Oběšení: Oběsím se doma na háku od lustru. Bydlím-li sám, nezapomenuzavřít plyn a otevřít okno - kdo to má pak po měsíci čuchat. Volímdostatečně dimenzovaný hák a lano, není nic horšího, než když sesebevražda promění na distorsi kotníku. Pusu si přelepím leukoplastí,abych nepoblil toho, kdo mě bude odřezávat. Pokud nemám hák, nebo seutrhnu, dojdu se oběsit na půdu na trám. Židli s sebou a nezamykám se,aby policie nemusela vyrážet dveře (zejména to platí u těch starejchplechovejch protipožárních). Pokud bydlím v paneláku, kde není půda,tak skočím z okna. Padám zásadně mimo hlavní chodecké trasy a naasfalt, abych se havranům líp seškraboval. K zemi se přibližuji pohlavě, aby to bylo tutový a abych neplýtval financemi na zdravotnictví.V přírodě se věším na místě z dálky viditelném. Není nic horšího, nežjeden oběšenej a pod ním tři důchodkyně, který šlehlo, když se jim vúrovni očí znenadání zhouply nohy - to je pak strašnýho papírování.
Skok z mostu: Volím dostatečně vysoký most - např. Nuselák - a skáčuv noci a rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací spsychologem a policií, protože vím, že i oni nemají čas na zbytečnýkafrání. Při pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadišti mohli včasuskočit. Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu,případně si před skokem obléknu igelitový pytel (ani havrani nemajíčasu nazbyt).
Zastřelení: Volím potřebnou ráži a druh střeliva -nepředimenzovávám, ale taky nejsem krkna - a vybírám si spolehlivouzbraň, kterou si vyzkouším. Ostatně je to naposledy v životě a dělám topro sebe, tak můžu bejt trochu haur a nebudu přece sám na sobě šetřit.Volím trasu z ucha do ucha, nebo ústy směrem dozadu. Zásadně senestřílím zpod brady nahoru, mozek rozcáknutý na stropě se blběsloupává, prostřelenej prkennej strop a zastřelená bába o patro vejštaky nasere.
Přejetí vlakem: Hlavu mezi koleje, tělo ven, aby mě nemuseli pracněodmotávat z nápravy lokomotivy. Volím trati s pomalu jedoucími vlaky azásadně se vyhýbám tratím rychlíkovým (policie má důležitější úkoly,než sběr a kompletaci osob na trase Praha - Havlíčkův Brod).
Obecné zásady: Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivníchmetod navíc štítek z odolného materiálu s rodným číslem. Vážím si prácekriminálky a tudíž ji usnadním identifikaci. Nechám vlastnoručně psanýdopis na rozloučenou, čímž vyvrátím podezření z násilné smrti. Pokuddopis nemám komu dát, odesílám jej doporučeně policejní složce místněpříslušné dle místa sebevraždy. V případě přejetí vlakem místněpříslušnému útvaru železniční policie (pokud nevím, kam až dojedu, takútvaru, v jehož působnosti je konečná stanice vlaku, kterým se nechámrozjet). Vždy řádně popíši místo sebevraždy, ve složitějších případech,nebo při nepřehledném terénu přiložím náčrtek. Volím takové místo, kdemě najdou, než budu smrdět, nebo adekvátní jiná opatření - např. v ziměkdyž mrzne. Volím takové místo, kam může zajet osobní automobil afunebrácká Avia. Nejsem paša, aby se se mnou někdo tahal ještě posmrti. Nevolím různé avantgardní metody - rozpuštění v kyselině,převálcovaní apod. - jelikož jsem si vědom, že tyto nestandardní metodyse hůře objasňují a nekomplikuji tak jiným jejich práci.