VÁŽENÍ A MILÍ, NAHNILÍ A SHNILÍ... :) slyšte (čtěte) můj příběh s terapeutickým nádechem
včera jsem začala (vlastně už předevčírem kolem 18.hodiny, ale nechci troškařit...) s nekouřením.. to rozhodnutí už bylo jen otázkou času, zrálo to ve mně pěkně dlouho - člověk neni slepej a vidí, že drtivá většina lidí používajících mozek se cigaret všemožně zbavuje..., tudíž se se svým smrdutým zlozvykem pomalu ale jistě stává outsiderem... ale to samozřejmě není všechno! sešlo se mi toho poslední dobou tolik najednou, že zkusit konečně PŘESTAT KOUŘIT se zdá být - ne ZDÁ - JE!!! - jediným východiskem. pro upřesnění můžu zmínit celkem čerstvé soubydlení s mým naprosto striktně nikdynekouřícím ( a sportujícím..) přítelem, dále je tady relativně čerstvé miminko mojí nejlepší kámošky - vždycky mi bylo hrozně trapný a blbý sahat na něj smradlavejma rukama, nedej bože na něj zblízka promluvit (i když je ještě fakt malinkej a nemohl by se bránit.. :)) nebo si ho vzít do náruče a přitisknout ho ke svým zavánějícím kuřáckým oblečkům... je toho ještě spousta, co mi na kouření vadí, ale kvůli tomu tady tohle všechno nepíšu, chci si tady zaznamenat svoje pocity při "odvykání", které bude, jak pevně doufám, hned napoprvé úspěšné :)
takže, sluší se říct, že jsem na to šla tak trochu vědecky a rozhodla se odvykat s pomocí "berliček" - původně jsem měla v plánu pořídit si nikotinové náplasti, které by mi celý den postupně dodávaly do těla milovaný ( a nenáviděný..) nikotin a k tomu ještě nikotinový inhalátor, co vypadá jako kuřácká špička a prostě se z něj tahá - člověk má vzdálenej pocit, že "jako" kouří.. drobet se to zvrtlo, takže náplasti nemám, žiju pouze s inhalátorem - ale ne díky němu, na to pozor :) a protože je celkem odporný, používám ho vážně jen ve chvíli, kdy se mi nedaří na cigaretu zhruba do 10 vteřin zapomenout..
konečně se dostávám k pocitům budoucího nekuřáka:
1.den (9.1.2007)mínusový pocity: hroznej smutek - pocit, že jsem se s cigaretou ani pořádně nerozloučila, že to takhle přece nemůže skončit, co bez ní asi tak jako budu dělat, miluju ji, vrať se mi, nic už nebude jako dřív, život skončil, umírám... ( a to jsem se předtím ptala maminky, jestli netuší, proč se odvykajícím kuřákům předepisují antidepresiva...
)
plusy: jé, mně vůbec nesmrdí ruka (člověk to ocení, když se například dloube v nose, pak je rozdíl znatelnější), ty brďo, nemusim do sebe cpát tuny bonbonů a žvejkaček, abych mohla zblízka na kohokoli promluvit ( tohle poznání mě na tom celým potěšilo úplně nejvíc - hotová Alenka v říši divů), přítel, kámoška a maminka jsou se mnou a všichni mi ohromně drží palce (fakt příjemnej pocit)!
aby to nevypadalo tak ideálně, přiznávám, že jsem málem zklamala hned první den - potkala jsem známého - kuřáka, ale hned co jsem mu řekla, že už nekouřim, schoval svou krabičku a když jsem po něm zhruba po půlhodině rozhovoru na úplně jiná témata chtěla vědět, jakou že to má značku cigaret ( v tu chvíli bych si zapálila okamžitě!), řekl, že nemá vůbec žádný.. trochu mě naštval, ale zároveň se mi ulevilo a aby nám to nebylo líto, vytáhla jsem svůj odporný inhalátor, nasadila novou náplň a oba jsme si svorně potáhli a následně zakašlali :)
k večeru převládaly mínusové pocity - hotový apokalyptický cítění (navíc jsem chtěla sežrat naprosto cokoliv...)
2. den (dnes)první ranní myšlenka - cigáro nebude, nekouříš... čekala jsem, že se v následujících myšlenkách budu věnovat různým druhům sebevražd, ale překvapivě jsem se v duchu usmála, řekla si, že nekouřim už druhej den a chvilku na sebe byla ve ztichlé budce stavědla 2 (což mé pracoviště jest) opravdu pyšná...
dnes se prostě deprese nedostavují (ani náznak), inhalátor jsem použila naposledy kolem šestý ranní v práci, a to ještě se včerejší náplní, a jsem úplně v pohodě!!! na cigaretu samozřejmě myslim (minimálně posledních 20minut, co tady zuřivě bušim do klávesnice..) a někdy je to víc než jen letmá vzpomínka, ale ani v nejmenším mě nenapadá sebrat se a jít si koupit krabku - jupíííí :))
3.denje něco mezi ránem a dopolednem, na inhalátor zatim prdim...
intenzivní myšlenky na cigaretu - zatim 1/10 (to jde, ale jsem vzhůru teprve hoďku a půl...)
je podvečer a právě touhle dobou je to nějakých +- 75 hodin bez cigára - to zní skvěle! aspoň nějaká radost, jinak celej den na prd... nemám ani tak chuť na cigáro jako na cokoliv sladkýho, takže do sebe od rána cpu všechno co doma najdu a jsem v depresi z toho, jak budu za chvilku vypadat... chtěla jsem udělat něco užitečnýho - začala jsem vařit polívku. bylo to fajn, našla jsem veškerý ingredience, hrnec a tak... všechno dobrý až do doby, kdy mi do hrnce plnýho tý polívky spadla skleněná miska (chtěla jsem dolejt vodu..). polívka byla najednou všude... nejen že málem zhasla hořák a byla všude po sporáku a po zemi - ona se dostala až na protější zeď, takovej to byl šplejchanec... normálně bych se tomu zasmála, odlepila houby ze zdi a řekla si v duchu něco jako "seš pako..", ale teď mi bylo do breku... jo, všechno je to tim, že nekouřim.. takže budu krásně voňavej a OTYLEJ A V SEBELÍTOSTI SE ZMÍTAJÍCÍ NEKUŘÁK - tak si řikám, jestli to má vzhledem k protihodnotám cenu...
no nic, dneska už to rozhodně nedořešim... jsem fakt zvědavá, co přinese zítřek - vzdávat se nemíním!
intenzivní chuť na cigaretu - 3/10
4.denpořád pohodička (akorát včera večer v práci to se mnou pěkně šilo..), zvládla jsem s kámoškama kávičku i sklínku vína bez cigára, ale to všechno jen doma, do restaurace se prozatím (pro jistotu) nechystám.
včera neuvěřitelnej rozhovor s mojí maminkou - když prej vydržim měsíc abstinovat, dostanu od ní její jeden měsíční plat! wow, to jsem od ní nečekala! ty peníze mě zas až tak nezajímaj, spíš si cením toho velkýho gesta - podpora ze strany rodiny je tedy víc než stoprocentní :)
je časné odpoledne - chuť na cigáro - 1/10 (jsem v šoku, jak je to celý snadný!!!!)
hmmm, beru zpět..., je večer a už to zas tak snadný není..., nekouřim, ale o to víc žeru, ach jo :(
chuť na cigáro - 4/10
přežírání - 8/10
deprese z přežírání - 8/10
6.den...v poledne se to stane, nedá se nic dělat, už je to tak.... - po strašnejch letech se opět \\\"dobrovolně\\\" (ha ha ha...) vydávám do plaveckého bazénu.. čas samozřejmě nebyl zvolen náhodně - pevně doufám, že se v tu dobu budou všichni ostatní doma cpát nedělní svíčkovou a knedlíkama a vůbec je nenapadne překážet mi v bazénu! když už tam teda fakt jdu, tak bych si
a) ráda zaplavala - nemíním se hodinu na místě jen tak rozpouštět ve studený chlórovaný vodě
b) byla bych moc ráda, kdyby tu dnešní (aspoň tu dnešní) akci přežily moje stoletý plavky z ještě komančskýho Litexu, který jsem nosila už co by desetiletý dítě plaváním povinný - ty plavky jsou snad zakletý - nejen že mi pořád jsou, ale navíc se tvářej, že se s nima věkem vůbec nic nestalo! no, dneska se ukáže, zda to z jejich strany nebyla jen šalba a klam... pro jistotu si vezmu ještě jedny náhradní, člověk nikdy neví, sichr je sichr...
c) v ideálním případě by v bazénu kromě mě a mého přítele nebyl nikdo, když trochu slevim, nevadil by mi ani zájezd zrakově postižených, jinak umírám, tohle jsem nikdy nezvládala...
ráno jsem se odvážila na váhu - za 6 dnů nekouření kilčo nahoře, jestli to takhle půjde dál, budu si muset ten bazén na hoďku koupit celej jenom pro sebe... no co, prachy mám, každej den si házim do kasičky kolik bych prokouřila... původně jsem se chystala, že po měsíci úspěšný abstinence penízky vyberu a půjdu si koupit něco pěkného na sebe, ale jsem realista - tou dobou už ze mě bude pravděpodobně malý hrošík, takže hadříky nebudou... šmarjá, za co já vlastně budu teď utrácet? cigára ne, hadry ne..., napadá mě jídlo, no, to je mi podobný
..
ch.n.c. - 0/10
ch.n. cokoli k jídlu - 5/10
deprese z váhy - 7/10
odhodlání chodit pravidelně plavat - 1/10
7.denhistoricky první týden bez cigaret je za mnou a ono to překvapivě vůbec nebolelo! žádný absťáky, nic, čeho jsem se bála - teda až na to obžerství, ale k tomu mám sklony celej život.. :/
nějak tomu nerozumim - už dva dny vůbec nepoužívám ten nechutnej inhalátor a pořád mi je úplně stejně, vlastně líp, na cigára už skoro nemyslim a když, tak je ta myšlenka opravdu jen na pár vteřin a je zase klid - mám si snad myslet, že jsem po takřka patnácti letech intenzivního kouření nebyla vůbec závislá? pane bože, tak proč jsem tak dlouho kouřila..?!?
ch.n.c. - 0¨/10
žravost - 4/10
přírůstek v kg/týden - 2
chuť vtipkovat - 0/10
8.dennic novýho, jen dneska možná na cígo myslim trochu víc než jindy, ale pořád je to pohoda.
včerejší neuvážený skok na váhu mě inspiroval k další návštěvě bazénu (zítra po práci jsem tam jak na koni) a dneska jsem si dala 100 jarních kilometrů (..ani ne 10..) se svým skorosynovcem - prcek je ještě v kočárku, takže jsem to měla i se zátěží a docela cejtim nohy - myslim jako bolestí, ne smrady...
10.denuž mě to pomalu fakt přestává bavit, pořád se nic neděje, nuda nuda...
zítra jdu poprvé regulérně popít (ve větším množství, jak už to tak o pátcích bývá), tak jsem na sebe zvědavá - kámoška má od svýho manžela jasný instrukce o tom, jak mi při případným sápání se po cigaretách zlámat obě ruce :)) takže kdybych dlouho nepokračovala v deníčku, je to jasný :))
ch.n.c. - 3/10
tělesná aktivita - včera hoďka v bazénu
váha - mínus jedno kilínko
množství pozřené vtipné kaše - strašně moc :))
11.denhospoda se nekoná, nemám vůbec chuť.. - na hospodu, na cigáro bohužel celkem jo... radši to nepokoušet..
ch.n.c. - 5/10
váha - "naštěstí" stejná
tělesná aktivita -
ve dvou, velmi příjemná... :))
15.denrestaurační zařízení zatim zvládám jen s přítelem nekuřákem a zhruba tak na dvě pivka, mezi kuřáky se trochu bojim, pokušení je věc odporná a já si to fakt nechci zkazit.. jinak pořád pohoda, jen kdybych chtěla přestat s očucháváním lidí (naštěstí jen svých známých), který jsou čerstvě po cigáru - nejsem pak chvilku schopná soustředit se na cokoliv jinýho...
tělesná aktivita - 0
kynutí - kosmickou rychlostí
ch. n. c. - 1/10
nálada - 3/10 (tzn. už bylo i líp)
PS: kolem 360 hodin bez cigára a ňákejch zhruba 300 bez nikotinuuuu :)))))
17.denvčera první celkem ošklivá krizovka.... nějakým nedopatřením jsme skončili v hospodě a celý se to hrozně rychle zvrhlo v prachsprostou pitku - přesně jak to máme rádi :) kdybych byla bývala neobtěžovala všechny známý kuřáky svým zoufalým vyprávěním o cigaretách (pěkně na střídačku - chvilku jsem do nich hustila, že se zabíjej, chvilku jsem somrovala, aby na mě aspoň foukli kouř...), mohl to být opravdu povedený večer.. ale i tak to šlo, nakonec se nade mnou slitovala obsluha (spíš už mě měli dost..) a dali mi na žvejkání brčko, černý, abych prej měla na paměti, že kouření zabíjí...
když to shrnu, sice jsem dělala řádnou ostudu, ale do budoucna je rozhodně důležitější, že jsem si ani nepotáhla.. taky mám ponaučení, že není vhodné nechávat doma pana inhalátora - tohle mohlo skončit vážně tragicky!!!
ch.n.c. - 0/10
váha - stále stoupá..
nálada - ani nevim
20.den (neděle)v pátek proběhla další chlastačka - tentokrát jsem se, poučena z předchozího skoronezdaru, chytře vybavila inhalátorem, ale k mému překvapení jsem si na něj (ani na cigaretu) vůbec nevzpomněla - takže to byl super večer mezi nekuřáky a navíc jsem se potkala s jedním člověkem, který je v odvykání zhruba o měsíc napřed - všichni dohromady jsme si pěkně notovali nad výhodami nekouření (chvílema to možná mohlo připomínat nějakou sektu.. :))
zjistila jsem ale další neocenitelnou věc - ať toho vypiju kolik chci (já teda zas tak moc neleju, ale i tak..), ráno mi vůbec nebejvá špatně, maximálně žízeň, ale to je fakt všechno.
jsem zdravě žijící (leč tlustá) žena a mám (měla bych aspoň mít...) ze sebe radost..., třeba to přijde...
23.den (pondělí)zdál se mi sen, že jsem úplně zapomněla, že nekouřím a došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem si zapálila a potáhla.. pocity rozporuplné... na jednu stranu mi bylo hrozně líto, že jsem to zkazila a nedokázala vydržet ani ten měsíc, na stranu druhou jsem to pojala pěkně vyčůraně a řekla si " no, co se dá dělat, když už jsi to zkazila..., příště přestaneš znova a už to nezkazíš, dyť na tom nic neni..." a vesele jsem hulila dál... tak nevim, něco se ve mně pere...
váha stoupá dál naprosto neuvěřitelnou rychlostí - překvapivě se nezastavila ani když jsem dva večery po sobě fakt nic nejedla (no dobře - jeden večer jabko a druhej jedno pivko, ale to snad není tak hrozný, ne???) - haló, ty tam nahoře, slituj se nade mnou, už z toho fakt začínám mít depky, já nechci bejt zase koule :((
nálada - sebepoškozovací
ch.n.c. - 0/10
tělesná aktivita - ha ha ha...
vtipkování - pomalu (rychle!) zarůstá sádlem...
29.den (úterý)odvykání kouření bych směle (nebojim se toho) přirovnala k rozchodu mezi partnery (samozřejmě jde o pocity opuštěného, nikoli opouštějícího) - zpočátku je to peklo, člověk si nedovede představit, jak bude žít dál (viz pocity první den bez cigarety), ale postupem času pomalu zapomíná a zapomíná... - navíc může přijít novej a lepší partner, takže teď čekám, co asi přijde místo cigarety na mě...- doufám, že to není to přežírání se...
no nic, i tak to zvládnu - radši tlustá než vykouřená :))
31.den (čtvrtek)vida, můj první nekuřácký měsíc je za mnou a ani to nebolelo (moc..)
doufám, že budu natolik rozumná, že už si nezapálim, to by byla vážně škoda a hlavně hrozná hloupost...
tímto končim svůj deník nekuřáka (moc děkuju všem, kteří mi celou dobu drželi všechny palce) a v duchu začínám psát nový, s výstižným názvem VŠUDE SAMÝ SÁDLO... ale věřim, že i na téhle frontě bude jednou vítězství na mojí straně.... do bojeeeeee!!!!!!
