Báseň či úvaha o chtíči. Autorem je Draco a báseň jsem našla na www.napoj-lasky.com. Nebojte se stránky jsou napsány česky, jediné mé upozornění je, že se zabývají tématikou slashe. Co to možná je napíši později.

Stydíme se za něj! A měli bychom?
Ne!!
My za něj nemůžeme.
A přesto se obviňujeme.
Cítit ho znamená, že žijeme.
Jeho dotyk nás rozpaluje,
jeho dech nás provokuje, jeho tlukot srdce nás uchvacuje.
Toužíme po něm, jen tehdy skutečně žijeme.
A my chceme žít.
Uvědomujeme si cenu žití. A přece ji platíme.
Jen tehdy žijeme, jen tehdy milujeme, jen tehdy umíráme.
Stále před ním utíkáme.
I přes to, že víme, že mu nikdy neutečeme.
Je tady, kolem nás.
Popíráme ho, přehlížíme ho, nenávidíme ho.
A proč? Protože se bojíme.
Bojíme se protože při tom cítíme.
Cítíme, protože milujeme.
Milujeme protože chceme.
Chceme, protože toužíme.
Toužíme, protože nenávidíme.
Proč nenávidíme chtíč?
Protože ten je k životu brána a zároveň její klíč.

V rukou držíme brány klíč a nevíme, co s ním,
tak ho odhodíme pryč.
Klíč je ztracen a života brána je pryč.
Je to štěstí či neštěstí?
Myslím si, že štěstí.
Kdybychom bránu života otevřeli
a on by ulétl pryč. Neměli bychom už pro co žít.
A tak u brány strážíme a života se děsíme.
Jednou za čas přijde někdo kdo má od brány klíč
a my ho posíláme pryč.
Posíláme ho pryč, protože nám nese k životu klíč.
My nechceme k životu klíč. My chceme ke štěstí klíč.
Ke štěstí klíč? Jen v lásce a sexu je našeho života chtíč.
Jen v lásce je štěstí mnoho a dostatek všeho.
Jen v sexu jsme my sami tak bezbranní
a zároveň obrovští velikáni.