Vítr jí čechral světlé vlasy, které jí padali do obličeje a odlepoval je od cestiček zaschlých slz. Už dávno neplakala, ale její červené oči prozrazovali, kolik slz vytrousila. Neměla tušení, jak dlouho na studené střeše sedí. Nechala se kolébat šustěním stromů a vzhlížela k daleké řece, kde tu a tam viděla žbluňknutí. Zřejmě nějaká neposedná ryba, nebo si malé děti šly hrát k vodě.
Netušila proč to tentokrát udělali. Zase se jí posmívali. Nechtěla je poslouchat, ale musela. Jejich řeči se jí drali do uší a ona nevědělajak je zastavit. Jako by neměla už takhle dostatek starostí. S rodiči měla poslední dobou pramálo společného. Jen vzteklost a drzí jazyk, který nikdy nevěděl kdy přestat mluvit. Používala ho denně k nadávkám a hlasitému snění. Ke snění, že se její život jednou změní z pekla v ráj. Ze školy jí před týdnem vyhodili a nikdo z jejích příbuzných o tom nevěděl. Nikomu nepověděla, jak neuspěla u zkoušek, na které se hodiny připravovala. Marně. Nejlepší přítel, kterého si přála znát do smrti, jí nevnímá. Ještě před pár měsíci byli pořád spolu. Potom se něco zvrtlo a on už ji nechce znát. Nechce, aby mu opakovala, že pro ni znamená všechno. Nechce, aby byla s ním, když se necítí dobře. Nechce…A v neposlední řadě kluk, kterého miluje už pět let. Tak dlouhý čas, který její srdce věnovalo jen jemu. A on tu lásku nepřijal. On ji zahodil jak zmuchlaný papír s nákupem na minulý týden. Jak moc ji mrzí, že mu otevřela své srdce… Teď ví, že už ho nikdy nedokáže zavřít.
Vstala. Vítr se pomalu utišil a ona vnímala jen ticho, které kolem ní proplouvalo a budovalo v ní nepředstavitelný klid. Přistoupila na okraja podívala se dolů. Byla to pěkná výška, ale ona se nebála. Už ne…Naposledy políbila fotky všech svých milovaných a zapečetila dopis, ve kterém sepsala všechny útrapy svého života a doufala, že jí odpustí. Roztáhla ruce a nechala se nést větrem. Připadlo jí to jako věčnost, když vyslovovala dvě krátká slova. „Miluji Tě…“. Usmála se a s koutky vztyčenými vzhůru dopadla na kapotu auta, u kterého se okamžitě spustil alarm. A tak, za pištivého zvuku nemoderního auta, nešťastná dívka naposledy vydechla.
