phoenician

Z hlubin jsem k tobě volal
Přijď ke mně
Po tvém návratu se do mých očí vrátí světlo
Dotek tvých dlaní neskončený, neopuštěný
Vrátí se a zazáří při zvuku tvého smíchu

Z hlubin jsem k tobě volal
Vrať se ke mně
Naproti měsíci, který osvěcuje tvou cestu zpět ke mně
Rozprostírá se a splývá s dotykem tvých dlaní

Do tvých uší šeptám a ptám se
Kdo je to ten, kdo tě dnešní noci volá? Naslouchej
Kdo ti nahlas zpívá do tvých oken?
Kdo pokládá svou duši, abys mohla být šťastná?
Kdo podá ruku a vystaví tvůj dům?

Kdo dá svůj život a položí ho pod ten tvůj?
Kdo bude žít jako prach pod tvýma nohama?
Kdo tě bude milovat více než všichni jiní milenci?
Kdo tě zachrání před každým zlým duchem?

Z hlubin ...
Z hlubin jsem k tobě volal
Vrať se ke mně
Naproti měsíci, který osvěcuje tvou cestu zpět ke mně
Rozprostírá se a splývá s dotykem tvých dlaní
Do tvých uší šeptám a ptám se