Za tu dobu,co ziju,jsem stale nepochopila,proc je zivot tak slozitej,tezkej,smutnej a plnej zrad.Posledni dobou,jsem ale zacala cist takovy moudry knizky,ktery mi zacinaj davat odpovedi na velky mnozstvi otazek. Jedna takova kniha rika,ze telo cloveka je jen kukla a po smrti se z ni vylihne motyl..ze az po smtri zacina bezmezna laska a stesti........dale taky rika,ze je zivot jedna velka zkouska..Ale stale nevim proc nekoho zivot zkousi tolik a o  nekoho se jen z tezi otre..

Treba muj dedecek..v listopadu umrel.Byl mym vzorem a mym osudovym muzem..vazne je to tak.Vim,ze jeho laska ke me byla cista a bezpredmetna.Mel me rad,protoze proste proto.Byl to clovek,ktery miloval zivot a prijimal rany osudu bez reci.Nedokazu jen slovy popsat jaky vlastne byl.Jen vim,ze mi strasne chybi..chybi mi ty jeho povzbudivy vety,slova..Byl to bohem kazdym coulem a pro lidi,co miloval by se rozdal.Dokazal lasku davat i prijimat.Na muj vkus ho zivot zkousel az moc.Na jednoho cloveka to bylo prislis mnoho.Mel tri rakoviny,11 krat mrtvici...i kdyz to pisu,tecou mi slzy..

Po prodelani rakoviny,jako by mel jeste vic sily a odhodlani do zivota..pak ale prisla serie mrtvic a dedecek se menil pred ocima...najednou z nej byl starecek co se ztracel..polehaval,spal a moc nekomunikoval..jeho telo a mozek zacinalo vzdavat boj..Musim priznat,ze jsem za nim nechtela ani moc chodit..ne proto ze bych ho uz nemela rada,nebo ze by me nezajimal..to ne..jen jsem to neustala...clovek,kteryho jsem zbonovala se mi ztracel..

Zemrel v nemocnici,uz to vzdal..bojoval tri roky..

Nikdy na nej nezapomenu a nezapomenu na jeho hlas,slova,ruce...clovek,ktery velice ovlivnil muj zivot a muj pohled na svet..