Město | Moje tvorba
autor: saymour | 24.Únor 2008
Město jež stojí tisíce let
jehož sláva ční nad mraky
Město co tvoří zázraky
Město jež dobylo svět
Když vzdychne tohle město
vzdychne celý svět
celý svět je na nohou
když slávu naň má pět
na toto Město zázraků
pod nebem modrým bez mraků
Tichem se nesou hlasy zvonů
jež tlučou jako jedno srdce
srdce které spojuje všechny další na světě
zvony tlučou v barvě mnoha tónů
tlučou jemně krásně prudce
spojuje duše všech na této planetě
Vzduchem se line vůně čistoty
vůně života
vůně lidské samoty
Domy jsou tu vysoké jako samo nebe
křišťálové bíle neposkvrněné
Vysoko nad zemí mezi domy
jsou mosty bez narození
mosty spojující lidské životy
a srdce plné dobroty
S Městem slunce vychází
s Městem slunce zapadá
lidským nitrem prochází
ve smutku se rozpadá
Když vládne tímto městem den
noc vesmíru rozplyne se v sen
Město co leží nikde
a zároveň všude
Město co nikdy nebylo
a vždycky bude
Město které žije v celém světě
a celý svět žije uvnitř něho
Město krásné stejně jako ošklivé
Město co nikdy nenechá tě samotného
Město vidíš i když spíš
Město vidíš i když bdíš
je u tebe blíž a blíž
však nikdy ho neuzříš
Je to Město jež postavila lidská touha
Město stvořené z naděje a utrpení
Město jež nepopíší slova pouhá
Město stavěné z pokolení na pokolení
Jméno města spojující svět nikdo nezná
avšak každý kdo žije ho jednou pozná
Lidé si našli název pro tento zázrak…
…je to láska…
jehož sláva ční nad mraky
Město co tvoří zázraky
Město jež dobylo svět
Když vzdychne tohle město
vzdychne celý svět
celý svět je na nohou
když slávu naň má pět
na toto Město zázraků
pod nebem modrým bez mraků
Tichem se nesou hlasy zvonů
jež tlučou jako jedno srdce
srdce které spojuje všechny další na světě
zvony tlučou v barvě mnoha tónů
tlučou jemně krásně prudce
spojuje duše všech na této planetě
Vzduchem se line vůně čistoty
vůně života
vůně lidské samoty
Domy jsou tu vysoké jako samo nebe
křišťálové bíle neposkvrněné
Vysoko nad zemí mezi domy
jsou mosty bez narození
mosty spojující lidské životy
a srdce plné dobroty
S Městem slunce vychází
s Městem slunce zapadá
lidským nitrem prochází
ve smutku se rozpadá
Když vládne tímto městem den
noc vesmíru rozplyne se v sen
Město co leží nikde
a zároveň všude
Město co nikdy nebylo
a vždycky bude
Město které žije v celém světě
a celý svět žije uvnitř něho
Město krásné stejně jako ošklivé
Město co nikdy nenechá tě samotného
Město vidíš i když spíš
Město vidíš i když bdíš
je u tebe blíž a blíž
však nikdy ho neuzříš
Je to Město jež postavila lidská touha
Město stvořené z naděje a utrpení
Město jež nepopíší slova pouhá
Město stavěné z pokolení na pokolení
Jméno města spojující svět nikdo nezná
avšak každý kdo žije ho jednou pozná
Lidé si našli název pro tento zázrak…
…je to láska…