Čas...hodinky tikají... Tik-Ťak... Času je na spoustu věcí hrozně málo... Když můžeš být s osoubou, kterou miluješ, čas uplyne hrozně rychle... Máte ho tolik... Ale najednou tady není... Prostě už vám nedovoluje být spolu... Všechno krásný je pryč... Všechny polibky... Všechny dotyky... Všechny sny se rozplynuli jako by byli tvořeny jen obláčkem, který odvál vítr... Najednou si sám... Nikdo vedle tebe nestojí... Když uděláš chybu, nikdo tu není, aby ti to řekl a pomohl napravit... Když pláčeš, nikdo tu není aby tě utišil... Si sám... Jen ty a čas... Ten, kterého si měl před nedávnem dostatek... Najednou nevíš co s ním... Cítíš každou minutu... Každou vteřinu... A nikdo ho nesdílí s tebou... Sám... Opuštěný... Ptáš se: Proč? Ale neznáš odpověď... Myslíš, že čas ti ji dá... A potom budeš zase šťastný... Ale odpovědi nepřichází... Přemýšlíš, jestli vůbec existuje... Co když ne? A co když ještě pořád potřebuješ čekat? Já čekám... Temný dny a dlouhé měsíce... za chvilku budu říkat roky... A pořád potřebuju čas, aby mi odpověděl... Na tu jedinou otázku, nad kterou pořád přemýšlím... "Budu ho moci někdy přestat milovat?"