Význam těchto jednotek byl opravdu značný. Jednak se podílely na vítězství Dohody v první světové válce, zejména však zároveň podpořily politiky v jejich snaze o vytvoření Československa: Československo bylo po skončení války považováno za jednu z vítězných mocností.

V Československu (1920–1939) byl pak jejich odkaz brán velmi vážně, vznikaly mnohé spolky a organizace, které různě propagovaly legie.

V české literatuře vznikla skupina spisovatelů (zpravidla bývalých legionářů), kteří psali téměř výhradně o legiích, proto se tato literatura přímo nazývá legionářskou (Rudolf Medek, František Langer, Josef Kopta).

Po roce 1948 se jejich význam zlehčoval a během krátké doby se o nich oficiálně přestalo mluvit úplně.

Nelze však zapomínat na to, že Českoslovenští legionáři byli de facto vojenští zběhové a zrádci své vlasti a císaře. Tento fakt však z tendenčních důvodů v období trvání tzv. 1. Československé republiky nebyl vůbec zmiňován.

Nejslavnější generál legií a bojovník proti bolševismu - generál Radola Gajda - založil Národní obec fašistickou.

Působyli v Rusku, Francii a Itálii.