risi007

                             Potkal jsem dneska zvláštního člověka.....

                      a říkám mu Pane, odkud se známe?
                           Nebo se mýlím?

                   A on jen mlčel a koukal se mi do očí a já jsem pochopil....

                   Jsme silný jak silný je lano,
                   co k nebi nás poutá.......
                    

   Tak začátek týdne byl opět jako vždy těžký.
Počasí bylo podivné , nijaké, všichni byli utahaní už od rána, včetně mě 
Ale každopádně jsem měl tolik práce, že jsem jsem se z toho vzpamatoval.
Večer jsem přišel z práce a v 21hod jsem navlíkl brusle a vyrazil na noční jízdu 
Pustil jsem si Soulfly a to se to pak hned jezdí lépe a hlavně rychleji 
Sice jsem měl jeden drsnější pád, ale vzhledem k tomu že jsem opět jezdil po schodech, tak se s tím počítá.
Akorát nevím jak dlouho to ještě ty brusle vydrží 
 No a o půlnoci jsem byl doma jako na koni (teda na bruslích) .
A jelikož už jsem se najedl , uvařil si čajík ze sedmi bylin, tak odcházím do postele a hurá do krajiny snění.
Skluníčko mě tam už doufám čeká.
Slíbil jsem že jí dneska provezu po obloze ve Velkém voze, tak abych to stihl....
   Dobrou noc

  Píšu prstem na sklo svoje slova, která stejně, jako opar na okně jednou zmizí
a zbudou po nich jen šmouhy, které ztratily význam, když vyprchala opona halící svět za sklem.
Myšlenkou protkaná slova v dechu myslitele opět vzkříšená ku světu.
Opět v oponě halící skutečnost se objevují čirá místa pravdy,
která se pokradmu objeví v oparu mladí a nevědomosti.
  Škoda jen, že čím víc člověk věkem slepne,
ím více skrze oponu rozeznává skutečnost světa takového jaký je,
čím více se sklo stává čiřejším tím více chápeme že se blíží konec.

  Tak naposledy prstem vepisujeme slova historie, jako epitaf našemu životu,
jako obhajobu před soudem, jako důkaz našeho úsilí.
Života kapka stvořila háv osudu zakrývající pravdu za okenní tabulí,
jež odkrýváme postupem času tahy prstů po skle, které jsou zkušenostmi,
které den co den nacházíme v chybách okolí či sebe sama.
  A tak každým tahem ukrojíme z opony kousíček,
který jako kapička steče odkrývaje pravdu a pak se slije v jednu jedinou,
tu, jež nám byla začátkem a nyní je i koncem.

                                         Plnými hrstmi rozdávám
                                        kol kolem touhy milostivé
                                              a stejnou měrou
                                                 žízním po nich

                                         Do dlaně sbírám střípky hvězd
                                             a po kapsách je nosím
                                                     rozpačitě...


                     

                     Tak jsem dneska strávil celý den v bytě......
              přitom byl krásný den a všichni za okny chodili......

               Udělal jsem běžné věci praní, oběd apod.......

                                Slunce mi zapadlo
                                                až po půlnoci....

                                       Odpusť mi
                                             Jestli můžeš
                                                  Že si Tě ponesu
                                                        ve svým srdci
                                                                  až ke konci...
 

                         Jsem zamilovanej
                           Tak zamilovanej
                                že políbím nebe a měsíc uspím v dlani


             .. mohli bychom se líbat
                      do nedohledna....

               ...máš křídla s úsměvem
                          Jak by bylo krásné tam položit tvář....

                 .....samozřejmě že bych mohl žít jinak
                         samozřejmě že bych mohl žít jinde
                             samozřejmě že bych mohl žít s jinou ženou....

                                       Ale já chci Tančit tanec noci s Tebou.....
   
                                     Smím prosit ?????
              

Neustále...
den a noc
čekám
až otevřeš
zavřené dveře
staneš
na prahu
a vejdeš...

bělostně mlžná
odpoutaná
od všech
zbytečností
co
k zemi tíží...

jsi stále
má jediná
láska...