Dívka bledá ze starého hradu
co vychází nocí na cimbuří
pokoj hledá a nenachází
její závoj zavlaje na věži
záhadou svou mocí čelo chmuří
bílý závoj ji nezamrazí

Kdo chce znát bílou paní
přeruší noční spaní
kdo má rád bílou paní
ten vytuší

Smutek jejich nočních procházek
po rozpadlých zdích
smutek vynucených vycházek
po zaprášených síních

Měsíc bledý velikou má vadu
svitem nezahřeje, jenom chladí
smutně hledí, bez úsměvu
ozvěna kroků utichne v protěži
a vítr nezavěje, nepohladí
drsnost roků bez prodlevy

Kdo chce znát bílou paní...

Smutek jejich nočních procházek...

Když pak stojíš v jejím zákoutí
s pohledem do kraje z gotického okna
tak málem tě to zarmoutí
že vítr vlasy rozevlaje u gotického okna

Tvůj smích ji probudí
z denního spánku
neviditelná pro nás
Výdech nás zastudí
zachvěním vánku
neviditelná pro nás

Vždyť nechce být duchem
nechce být sama
nechce být smutná
tak moc jí toho schází
z krve a citů

Má lásko
nesmíš být bílou paní
lásko
nesmíš být bílou paní