Sedí a přemýšlí
Sedí a přemýšlí
Kam všechny dobré myšlenky odešli
Sedí a nedoufá
Srdce její se asi uzoufá
Sedí ztracena v myšlenkách
Co děje se je jen v domněnkách
Sedí a hudbu nevnímá
Jak bylo jí vzpomíná
Srdce zlomené
V mysli vše zmatené
Touha a chtíč
Všechno už je asi pryč
V rytmu hudby se kroky střídají
Pro pohyby svůdné příčinu zavdají
Boky sem a tam se hýbou
Neví jakou všechno stalo se chybou
Písnička za písničkou se střídá
Kde kdo se k tanci přidá
Špatné nálady je teď obětí
Už ví, že pohádky jsou jen pro děti
Snům se věřit nedá
Budoucnost se jeví bledá
Sedí a příliš se nebaví
Myšlenek na něj se nezbaví
Byla to náhoda
Na dortu sladká jahoda
U stolu ho poznala
Je to těžší, něž by si přiznala
Sedí a slzy v očích…
Jste moje sluníčka,
část mého srdíčka.
Mám vás moc ráda,
vám bych nikdy neukázala záda.
Jste moje zlatíčka,
stačila chvilička.
Děkuju za to, že vás znám
Všechno co můžu já vám dám .
S vámi se člověk opravdu nenudí,
pár vašich úsměvů ho rázem povzbudí.
Jsem tak ráda, že vás mám,
nikoho ublížit vám nenechám!
Jste takový poupátka,
Vy moje krásný prasátka.
Mizerné poledne
Ani venku teď slunce nesvítí
Příroda možná se mnou soucítí
Má mysl je zklamaná
Připadám si jak loutka bez jména
Venku počasí je mizerné
Kde jsou ty chvíle nádherné
Proč nepotěší mě teď nic
Přeji si jen jedno, nic víc
Jak zbavit se toho co mě trápí
I těch slz co mou tvář zkrápí
Kde jsou ti, které mám ráda
Proč místo přítele mám jen kamaráda?
Jak opustit na chvíli své myšlenky
Kde najít ty modré pomněnky
Jak začít se smát když srdce bolí
Vydat se loukou daleko do polí
Krajinou krásnou se procházet
Kamínky ze vzteku zasebe házet
Kam mě nohy ponesou, tam chci jít
Naučit se konečně pořádně žít…
Písmenko skládám jedno za druhým
Snad ještě někdy si s ním promluvím
Po ničem netoužím, jen ho vidět
Prohodit sním alespoň pár vět
Tak dost už toho snění
Sny mé se stejně nesplní
Ztrácím pomalu všechny naděje
Nic z toho co chci se přece neděje…
Pro Maikynku
Přátelé nám pomáhají vzlétnout, zmírňují naše pády
Jsou tu stále s námi, neotáčejí se k tobě zády
Pro mě jsou to andělé, co pomocnou ruku ti podají
Ač kolikrát sami zrovna lehký život nemají
Ptáš se proč píšu tobě tahle slova?
Ptej se klidně dokola, já ráda ti pokaždé odpovím znova
Ty si můj andílek, hluboko v srdci tě mám
Děkuji za to, že zrovna tebe znám
Dám ti co chceš, pokud bude to v mých silách
Klidně i krev, která koluje mi v žilách
Není to jako dřív, to obě dávno víme
Jenže to stejně asi nezměníme
Děkuji za všechno, co jsi mi dala
Ty navždy budeš jedna z mála
Co změnila můj život a kterou mám moc ráda
Strach a beznaděj
Sedím v pokoji při svitu svíčky
Koukám ven z okna na hvězdičky
Stíny jsou všude kam se podívám
Však z nich strach vůbec nemám
Bojím se jen toho, jež je ve mně ukrytý
Hluboko v mém srdci někde zarytý
Nad mým sluncem se stahují mraky
Chtěla bych umět dělat zázraky
Řádky na papír píší se tak lehce
Však slovům z mých úst se nechce
Nevím co dělat, mám strach jít spát
Co když něco zlého bude se mi zdát
Vždy se objeví něco, co mé iluze rozbije
Studený pot mě po celém těle polije
Ztrácím pomalu i tu nejmenší naději
Nevěřím už ničemu – raději
Den končí
Den končí
Slzy do očí
Jak krásně bylo
Hned se líp žilo
Usměv na tváři
Kdekomu zazáří
Vzpomínky krásné
Světlo už hasne
Písnička zaznívá
Na fotky se zadívá
Temno v duši
Smutek vše přehluší
Zítra zas pryč
Zbytečný je chtíč
Zastavit čas
Přeje si snad každý z nás
Plamínek svíce
Proč času není více?
Staří přátelé
To co chci říct se do veršů těžko vkládá
Asi půjdu spát, i když noc je ještě mladá
Zase na mě padá blbá nálada a smutek
Úsměv z mých rtů opět rychle utek
Vidět staré kamarády, to vždycky potěší
Pomohou zapomenout na problémy nynější
Velkou má sílu má obětí některých
Pomáhá zbavit se slz v očích mých
Jak ráda je alespoň občas potkávám
Už z dálky s rozzářenou tváří zamávám
Jediné co mi v Praze chybí jsou staří přátelé
Občas náhodné bylo naše seznámení nesmělé
Některé lidi bych někdy nejradši neznala
U jiných jsem zase ráda, že jsem je potkala
Že mohu se s nimi bavit a smát
Obejmout a pusu na tvář jim dát
Pohled
Pohled pouhý
Ať krátký či dlouhý
Poví spoustu věcí
Někdy lepší než keci
Pohled do očí
Často dva lidi umlčí
Umí rozesmát
Ale i ránu do srdce dát
Pohled letmý
Kolem se setmí
Nevnímáš nic
Nechceš nic víc
Pohled napoví
Co ústa pak odpoví
Pohled je kouzelný
Pro lidi rozumný
Zmatek v hlavě
Myšlenky zmatené
Všechno dohromady spletené
Chtěla bych se smát
Někomu polibek dát
Po tváři ho pohladit
Své kroky s jeho sladit
Nálada mě opouští
Cítím se jak sama na poušti
Opuštěna, ztracena
Jak někde v cele zamčena
Myšlenky, co nedají mi spát
Otázky, na které se musím ptát
Závidím motýlům jejich křídla
Závidím i bublince z mýdla
Jak letí vzduchem pryč
Já k jeho srdci chtěla bych klíč
Tohle však souzeno mi asi není
Zbylo mi jen pouhé snění
Oči se v slzách topí
Srdce snad se brzy vzchopí
Přijmout rány osudu není lehké
Všechno krásné je tak křehké
Chybička malá stačí jen
A v mžiku rozplyne se sen
Život není jako pohádka
Ani jako rozkvetlá zahrádka
Život umí být svině veliká
Slzy hořkosti občas každý polyká
Opustit chtěla bych tenhle svět
A už nikdy nevrátit se zpět
