Jeden za všechny... | Moje tvorba
autor: saymour | 22.Únor 2008
Jeden za všechny, všichni na jednoho
Velmistr divadelních děl Jára Cimrman napsal studii Sbírejte pohádky, která byla otisknuta v anarchistickém časopise Doutnák. V ní píše:
„Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, Hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli Jelen. Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatím co si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.“
Já bych k těmto slovům doplnil slavné heslo Tří mušketýrů – Jeden za všechny, všichni za jednoho! Když se nad tím zamyslíme, tak v příbězích o udatných bojovnících jejího Veličenstva porazí tři, respektive čtyři lidé nenávist, zradu a kromě toho nepodstatných tisíce vojáků…Svou ctí a mravní sílou odrovnají velkého záporáka kardinála „Rišeliéé“ (sakra, kdo to má psát?! Ti Francouzi jsou blázni…) a někteří z nich získají i lásku své vyvolené. Ochotně jeden za druhého nasazují život, pomáhají si a zuby nehty se drží zaběhnutého motta.
Ale jak je to ve skutečnosti? Rozhodně už ne tak růžové, jak to vypadá. Když vás přepadnou, lidé kolem vás vám nepomůžou a stejně dostanete na budku. A kdyby vám v zatemnění mysli náhodou chtěli pomoct, tak dostanou na kokos taky, a zpravidla dopadnou hůř než vy. Partičky frajírků, co postávají na rozích a nemají co dělat si najisto vybírají za oběti svých nepravostí jen lidi, co jsou sami. A pak jim dají co proto. Z toho vyplývá, že Všichni na jednoho by bylo v citátu daleko trefnější.
Ani první část citátu není taková, jak se zdá být. Při pivním dýchánku s kamarády na vás zbyde placení a přátelé se moc omlouvají, že nemají peníze, ale že to určitě příště zaplatí. Nebo co hůř, odejdou rovnou dřív a „jako“ zapomenou zaplatit. Stejně tak při nějakém „Průseru“ (tímto se autor paní profesorce omlouvá, ale nenašel lepší výraz) se nikdy nepřiznají všichni účastníci a odnese to klasicky a exemplárně jenom jeden.
Tímto bych uzavřel s tím, že heslo A. Dumase by mělo spíše znít „Jeden za všechny, všichni na jednoho!“ Krom toho souhlasím s panem Cimrmanem, že jsou tyto věci dětem nebezpečnější, něž alkohol, či zápalky……
Velmistr divadelních děl Jára Cimrman napsal studii Sbírejte pohádky, která byla otisknuta v anarchistickém časopise Doutnák. V ní píše:
„Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, Hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli Jelen. Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi a zatím co si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.“
Já bych k těmto slovům doplnil slavné heslo Tří mušketýrů – Jeden za všechny, všichni za jednoho! Když se nad tím zamyslíme, tak v příbězích o udatných bojovnících jejího Veličenstva porazí tři, respektive čtyři lidé nenávist, zradu a kromě toho nepodstatných tisíce vojáků…Svou ctí a mravní sílou odrovnají velkého záporáka kardinála „Rišeliéé“ (sakra, kdo to má psát?! Ti Francouzi jsou blázni…) a někteří z nich získají i lásku své vyvolené. Ochotně jeden za druhého nasazují život, pomáhají si a zuby nehty se drží zaběhnutého motta.
Ale jak je to ve skutečnosti? Rozhodně už ne tak růžové, jak to vypadá. Když vás přepadnou, lidé kolem vás vám nepomůžou a stejně dostanete na budku. A kdyby vám v zatemnění mysli náhodou chtěli pomoct, tak dostanou na kokos taky, a zpravidla dopadnou hůř než vy. Partičky frajírků, co postávají na rozích a nemají co dělat si najisto vybírají za oběti svých nepravostí jen lidi, co jsou sami. A pak jim dají co proto. Z toho vyplývá, že Všichni na jednoho by bylo v citátu daleko trefnější.
Ani první část citátu není taková, jak se zdá být. Při pivním dýchánku s kamarády na vás zbyde placení a přátelé se moc omlouvají, že nemají peníze, ale že to určitě příště zaplatí. Nebo co hůř, odejdou rovnou dřív a „jako“ zapomenou zaplatit. Stejně tak při nějakém „Průseru“ (tímto se autor paní profesorce omlouvá, ale nenašel lepší výraz) se nikdy nepřiznají všichni účastníci a odnese to klasicky a exemplárně jenom jeden.
Tímto bych uzavřel s tím, že heslo A. Dumase by mělo spíše znít „Jeden za všechny, všichni na jednoho!“ Krom toho souhlasím s panem Cimrmanem, že jsou tyto věci dětem nebezpečnější, něž alkohol, či zápalky……
