Libimseti.cz

Lucí,já ti teď něco napíšu. pracuju v dětský psychiatrický léčebně,a je tu někdo koho pouštíme domů bez absolutní budoucnosti. má žloutenku C,takž es prací to bude mít taky těžký,nemá dodělanou školu a kdo ví,jestli ho teď v březnu někam vemou. Má pochybnou partu a já mám strach,že se knim vrátí a pude do basy. Ty pláčeš nad láskou,kterou jsi vlastně obklopena,kromě Jardy,když chceš z domu,tak jdi,nikdo ti nebrání,jsi natolik silná,že to zvládneš. Toužíš po lásce tak moc,že je to až děsivý. Odpusť mi že jsem asi zlá ale já znám život trošku jinak. Víš co se stane z 90% dětí tady? Víš kde končí? Bez budoucnosti,nejhorší je,že mi na tom člověku hrozně záleží a teď mu nemůžu ani pomoct,mluvit s ním,snad o víkendu. Tohle je stracenost,ty si měla a máš zázemí. Srovnej si priority,táhne se to s tebou až moc dlouho. Ty nejsi chudinka,samu sebe ničíš když s Jardou spíš a v něco doufáš,možná,když mu ukážeš,že už pro tebe není tolik důležitej,že příde sám ale ty ho musíš zkoušet a pokud bude mít o tebe zájem tak to vydrží. Tohle je můj názor. Tak se konečně vzpamatuj a žij konečně svůj život,tak jak ho chceš žít,protože tohle,že chceš z rodiny,to jsou pouze slova,tak z těch slov udělej čin.