Večer
04.Květen 2007
Svlékám šaty osudu
a za oknem se nesměle
dívá malý měsíc,
nikdo tu není, jen já,
tak se ptám svý postele...
Nalívám hvězdám
víno svých myšlenek,
opilá kometa kličkuje
vzduchoprázdnem
a já se nevzdám...
Nemám už strach,
my to zvládnem-
-já a moje malá žilka,
co mi pulzuje u pravého spánku...
.
Ze sedmi statečných
zbyl jediný, vlastně jen já,
svůj žal jsem již pohřbil
do šatů svátečních,
které svlékám...
Šaty osudu-
-vše hluboké
je spajto s nimi,
svléknu je a nebudu
mít žádný vzpomínky
na lásky největší...
Autor: risi007 v 21:03, |
Komentáře (1):
« Domů
Přidej komentář
Tak to udělej