to, co může vrhat takový stín v místnosti osvětlené pouze měsíčními paprsky. Moje nehybnost nepochybně vedla smtilpáště k domnění, že jeho potenciální obět´ spí. K mé hrůze se začal stín plazit vzhůru na postel a já jsem pocítil, jak na mně spočinula jeho nepatrná váha. Ze všeho nejvíc se podobal rozevláté černé kápí, jejíž okraje se lehce třepotaly, když se ke mně třepotavě blížil po posteli. Paralyzován strachem jsem cítil jeho vlhký a studený dotek na bradě; pak teprve jsem se prudce posadil. Ta věc se mně pokusila zadusit - neúprosně mi klouzala přes obličej a zakrývala mi ústa i nosní dírky, já jsem s ní však nepřestával zápasit, i když jsem cítil, jak mně svým chladným tělem ovíjí stále těsněji. Neschopen zavolat o pomoc jsem nahmatal svou hůlku. Začínala se mi točit hlava, protože ta věc se mi přitiskla k obličeji tak pevně, že jsem se nemohl nadechnout. Veškerou sílou vůle jsem se soustředil na ochromující kouzlo a pak - protože ochromující kouzlo netvora nezastavilo, byť prorazilo díru do dveří mé ložnice - na překážecí zaříkadlo, které mi ovšem také nijak nepomohlo. Stále ještě jsem se zuřivě bránil, přetočil jsem se na bok a těžce jsem dopadl na podlahu, teď už plně zavinut do smrtipláště. Bylo mi jasné, že budu-li se ještě chvíli dusit, ztratím vědomí. Zoufale jsem zmobilizoval své poslední síly. Napřáhl jsem hůlku směrem od těla, zabořil jí do smrtícívh záhybu netvora, vzpomněl si na den, kdy jsem byl zvolen prezidentem místního tchoříčkového klubu, a vyslovil jsem Patronovo zaklínadlo.Téměř okamžitě jsem na tváři pocítil závan čerstvého vzduchu. Zdvihl jsem hlavu a viděl jsem, jak byl smrtící stín na rozích mého Patrona vyhozen do vzduchu. Proletěl ložnicí a rychle se odplazil z dohledu.Jak vyplívá z tohoto nesmírně dramatického Belbyho vyprávění, Patronovo zaklínadlo je jediným známým prostředkem, který dokáže smrtipláště zahnat na útěk. Protože však smrtiplášť útočí na spící oběti, mají jen zřídkakdy příležitost použit proti němu jakýchkoli čar a kouzel. Jakmile svou oběť úspěšně zadusí, pozře ji smrtiplášť na místě v její vlastní posteli. Pak opustí dům, o něco větší a tlustší než předtím, a po sobě samém ani po své oběti nezanechá sebemenší stopu.
Počet obětí smtripláště je téměř nemožné přesně určit, protože po sobě nezanechává žádné svědectví své přítomnosti.Snáze určíme počet kouzelníků, kteří ze svých bezohledných důvodů předstírali, že byli smrtipláštěm zabiti. K poslednímu případu takového podvodu došlo roku 1973, když zmizel kouzelník Janus Thickey a zanechal na nočním stolku pouze spěšně načmáraný vzkaz tohoto znění: ,,Ach ne - dostal mě smrtiplášť - dusím se!" Jsouc přesvědčena nedotčenou a prázdnou postelí, že tento netvor skutečně Januse zabil, zahájila jeho manželka i s dětmi období přísného smutku, které však nenadále přerušila, když byl Janus objeven, jak pět mil od domova žije s hostinskou od Zeleného draka.
Šotek (Imp)- Klasifikace:xx
Šotkové se nacházejí pouze v Británii a v Irsku a občas se zaměňují s rarachy. Dorůstají přibližně stejné výšky (šestí až osmi palců), šotek však na rozdíl od raracha neumí létat a nebývá také tak pestře vybaven (šotkové jsou obvykle tmavohnědí až černí). S rarachy však sdílí podobný smysl pro groteskní humor. Nejraději se pohybuje ve vlhkém a bažinatém terénu a často ho najdeme poblíž říčních břehů, kde se baví tím, že neopatrným kolemjdoucím podráží nohy a shazuje je do vody. Šotkové se živí drobným hmyzem a způsobem rozmnožování se velice podobají vílám, až na to, že se neopřádají kuklami; mláďata se líhnou plně zformovaná a jsou přibližně jeden palec dlouhá.
Tlustobřich (Diricawl)- Klasifikace:xx
Pravlastí tlustobřicha je Maurecius. Tento buclatý nelétavý pták s načechraným peřím je pozoruhodný svou metodou útěku před nebezpečím. Dokáže zmizet tak, že po sobě zanechá jen pár rozevlátých pírek, a objeví se někde jinde (stejnou schopností je nadán i fénix; viz výše). Zajímavé je, že mudlové si byli existence tlustobřicha velice dobře vědomi, byť ho znali pod jménem dodo. Vzhledem k tomu, že nevědí, že se jim tento pták může kdykoliv ztratit, jsou přesvědčeni, že ho svou loveckou činnosti zcela vyhubili. A protože tento omyl zjevně přispěl k tomu, že si mudlové lépe uvědomují nebezpečí z bezuzdného zabíjení dalších obyvatel této planety, Mezinárodní sdružení kouzelníků usoudilo, že není vhodné dát jim vůbec kdy na vědomí, že tlustobřichové jsou dosud naživu.
Tlustočerv (Flobberworm)- Klasifikace:x
Tlustočerv žije ve vlhkých příkopech. Je to silný hnědý červ, dosahující délky až deseti palců, který se prakticky vůbec nepohybuje. Jeden jeho konec je nerozeznatelný od druhého a oba vylučují tlustou vrstvu slizu, podle níž byl tlustočerv pojmenován; jeho slizu se někdy používá k zahušťování lektvarů. Nejoblíbenější potravou tlustočervu je hlávkový salát, jsou však schopni se živit prakticky jakoukoliv rostlinnou stravou.
Troll (Troll)- Klasifikace:xxxx
Troll je hrůzostrašné stvoření, které je vysoké až dvanáct stop a váží víc než tunu. Je známý svou obrovskou silou a stejně obrovskou hloupostí, často se chová agresivně a nepředvídatelně. Trollové pocházejí ze Skandinávie, v dnešní době je však možno je nalézt v Británii, Irsku i v jiných oblastech severní Evropy. Trollové se obvykle dorozumívají mručením, které jako by bylo primitivním jazykem, kdy někteří jedinci pochopili a dokonce sami uměli používat několik jednoduchých lidských slov. Inteligentnější jedince lze vycvičit jako strážce. Existují tři druhy trollů: horští, lesní a říční. Největší a nejnebezpečnější je horský troll. Je holohlavý a má světlešedou kůži. Lesní troll má kůži světlezelenou a některé exempláře mají zelené nebo hnědé vlasy, které jsou řídké a rozcuchané. Říční troll má krátké rohy a někdy bývá chlupatý. Má načervenalou kůži a často ho najdeme, jak se schovává a číhá pod mostem. Trollové se živí syrovím masem a ve volbě své kořisti nejsou vybíraví - spokojí se jak s divou zvěří, tak s lidmi.
Trpaslík (Gnome)- Klasifikace:xx
Trpaslík je běžně se vyskytující zahradní škůdce, který se nachází na celém území severní Evropy i Severní Ameriky. Může dorůstat až jedné stopy výšky, má neúměrně velkou hlavu a tvrdé kostnaté nohy. Ze zahrad lze trpaslíka vypudit tak, že ho roztočíte, až se mu zatočí hlava, a pak ho přehodíte přes zahradní zeď. Lze taky použít dlaždičouna, mnozí dnešní kouzelníci však tuto metodu likvidace trpaslíků považují za příliš brutální.
Třaskavec (Erumpent)- Klasifikace:xxxx
Třaskavec je velké šedé africké zvíře, obdařené obrovskou silou. Dosahuje váhy až jedné tuny a z větší vzdálenosti je možno si ho splést s nosorožcem. Má tlustou kůži, která odpuzuje většinu kouzel a kleteb, na nose velký ostrý roh a dlouhý provazovitý ocas. Třaskavci rodí vždy jen jedno mládě. Na člověka třaskavec neútočí, není-li obzvlášť nevybíravě vyprovokován, jestliže ho však přece jen napadne, jsou výsledky obvykle katastrofální. Roh třaskavce dokáže prorazit všechno od kůže až po kov a obsahuje smrtící kapalinu, která při vstřiknutí do jakéhokoliv objektu vyvolá jeho explozi. Populace třaskavců není příliš početná, protože samci se v době páření často navzájem vyhazují do povětří. Afričtí kouzelníci s nimi zacházejí s maximální opatrností. Rohy, ocasy a výbušná kapalina třaskavců se používají pro přípravu různých lektvarů, jsou ovšem klasifikovány jako obchodovatelné materiály kategorie B (nebezpečné a podléhající přísné kontrole).
Tůňodav (Kappa)- Klasifikace:xxxx
Tůňodav je japonský vodní démon, který přebývá v mělkých tůňkách a řekách. Často bývá líčen jako opice s rybími šupinami místo srsti; pod temenem hlavy má dutinu, v níž nosí vodu. Tůňodav se živí lidskou krví, lze ho však přesvědčit, aby člověku neubližoval, hodíte-li mu okurku, do které je vepsáno vaše jméno. V případě přímé konfrontace by měl kouzelník tůňodava nějakou lstí přimět, aby se sklonil - když to udělá, vylije se mu z dutiny v hlavě všechna voda, což ho připraví o všechnu jeho sílu.
Víla (Fairy)- Klasifikace:xx
Víly jsou drobná a nesmírně pohledná stvořeníčka, vybavená minimální inteligencí. Žijí obvykle v lesích či na lesních pasekách a kouzelníci je často používají nebo si je vyčarovávají k dekorativním účelům. Dosahují výšky od jednoho do pěti palců, mají miniaturní lidské tělo, hlavu i končetiny, navíc však mají velká motýlí křídla, která mohou být podle typu průsvitná nebo pestrobarevná. Víla je obdařena jistými drobnými kouzelnými schopnostmi, jichž dokáže využít k odhalení dravců, jako jsou například auguroni. Má hašteřivou povahu, protože je však nesmírně marnivá, zkrotne v okamžiku, kdy se po ní chce, aby posloužila jako ornament. Navzdory svému lidskému vzhledu neumí víla mluvit. Se svými společnicemi se dorozumívá vysokým bzučivým pískotem. Víla klade až padesát vajíček najednou na spodní stranu listů. Z vajíček se lihnou jasně barevné larvy, které se ve věku šesti až deseti dnů zavinou do kukly, z níž o měsíc později vylétne plně okřídlený dospělý jedinec.
Mudlové mají pro víly obrovskou slabost, o čemž svědčí to, že víly figurují v nejrůznějších příbězích psaných pro děti. Tyto pohádky je prezentují jako éterické bytosti s vyhraněnou osobností a schopnosti mluvit jako lidé (i když často nechutně sentimentálně). Víly v podání mudlů sídlí v malých obydlích vytvořených z okvětních lístků, vykotlaných muchomůrek a podobně. Často se zobrazují s kouzelnou hůlkou v ruce. Lze říci, že ze všech kouzelných stvoření je víla v mudlovské literatuře prezentována nejpozitivněji.
Vlkodlak (Werewolf) -Klasifikace:xxxxx
Vlkodlaci se vyskytují po celém světě, i když údajně pocházejí ze severní Evropy. Lidé se ve vlkodlaky mění pouze v případě, že je některý z nich pokouše. Dosud není znám účinný lék, přestože nedávné pokroky ve výrobě lektvarů do značné míry přitlumily nejhorší příznaky. Jednou měsíčně, za úplňku, se jinak zcela zdravý a normální kouzelník či mudla promění ve vražednou bestii. Vlkodlak, který je mezi fantastickými zvířaty prakticky unikátní, aktivně vyhledává lidi, jimž dává přednost před jakoukoli jinou kořistí.
Tato klasifikace se samozřejmě týká vlkodlaka v proměněné podobě. Když právě nen