Odejít či neodejít?
prostě jsem se dostala na konzervatoř a nikdy bych si nemyslela co se stane... ve třídě jsem nikdy nebyla taková ta supr holčina co se bavila se všemi lidmi,prostě jsem byla normální holka,která měla svoje kámoše a to jí stačilo...když jsem se dozvěděla, že jsem zkoušky zmákla a na konzervatoř se dostala,byla jsem fakt happy...ve třídě jsme měli nějaké rozpory s "kamarádstvím" a mě ani nenapadlo,že bych mohla být v takovéhle situaci...otočilo se to...takzvaná N4(kdo neví,nepochopí:-)) mě má ráda,baví se semnou a dokonce jsme hooodně moooc dobří kámoši...prostěto nepochopím,když uvažuju nad dalšíma dvěma měsícema,protože ty uběhnou až moc rychle a uklidňuju se tím,že všechno bude zase okay,stejně pořád hysterčím,protože ty lidi mám až mooooc ráda a v žádném případě je nechci opustit....tak co mám teda zahodit? svůj hlas a výborné výsledky ve zpěvu,které na můj věk(podle učitelů z konezrvatoře) jsou výborné,nebo kamarády(svoje Miláčky) které mám moc,moc,moc,moc,moc ráda?nevím,poraďte mi někdo,už zase hysterčím:-D
páčko Pe3čka