Konečně déšť ( miluju ho )

21.Srpen 2007
...nic zvláštního se nestalo, pršelo a přestalo...

Tak dneska jsem se konečně po dlouhé době odhodlal na brusle, ale náhle obloha totálně zčernala , zvedl se vítr a začla bouřka.
Tak jsme s kamarádem pochopili, že jediným útočištěm na příští minuty (z kterých se staly hodiny ) bude hospoda
Takže zase bez sportu

Všichni budou vidět, že se směju,
ale jenom Ty budeš cítit, že mé srdce pláče. Chceš to ale? Jsi vůbec skutečná?
Relativně snad, ale já necítím tvou vůni, nýbrž chuť samoty.

Jediné, co mě drží při životě, je lehkost bytí, ale i ta je těžší a těžší.

Tak jak taje sníh, mizí i vidina "nás"...

Ale já mam strach, že to bude opravdový.
Jen když poznáš opravdový štěstí, můžeš být opravdu neštastný.
Můj svět je možná bezpečnější než Tvoje objetí, ale já už nechci utíkat.
Miluju tě, miluju naší hru bez začatku a konce.. 
Není nic zakázáno.........
 
Autor: risi007 v 00:27, |

Komentáře (0):