pav-ouu-cek

Myslela jsem, že jsijiný.

Myslela jsem, že jsisvůj.

Otázky jak od mediny,

pokládám si stůj costůj.

Čas vše vzal a nechalrány

nebylo jich míň nežpět.

Na nebi už lítajvrány

a já pořád ohlížím sezpět.

Nebylo to k zahození,

Ba naopak bylo tokrásné

Vít vše vzalv zapomnění

však mohlo to býtjasné

Starosti teďv hlavě mám

a nedá mi to spát

kdy už si s tímpokoj dám

a přestanu básněpsát?

Snad až najdu jinýpříběh

udělá se v  dušiklid

Zatím pořád do těchlinek

musím  tupou tužkou rýt.