|
Je to podivný paradox života
když chci být zlá
tak ty jsi samá dobrota
a pak mi znenadání
bodneš
do zad
nůž
to co prý dělám
smí dělat
pouze
muž.
Pak alkohol, samota a pláč
mě znovu
staví
na nohy
a hlasy, které přicházejí z dálky
šeptají, neplakej vždyť
všechno jednou
přebolí.
|
