Libimseti.cz

UDÁNKU,TAK MOC NÁM TADY CHYBÍŠ.....CHTĚLA BY JSEM,AŤ TO VÍŠ. NENÍ DEN, KDY BY JSME SI NA TEBE NEVZPOMNĚLI.....I PO TĚCH LETECH. PROSTĚ TO TADY BEZ TEBE NENÍ ONO......

jen jsem chtěl Rudo napsat, že jsme na Tebe nezapomenuli, nelze se s tím nikdy smířit, snad se někdy zase sejdeme, drž se tam , ahoj Peťa

AHOJ Rudasku,tak uz je to tak dlouho,co tady nejsi,nechce se ani verit! Mám stale vzpomínky na Tebe a nejak se to prohlubuje,netusim proc je tomu tak.. Brzo se shledame s prateli,tak doufam,ze prijdes,je to na tvou pocest a tak se tesim,ze zase budeme ve spojeni s tebou..verim tomu!Prosim prijd za nami,moc o to stojim...Dej nam znameni..Jak se asi ma tvoje dusicka tak cista,tak uprimna, kde je ji konec...pa

Ahoj Udánečku.Pořád čekám,že jednoho dne se vrátíš a všechno bude zase jako dřív.Tak jako je to v těch mých snech.Příjdeš domu jako by se nic nestalo a všichni zjistíme,že to byl jen hnusný sen.Jsou to tak nadherné sny.Tak strašně živé,ale o to horší je pak to ráno.Ta hnusná realita.Chtěla bych raději celý život jen spát a nechat si zdát o tom,jak nám všem tady bylo nádherně...........Pa bráško

Čau Udánku.Tak zase sedím na netu a píšu Ti.Utápím se tady ve slzách a nepřestávám se sama sebe ptát PROČ.Proč,proč,proč,proč?Proč zrovna Ty a ne já.Vždyť Ty jsi zasloužil žít.Proč si musel odejít??Proč si nás raději nevzal sebou,aby jsme byli spolu.PROČ???Toto je nad mé chápání a v životě to nepochopím a nesmířím se stím.Dívám se na Tvé fotečky a nemůžu uvěřit,že jsem měla takového brášku a už nemám.Za chvilku to bude dva roky a .......pořád to tak strašně moc bolí.Tisíckrát denně si vzpomenu na to jaké to bylo,nebo jaké by to bylo kdyby......ale prostě je to všechno úplně jinak,než jsme si představovali.Mrzí mě to,viš?MOC MI CHYBÍŠ UDÁNKU!!

Čus brácho!! Tak jak se máš??Jen by mě zajímalo, kdy tohle trápení skončí, protože to nebere konce a ta bolest nejde ničím ztlumit natož utišit!!! Není to ono bez tebe..a už nikdy nebude..kdybys jen věděl, jak moc nám všem chybíš!! Každý den přežívám s myšlenkou na tebe a s nadějí, že bude líp, že bude tak, jako když jsi byl mezi náma..už nevím, co mám dál dělat..nic mě tu bez tebe nebaví ..docházejí mi slova..tak se měj..

Dnes byl pro mne docela zvlaštní den.Ani nedokážu pořádně popsat ty pocity,které ve mě zůstaly.Je to něco jako bolest,radost,strach a veliká úzkost.Takové smíšené pocity jsem zažila,když jsem si naivně myslela,že Tě vídím Udánku.Ne,nejsem blázen (teda zatím ještě nejsem ).Jen jsem dnes v dálce viděla nějakého kluka,který Ti byl tolik podobný.Stejná postava,vlasy a podobné oblečení....a v náručí držel malé miminko.V tu chvíli jsem celá ztuhla a hlavou se mi honilo tisíce myšlenek na jednou.Byla jsem tak neskutečně šťastná.Alespoň na malinkatou chviličku.Zase jsi byl zpátky.Bylo to tak nádherné Tě zase vidět mezi námi....Během další vteřiny přišel dotyčný blíž a já poznala,že to nejsi Ty.Opět to šílené zklamání ovšem teď o to větší,že jsem si uvědomila,že Tě nikdy neuvidím s Tvým dítětěm v náručí.Najednou mi začalo být všechno tak strašně líto,že jsem se sama sebe ptala už po sté PROČ???Proč to musí být takhle a proč s tím nemůžu nic udělat Udánku?Pořád mi tak moc chybíš a nejen mě.....VŠEM NÁM TADY MOC CHYBÍŠ!!!!

Ahoj brácho!! Dnes se mi zdál krásný sen..ani pořádně nevím, o čem byl, ale byl jsem tam já, byl jsi tam ty a pár přátel..smáli jsme se,ty jsi povídal a bylo nám fajn..cítil jsem se nádnerně, překrásně a nic mi nechybělo..bylo to tak živé, že jsem myslel, že je to skutečné!! V tu chvíli jsem byl zase na chviličku šťastný, tak jako dřív.. přál jsem si aby ta chvíle neskončila..,ale pak jsem se probudil a rozplakal se.. došlo mi, že to všechno byl pouho pouhý sen a iluze..,že už se musím vrátit do reality.. do kruté reality, že ty už tu mezi náma nejsi a my musíme žít bez tebe, čekat a doufat, že se snad jednou vrátíš..to čekání je nekonečné, ale já věřím,že jsi stále nějaký způsobem s náma,že se na nás díváš a směješ svým krásným úsměvem..chybíš nám a to čekání na tebe nebere konce BRÁCHO!! Teď, když ti to všechno píšu, mé tváře zalévají slzy a přez oči skoro nevidím..budeme čekat..nic jiného nám nezbývá..tak zatím čus, do doby, než se setkáme brácho..!!

Rudasku,chodim tady na tyto stránky v domnění,že je to jedine spojení s Tebou v tuto chvíli a taky s tvými přáteli! Doufám,že tyto stránky nikdy nezmizí.. Ráda bych byla ve spojení se všemi lidmi,kterým tolik chybíš jako mě,protože diky těm lidem je mi líp,protože tě mají v srdíčku jako já! Pořád si ale myslím, že se vratíš, přece musíš,to není možné, aby NE! Jak říká tady Giovi, nenech nas čekat prosím,dej nám aspon naznak,že jsi v pořádku,že to vše je jen hloupý sen?! Lásečka

Kdy už se nám konečně vrátíš zpátky????PROSÍM,PROSÍM!!!!!Už nás nenechávej víc čekat a vrať se,ano?Chci,aby to bylo zase jako dřív,víš???

Den po dni mi chybíš stále víc a víc a , i když venku sítí krásně slunce, nádherně zpívájí ptáci, tak v mém srdci zůstává nepopsatelná bolest a mou mysl naplňuje nejčernější temnota z toho, že už tu s náma nejsi..že jsi odešel a my tu musíme žít..žít bez tebe!! Proč ty jsi odešel a já musel zůstat?? Zůstat a tesknit po tobě!! Nemáš nejmenší tušení kolik srdcí, každou minutu, den co den, krvácí a trpí myšlenkou a vzpomínkou na tebe..CHYBÍŠ MI A CHYBÍŠ NÁM BRÁCHO!!!! OČI MI ZAPLAVUJÍ POTOKY SLZ JÁ SE NEMŮŽU SMÍŘIT S TÍM, ŽE UŽ TU S NÁMA NEJSI!! Chtěl bych to vyřvat do celého světa, tak aby jsi to slyšel a věděl o tom!!! TAK SNAD TO VÍŠ BRÁŠKO...

Lasečko moje, kam si mi to šel?! Pořad to nějak nemohu strávit, bolest se prohlubuje, já nevím co s ní...Všude, kam se podívam,tam tě hledám a teprve ted mi dochazí, co jsem ztratila...vlastmě mi to pořád ještě nedochází, nejde to. NIKDY SE S TIM NEVYROVNAM,NEMUZU!!!! Ty víš, že jsem milovala jen Tebe, ale osud nam nepřál. Tak krutě mi chybíš, nemam to komu říct, říkám to tobě LASecko moje...MILUJU TE...

věřím Rudo,že i když jsi se vydal na dalekou cestu , kde růže vadnou a svit slunce již Tě nehřeje tak se jednou sejdeš se svou milovanou a budeš šťastný. My však zde na Tebe vzpomínáme a nosíme Tě ve svých srdcích a vzpomínkách , chybíš nám stále den po dni na Tebe myslíme a slzy nám stékají po tváří, jsme jako malé děti, které ztratili svou oblíbenou hračku a nikdy se nesmíří s tím, že už není, nikdy na Tebe nezapomeneme kamaráde ! Jestli existuje život po životě, tak si vše jednou řekneme a zavzpomínáme na staré dobré časy , na pařby a chvíle kdy nám bylo s Tebou fajn. Chtěl bych se smát, ale nemohu,vzpomínky a beznaděj zabolí,my však musíme jít dál na tomto světě vstříc svému osudu, sbohem navždy kamaráde ...