čtvrtek 16. srpna 1984
Čirá úděsná hrůza ze situace, v níž se nacházím, z postavení, v němž všichni čekáme na nějaké šílence nebo spiklence, kteří mají v úmyslu vyrazit na tlakové vlně jako na surfovém prkně a nechat explodovat atomy, z nichž jsme složeni. Šťastlivec, který zůstal naživu, slepý, nejistě klopýtám svým zdemolovaným domem, pod nohama hladové mňoukající kočky. A co tohle, Kime ? Zabij své psy a kočky. Opakuji. Pobij je. Vařená vejce byla tak akorát. Šarmantní, bezcitný Kim na bortící se palubě planety odsouzené ke zkáze vysekává teatrální pózy.... v prázdném zrcadle se odráží pokřivený nesnesitelný obraz chlapce. Oslňující Kim, nebojácný pštros, únikové dítě vylekaného starce. Každému, kdo teď není vyděšen, se prostě nedostává fantazie. Existuje nějaká možnost úniku ? Ovšem. Zázrak. Zbytek nechte na Joeovi. ..... napsal/a: rachel_welsh 20:59 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář