Byl pozdní večer kuní čas, a kuny lezly z nory zas. Kuní děti schovku hrály, a velké kuny se jim smály. Polednice kuny sály z plna hrdla kvičely, myslivci je za chlup brali jen naivně syčely. V poledne v tom okamžení Kuňák přijde ze svých nor a v tu ránu přinese do chaloupky kuní mor. "pojď si proň ty kunice! Vem si toho Kuňáka" stojí stojí u východu už nefuní-huláká!! Malá, bledá, tváři divé pod plachetkou kunice, škytá, heká, prská, plive funí jako vichřice! Nejprve se upejpala pak se vrhla na whisky a na křesle zanechala svoje kuní otisky! Od té doby dnes a denně jak poledne udeří malá, bledá, hnědá kuna, narve se jim do dveří. Vypije jim slivovici, vypije i petrolej, proto si tu mrchu kunu nikdy domů nevolej!