každej den to vidíš. když vstaneš, jdeš do práce nebo do školy, vlezeš do metra. Je všude, nic se mu nevyhne. Umění, tvořivost, snaha lidí vymanit se z šedivýho objetí jejich vlastních životů, který jinak prostě nejdou vylepšit. Ale ne vždycky to vede k tomu co bys chtěl. Když se člověk dívá kolem sebe, na ulice, který jsou pomalovaný malejma dětma který ukradli dědovi z garáže sprej, dopravní značky od hlavy k patě polepený stickerama, vlaky pod nánosem barev nebo autobusy, pres jejichž poškrábaný skla nevidíš ven... je mi z toho zle... street art... byl krásnej, vznešenej a jedinečnej, kdysi... co je dnes... nic, jen forma.... forma vandalství, která se rozrůstá okolo našich hlav jako rakovina, na kterou není lék... a ONI si myslej že to jde zabránit... a ten legál prostě nepovolí... co na tom, že by to mohli srotit aspoň treochu do jedný lokality, která by po vzoru Orionky a Beláru utěšeně vzkvétala, co na tom, že by si lidi začli víc vážit toho kvalitního a přestali by házet špínu na writaz, který umí, a který si vybíraj kam hodit piece... na co... vždyť to je radši budou chytat jako psy a házet mezi ostatní, jedna verbež jako druhá... ptám se za co...