pro mě.... 12.Listopad 2006
Vcera jsem diky Tobe zazila uzasny vecer. Smat se spolu a povidat si ve vzdalenosti 29 centimetru od Tebe , bylo pro me jako prochazet oblibenou krajinou. Krajinou, ve ktere ma clovek takovy ten pocit ze mu patri, ze je to jeho zahradka a ze on zase patri do ni. Krajinou, ve ktere muzes bez obav kdekoliv zastavit, sesednout, a uzivat si jedinecneho pocitu sounalezitosti. Spocinout v jejim lune a zhluboka dychat. Urcite takova mista na svych cestach mas. Urcite ten pocit znas. Stejnym pocitem jsem ja travila vcerejsi vecer vedle Tebe Jeste ted mam ozvenu toho pocitu. A tak jako se lide na takova mista vraci, chtela bych se i ja znovu vratit do Tve bezprostredni blizkosti... Kazdy pohled na Tebe ve me vzbuzoval stejny efekt jako kdyz nekdo rozsveci jednu zarovku za druhou. A postupem casu jich svitilo cim dal vic, desitky, stovky, tisice! Zpocatku jsem nedokazala nepremyslet nad tim jak je to mozne? Co se deje? Jakto ze se nase paprsky takhle silne stretli. Ale s rostouci hladinou redbul-vodky jsem nad tim prestavala dumat a vice a vice jsem se Tvemu svetlu oddavala. Bylo mi moc fajn.
Díky můj příteli.....nika
napsal/a: niiikkkaaa 22:59 | Link
