Můj život je jeden průser za druhým.... Poté co jsem se rozela s Pavlem jsem s hruzou zjistila že nerozpoznám kdy někoho miluju a kdy je to jen tělesná přitažlivost..ale teď jsem si jistá...zovu jsem se zamilovala a zas je to průser poněvadž na tohohle kluka nemám ani omylem.. On je silně charizmatická osobnost, mohl by mít každou na kterou by ukázal a nevidim jedinej důvod proč by si měl vybrat zrovna mě..malou šedou myšku,ošklivý káčátko co se nikdy nepřemění v labuť... Jak tak todle píšu,jim kýbl zmrzliny a svádím boj s vedrem,přemýšlím nad tím že ho za pár hodin  opět uvidím. Zas bude mít svůj pohled kvůli kterýmu se mi začnou bouřit hormony a nejhorší je když se na mě usmeje...to se mi vždycky podloměj kolena a mám chuť ho ze všech sil obejmout.. Jenže taková už je krutá realita,,, on je 1. liga...ja až 3. a to se nikdy nezmění...