risi007

Pavel ji slyšel odsunovat jakousi těžkou závoru. Zavírat těžké dveře. Cinkat s ledem v kuchyni.
„Chutná ti ten džus?“ zeptala se holčička.
Pavel přikývl. Jen ty kostky ledu mu připadaly špinavé.
„Je hezké, jak pomáháš mému koťátku,“ řekla Terezka a ukázala na kostky ledu v jeho sklence, „podívej se přece.“
Pavel se napil znovu. Ano, připomnělo mu to chuť krve, jako kdyby seřízl do prstu. Vzal kostku ledu mezi palec a ukazovák, aby si hoprohlédl proti světlu.
„Vždyť tam jsou chlupy,“ vyhrkl.
„Chtěls mu pomáhat,“ usmála se Terezka.
Pavel vyzvracel obsah sklenice na podlahu. Žaludek mu začal tepat jako druhé srdce, tu mrtvolnou pachuť cítil i ve spáncích.
Kdosi vrazil klíč do zámku vchodových dveří, když si otevřel na záchod.V ruce mu zůstala zaseklá klika. Klika! Panebože žádná klika, spíšostrý kus oceli, břitva, co ji tam dali, když se klika ochodila.
Několikrát se pokusil znovu vyvrhnout ze sebe ten jed, ale ven tekla jen žaludeční šťáva.
Ve dveřích od záchoda se srazil s nalitým Vlastou, který byl i přesalkoholové znetvoření na první pohled podobně starý jako Pavel a vočích se mu dala číst neskutečná bolest.
Dál už se vzpomínky slévají v jednu širokou rudou čáru: Pavel stojí sbřitvou, která mu zůstala v ruce. Kdosi podráží Vlastovi nohy tak, žepadá na břitvu. Sesouvá se po Pavlově těle. Rozbíjí si hlavu o mísu. Zajeho zády burácí Terezčin smích. Pavel klesá pod tíhou těla. Pavel sepokouší vyprostit se, avšak je uvězněn Vlastovým tělem, které seboupárkrát škubne a pak znehybní. Nejde to. Ruku má bolestivě zkroucenouza zády tak, že se nemůže ani pohnout. A cedí z něj krev.
Terezka se před ním naklání a ukazuje se mu nahá ze všech stran. Nepřestává s tím…
Už se mi nelíbí, napadne Pavla, než upadne do bezvědomí.
Policista, shodou okolností také Vlasta, teď sedí v kuchyni naprotiTerezce. Dnes viděl ve službě ne jednu, ale rovnou dvě mrtvoly. Navícdvě mužské a pokroucené na žlutě vykachlíčkované zemi na toaletě,vpletené do sebe jako v nějaké zvrácené souloži.
„Dítě moje, věř mi, jak je mi líto, že ten lupič zabil tvého tatínka,“ řekl Vlasta.
Terezka pokrčila rameny.
„To byl otčím. Byl to vrah. To jsi nevěděl?“
Je v šoku, pomyslel si policista. Taková spoušť. Přišla o otce. S kým teď bude?
Měl skoro chuť navrhnout jí, že se o ni postará.
„Nedáš si džus,“ zeptala se Terezka, „je ještě od tatínka.“
„To víš, že si dám rád,“ řekl policista a usmál se.