Láska až za hrob

Už je to dlouho, co se to stalo. Ještě pořád na něj nedokážuzapomenout. Vzpomínky v mé paměti sou stejně živý, jako kdyby se to všechnostalo teprv před týdnem. Ty jeho polibky, doteky, ty jeho oči... Proč se tomuselo stát zrovna jemu? Je tu přece tolik lidí, tak proč si ta nemoc muselavybrat zrovna jeho? Byl přece tak mladej, měl celej život před s sebou.
Sou to přesně dva měsíce, co mi zemřel. Zemřel na leukémii. V den, co mi tooznámil, se mi zhroutil celej svět.
O to víc sme si užívali společný chvilky. Každej den pro nás mohl bejtposlední. Polibky, doteky..to pro nás bylo mnohem víc, všechno sme daleko vícprožívali. Traky milování, pro nás bylo nejen to, ale i splynutí duší.Představit si v té době, že sem bez něho, nevím, co bych udělal.
Jenže jeden den to, bohužel, přijít muselo. Jeden den mi napsal, že musí donemocnice, v poslední době se mu nemoc víc a víc zhoršovala. Já ale pořáddoufal, že bude líp..že se z toho nějak uzdraví. Přece existujou lidi, kteří sevyhrabali i z daleko horších nemocí. Do nemocnice sem chodil denně. Někdy semtam i přespal. Bylo mi smutno, když se viděl, jak mi umírá před očima. Koukalse na mě, připadal mi jako hrdina, když sem viděl, jak se ještě snaží bojovat,jak se snaží zvládnout nemoc, chce se vyléčit. Jenže jeho nemoc byla strašněšpatná, a ještě k tomu ho rodina vyvrhla. Jen proto, že se dozvěděli, že jehomosexuál..a..že je se mnou. Ani, když se dozvěděli, že má smrtelnounemoc..nic neudělali, ani jednou u něho nebyli. Jeho mladšímu bratrovi nicneřekli, řekli mu jen to, že odešel..odešel a nezanechal za sebou nic.Gerardovi to ale nevadilo. Spolu sme dokázali překonat i to nejhorší zlo. Mojirodiče, naproti od Gerardových byli chápaví a bylo jim jedno, jak žiju svůjživot, hlavně, že sem prej šťastnej. Když sem našim oznámil, že je Gerardnemocnej, podpořili mě svým chování, vůlí a prostě vším ještě víc.
Našim pravidelně říkal, jak je na tom. Věřili, že se uzdraví, nebo spíš v todoufali. Několikrát za ním byli se mnou v nemocnici. Brali ho skoro jakovlastního syna. Měli ho rádi a on zase je.
Jeden den sem nemohl za ním přijít, protože sme museli jet na nějakou rodinnousešlost.
Jenže ve tři hodiny odpoledne mi zvonil mobil. Bylo to neznámý číslo. Byla tonemocnice. Prej, že se Gerardovi hodně přitížilo. Okamžitě sem nasedl na taxíka jel za ním.
Pár desítek minut se protáhlo na příšerný hodiny a hodiny čekání v taxíku. Bylomi strašně. Konečně sme dojeli až k nemocnici, já mu strčil do ruky bankovku,bylo mi jedno, jestli je to málo, nebo naopak hodně. Jediný, co sem chtěl, bylobejt u Gerarda.
Doběhl sem do jeho pokoje. Ležel tam bezmocně, na čele se mu třpytili kapkypotu, oči unavený. Bylo vidět, že právě prohrává svůj boj. Chytl sem ho zaruku, z očí se mi hrnuly slzy..proč zrovna on?
"Frankie…" zasípal.. "Poď ke mně blíž.." poslechlsem..slabě mě políbil na rty
"Miluju tě..a navždy budu.." pak jen zavřel oči, naposledyvydechnul..přístroje oznámily konec jeho života.
Přiběhli k němu doktoři a sestry, ještě něco mu tam dělali..
"Tady nemůžete být..běžte si prosím počkat před pokoj!" to asimluvili na mě..tak sem šel.

Jen sem tam pak seděl, koukal jak ho obskakujou..snaží se hoještě zachránit..z očí mi tekly proudy slz. Člověk, kterej mi byl ze všechnejblíž mi odešel..člověk, kterého sem miloval..a já pro něj nic nemohl udělat.
Po půl hodině pro mě přišla sestra.

Prej už to prostě nešlo ho zachránit. Jen mi dala papírek,kterej jí dal Gerard pro mě..bylo tam napsáno Miluji tě..s láskou tvůj Gee. Bylo poznat, že tohle psal už zposledních sil, protože to bylo naškrabaný. Tenhle papír mě ještě vícrozbrečel.
Přišel sem domů. Byl sem tam sám..v prázdným bytě..bez Geeho. Nevěděl sem, codělat..zpátky za rodinou se mi nechtělo, tak sem jen napsal našim, že užnedorazím.
Jen sem lehl do postele a spal..V noci mě něco zbudilo..jako kdyby někdospláchl..to se mi určitě něco zdá..zavřel sem oči..a spal..chtěl sem to všechnozaspat..chtěl sem, aby to všechno byl jen zlej sen..jenže ráno sem se probudildo mýho zasranýho života..bez Gerarda..
Rozespalej sem šel na záchod. To, co sem uviděl mě probudilo dostatečně..mělsem šok. Prkýnko zvednutý, časopis otevřeném na straně 45..takle to vždyckydělal Gerard..jé, to byl jen zlej sen..hurá!! Tak sem udělal, co sem v koupelněpotřeboval a šel si do kuchyně udělat kafčo..ha, Gerardův hrnek s naprasklýmuchem je vytaženej, juchů! To byl zlej sen!! Určitě šel nakoupit, to jejasný..než se mi uvaří kafčo, pudu se aspoň kouknout do schránky, jestlinepřišla nějaká pošta. Hm..obálka s černým pruhem..co to muže jenom..NE!! Jaksem otevřel obálku, málem sem utrpěl infarkt. Bylo to Gerardovoparte..jenže..jak si vysvětlím to ostatní? Co mám dělat?
Sedl sem si na postel a brečel..a brečel..nechodil sem ven..takhle sem trávilvětšinu času..čím dál, tím víc se blížil jeho pohřeb..nevím, jestli tam zvládnudojít. Jestli na to budu mít sílu.
Ty divný věci přestaly..teda..na chvilu..dva dny před pohřbem to začaloznova..jako kdyby tu prostě Gee byl se mnou. Jen sem ho neviděl, neslyšel…
V den pohřbu se pro mě stavili rodiče. Nenechali by mě v tom samotnýho.Nestačil sem se divit..Gerardovi rodiče přišli..i ten Mikey..nechápu tu drzostpřijít na jeho pohřeb! Prvně ho vyhodí z domu, je jim jedno, kde bude, pak kdyžje nemocnej, ani se za ním nepřijdou podívat a teď si klidně dou na jehopohřeb! Mikeyho sem ještě pochopil..jemu o Gerardovi nic neřekli. Něco mi v němpřipomínalo Gerarda..hodně mi ho připomínal. Vypadal jako Gerard ale akoráttrochu mladší a štíhlejší. Ne, že by Gerard byl tlustej..Gerard měl normálnípostavu..to byl on spíš trochu víc hubenej. Všiml si mě..jen se na mě usmál. Jámu pohled opětoval..jenže Gerard to prostě není..
Pohřeb proběhl normálně tak, jak pohřby probíhají..já měl pořád slzy vočích..můj milovanej Gerard..je pryč..a už ho nikdy neuvidím..nikdy neobejmu,nikdy neucítím jeho polibky..Táta s mámou viděli, že sem na dně..obejmuli mě ašeptali mi věci, který sem slyšel, když sem byl malej..takový uklidňující..brečelsem a brečel..a naši mě nepřestávali objímat. Když sem se od nich odtáhl, všimlsem si, jak se na mě ty jeho rodiče opovržlivě dívali. Pak ke mně přišel tenjeho otec.
"To kvůli TOBĚ odešel z domova, kvůli TOBĚ onemocněl, kvůli TOBĚ…"
"Tak to by stačilo pane Wayi" zarazil ho taťka..
"To kvůli vašemu PARCHANTOVI můj syn…" přestával sem vnímatvšechno..nic..jen chlad..
"Zavolejte sanitku! Rychle..!" to byly poslední slova, co sem slyšel.
"Jak je mu?" slyšel sem mluvit moji maminku..asi s doktorem.
Pomalinku sem otevřel oči..já..sem v nemocnici. Vzpomínal sem, co se stalopředtím..můj brek, nadávky pana Waye..Gerardův..pohřeb.
Nějak sem to psychicky neustál. Přesně v téhle nemocnici ležel Gee..do téhlenemocnice sem za ním chodil. V téhle nemocnici sem ho držel za ruku. V téhlenemocnici…umřel.
Taťka byl u mě a držel mě za ruku. Pořád mi říkal 'To bude dobrý, synku, mámetě moc rádi a všechno bude dobrý'. Jenže já věděl, že dobrý už nic nikdynebude. Nikdy nebude nic jako dřív..nikdy už nebudu mít svýho Gerarda.
Za dva dny mě pustili domů. Chvíli sem byl u našich..jenže tam, u mě doma..mělsem práci a do té sem prostě musel chodit.
Cítil sem, jak se ze mě stává troska. Nikdo se mě doma neptá, jaký to bylo vpráci, kdo mě naštval, co mě pobavilo a jak sem si užil den. Ach jo..a k tomuzase ty divný věci. Zase, jako kdyby tu prostě Gee byl..za pár dní sem si na tozvykl..bylo to pro mě něco jako 'náhrada' za Gerarda.
Jednou u mě zazvonil zvonek..otevřel sem a koho nevidím..Mikeyho, Geehomladšího bratra.
"A..ahoj, já..no..můžu dál?" byl nějakej ostýchavej..přesně jakoGerard..když sme se poprvý potkali. Vidím to uplně živě. Běžel na autobus, jášel ze školy, plný ruce učebnic. On do mě vrazil..pak se mi začínalomlouvat..a, přeskočila mezi náma jiskra.
"No..proč ne..poď dál.." poodstoupil sem od dveří, aby se mohlprotáhnout a vejít.
Nabídnul sem mu pití.
"Děkuju..já..jakej byl Gerard?" no, tyhle otázky mám nejradši..
"Hele, prosím tě, já o tom nechcu mluvit, jestli přišel jen kvůlitomu..odejdi prosím." Bolelo mě u srdce..můj zlatej Gerard..nikdy na nějnezapomenu. Mikey mi ho ale děsně připomínal..hlavně tak, jak se choval..ach,Gee..proč si mě tu nechal?
Počítač mi ohlásil zprávu, omluvně sem se usmál a odešel si ju přečíst. Neznámýicq..no, kouknu se.
Franku! Koukám se na tebe a strašně měmrzí, jak se beze mě trápíš. Tak sem se rozhodl ti za sebe poslat náhradu ;)Mikey je moc hodnej..a neboj..já budu pořád s tebou, navždy! A ažzemřeš..přijdu si pro tebe a už budeme pořád spolu, Miluju Tě, navždy s láskoutvůj malý Gerard.
"Miluju tě Gee!" zašeptal sem a odeslal na to icq srdíčko..ICQÚčet, na který jste zaslali zprávu neexistuje, nebo je dlouho nepoužívaný,prosím ujistěte se o správnosti ICQ čísla.
Jen sem se pro sebe usmál. Koukl nahoru..k nebi a poslal Gerardovi pusu. Vidímě..vím to.