Portrét studenta jako mladého muže
Tak už je to tu. Rádiové hlavy vylezly ze studia, kde se zavřely na dva roky a ukázalo se, že celou tu dobu byly v duhách.
Zatím mě nové album moc nechytlo, ale protože vím, jak to s touhle skupinou chodí, očekávám, že to zanedlouho přijde. Jak někdo někde trefně napsal: dávají nám to, co nevíme, že chceme.
Jsem zpátky v Praze. Po čtrnácti dnech v jógovém ášramu u Kroměříže zpátky v Praze. Auta, hluk, rychlost, maso. Je to zvláštní.
Potřebuju si srovnat věci v hlavě, odpočinout si, možná utéct, někam na chvíli odložit ten skutečný svět.
Santiago de Compostela, poutní místo; kdo ví, co se po cestě stane. Snad jsou možnosti výběru skutečně jen trikem paměti, když se díváme zpět a říkáme si "co kdyby". Nevím. (Budeš mi chybět.)
I'll drown my beliefs
To have you be in peace
I'll dress like your niece
And wash your swollen feet
Just don't leave, don't leave
I'm not living
I'm just killing time
Your tiny hands
Your crazy kitten smile
Just don't leave, don't leave
And true love waits
In haunted attics
And true love lives
On lollipops and crisps
Just don't leave, don't leave
Just don't leave, don't leave
Svět je jako kulatý žebřík, má různé stupínky a všechny jsou výš než ty ostatní; v Africe umírají hladem děti a jeden by řekl, že nic hroznějšího není - ale já v koupelně do něčeho šlápl, nemůžu najít krosnu a rozešel jsem se s holkou.
Nesnesitelná kulatost života.
Ale je v tom i kousek optimismu - sedíte doma a není ve vás nic, život je jenom někde venku za oknem, tam, kde je šedivo a psa by nevyhnal... Jenže zničehonic nad vedlejším domem uvidíte trhanec modré oblohy a slunce na vás udělá baf a na tu nepatrnou chvíli, na ten jeden prchavý okamžik, je vám fajn.
Ne, že by to nebylo v podstatě na houby, ale...no, podobně jako je to v té písničce, krása žije na lízátkách a brambůrkách. Je to vlastně paráda.
