Platonická láska
Spousta lidí si myslí, že je to jen důkaz nedospělého chování. Já však jednu platonickou lásku poznala. A poznala jsem ji v době, kdy mě bylo zle, byla jsem smutná a osamělá. Přišla nádherná osobnost, která mě naprosto upoutala. Dívky se většinou zamilovávají tímto typem lásky do filmových hvězd a do zpěváků. Ale málokterá má možnost se svým idolem mluvit, stát vedle něho a dívat se mu do očí. Ještě před týdnem bych vám řekla, že to je absurdní a dětinské, ale teď řeknu jen, že je to krásné a dá vám to novou sílu do života. I když vím, že ho už v životě neuvidím jsem vděčná, že jsem ho mohla poznat. Poznala jsem totiž člověka, kterého jsem si vážila už během pohých 10ti minut našeho rozhovoru. Člověk by neřekl jak moc záleží na tom jak člověk mluví. Přesto právě to mě uchvátilo, uchvátil mě nejen tvůj přízvuk, ale i to že jsi mluvil spisovně a opravoval si moje špatná slova. Za celý rozhovor si neřekl „vole“ což se u kluků tvého věku nevidí. Moc jsem si vážila také toho, že ten večer jsem tam pro tebe byla jen já a ty pro mě. Lidé okolo nás nezajímali, já se dívala do tvých modrých očí a ty si se na mě usmíval. Nikdy nezapomenu na ten pohled předtím než se naše ústa propojila, byl nádherný. Tvoje polibky byly něžné, ale žhavé a vášnivé. Byl to ten nejnádhernější večer jaký jsem kdy zažila. A to nejkrásnější zamilovaní, bohužel i to nejkratší. Teď musím zapomenout, ale vzpomínky na tebe ve mně budou žít dál a já budu žít také. Budu žít tak jako do teď, ale štastnější a vyrovnanější. To vše mi dal jeden večer s tebou. Děkuji ti.
komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů