Říkali si přátelé... Kamarádky na život a na smrt... Lidi, kteří pro tebe znamenali všechno tě najednou opustili... Byla jsi sama... Opuštěná... Jediná... Jako odhozená plechovka vypité coca-coly... Oni si to neuvědomovali... Smála si se... Přímo na ně a srdce se ti při tom lámalo... Bolelo tě, jakoby se mělo rozpůlit... Jakoby si to už nebyla ty... Něco ti chybělo... Snad myšlenky, co jsi jim prozradila? Pocity, které si s nimi sdílela? To asi už nikdy nezjistíš... Pukalo ti srdce a oni se smáli... Drželi se za ruce... Objímali se... A ty si seděla v koutě... Víčka pevně přitisknutá k sobě... Nechtěla si to vidět... Stačilo, že pach zrady byl ve vzduchu... Nutila si se do štěstí... Ale pak ti došlo, že bez nich si víc... Lehčí... Volná... Že bez tebe jsou nic... Nedokážou bez tebe žít... Prosí... Žadoní... Ale ty lítáš... Nechceš si na nohy přivázat zase ty těžké kameny... Usmíváš se... Sálá z tebe energie... Nezapomenutelný pocit... Ale pak ti dojde... Že lítáš sama... Jen ty a stíny... Vrátíš se na zem... Oni na tebe čekají... Jsou připraveni na osud... A ty jim odpustíš, protože nechceš být sama... Ale víš, že už to nikdy nebude jako dřív... By Deny
