Je na nádhernej večer, tak začínám psát
a víno mi dodalo sil.
Bůh je mi svědkem,že měl jsem tě
rád - to tenkrát snad ještě byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
v nich stálo, jak v tvým klínu spím.
Však s posledním volnem se roztříštil
svět v němž nikdy tě neopustím.

Pak u vlaku ty - cizí žena! Promiň
mi, že jsem ti lhal.
Ještě teď slyším tě toužebně sténat ...
Tu tvoji fotku jsem roztrhal.

Už nepřijdu nikdy tou pěšinou k vám.
Víš, já jsem teď tady ty tam.
U díry v blátě se sám sebe ptám,
a sám si i odpovídám ...

... proč u vlaku jste stály na mě jste se
smály,
ty a moje máma, starší cizí dáma.
Dětskej pokoj? K smíchu ! Povečeřím
v tichu.
Rozhovory váznou, vždyť mám duši
prázdnou.
Vzpomínky jen bolí ať už na cokoli.
Ztracenej je klíč ... Už abych byl pryč!
Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit.
Fronta zpátky láká, domov pro vojáka.

Když země je rozrytá polibky děl
a hvízdání protíná vzduch,
píše ti kacíř, co do pekla chtěl pro
mámení barevnejch stuh.

Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat
jak malej kluk.
Ať jinej zabuší u vašich vrat - mě uhranul
polnice zvuk.

Když zatroubí nám k boji, tak to za to
stojí. Nenávist i láska - kolem země praská.
Plameny se mají, když si s náma hrají.
Pak nastane klid a my snad můžem jít
každej do svý díry bez boha a víry.
Z ušlápuejch branců zbyla banda kanců!
Tak se teda měj a něco si přej,
než se nebe zřítí a tím skončí žití.

A tak posílám ti pozdrav z fronty. Oheň
už přestává hřát. Víno je silný a teploučký
střílny, přijmou mě s láskou až odejdu spát.