simineke

Už se nebudu vracet k tomu co bylo za tu dobu co jsem nepsala...jen mám dneska prostě divnej den...nikdo asi nepochopí jak se cítím..ani ty malá nikolo nevíš co to je..holka moje je ti čtrnáct..i kdyby bylo jinak ty víš co...fery by s tebou chodit nemohl..ale já vím že kdyby bylo všechno na mě jinak marek by možná mohl být můj...jenže takhle nikdy nebudu mít nic..láska je mrcha..asi jí říká markétko jako v tý píšničce..mám asi dneska depku..nebo vlastně ne depku..protože jsem až do dneška nevěděla co slovo depka znamená..někdo od koho bych to nikdy nečekala mi o sobě řekl takový věci že se vůbec divim že je ještě tady..pane bože já tu holku znám od mimina zname se od mala a nikdo nepochopí jak moc se v tý kavárně chtělo plakat když mi to řekla..to že se já trápím kvůli markovi není nic proti tomu co prožívá ona..ona je nemocná..moje láska..moje kamarádka...a takhle trpí a já nevím jak jí mám pomoct..co bych pro ní mohla udělat..vím že se nesmím poddat a dát jí najevo svou slabost a jak moc je mi to líto..že tím bych jí nepomohla..musím se snažit jí z toho dostat(ne nebere drogy..na to znám zase jinýho experta!!!)...musím na ní být v podstatě tvrdá...ale chci s ní ted být víc..známe se tak dlouho bydlíme od sebe takovej kousek a viděli jsme se podruhý za rok..ta holka o mě ví víc než kdokoliv jinej...ani kuba tolik neví...jí znám tak dlouho..a tohle mě fakticky zlomilo...nepobírala jsem slova..čekala bych cokoliv ale tohle ne...a divím se že mi za celej ten rok nic neřekla..mě je to všechno tak líto..už nikdy nebudu říkat že je celej život nahovno..i když si myslím že je...protože to co se děje s markem mě časem přejde..je to jen další hračka kterou jsem si prostě nevydupala i kdybych sebevíc chtěla...neměla jsem na něj..nemám na kluka..ted u něj spíš na chlapa jako je on..nikdy na nikoho takovýho mít nebudu..měla bych konečně přestat mířit na mety který jsou pro krásný blondýny..nejsem krásná a ani blondýna..jenom bych chtěla aby mě někdo měl rád..většina lidí mi předhazuje jaký mám chyby..říká změn se..ale nikdo mi nikdy neřekl co dělám dobrýho...ze zásady mi vždycky jen vyčtou chyby!!jak kdyby oni sami byli neomilní a žádný neměli...ale nejste proboha..uvědomte si to..já chápu že mi třeba chcete pomoct..ale nesmíte člověka pořád jen kárat..musíte ho taky občas za něco pochválit..jako psa..i když je to hloupý přirovnávat se ke psovi ale je to prostě tak...Mě bylo vždycky líp když jsem si žila ve svým imaginárním světě.dřepěla doma a koukala na telenovely a stupidity v televizi..jenže ted jsem chtěla začít žít jako normální člověk..ale všechno mi padá na hlavu..máma to nechápe a nikdo mě nechápe..všichnivydí jen to špatné...proboha lidi všimnete si někdy že je ve mě taky kouske dobra nebo ne???pochopíte jednou že něco je taky jen poza zranitelnýho člověka kterej se bojí vlastních citů????asi ne co...já vím...jenže já nechci být jen pozistka...mě už to nebaví..chtěla bych být jednou taky sama sebou..jenže vy mě do těch poz nutíte a já už snad ani neumim být sama sebou..třeba si to ginger a kubo jednou přečtete a přestanete se mě ptát proč jsem namyšlená..já nejsem namyšlená..jen se svoji vypozovanou namyšleností snažím chránit sama sebe...je to jako štít..přes kterej pustim jen málo lidi...Tebe marku i když jsem si stoprocentně jistá že to nikdy nebudeš číst,bych za ten štít bývala pustila..jenže tys nechtěl..řekl jsi mi budeme kamaradi...a nebavíš se se mnou ani jako s kamarádkou?přehlížíš mě jakobych neexistovala...proč???mám tě ráda..víc než jsem kdy koho takhle měla..nemyslím kamarády..ale vy všichni víte jak...a tobě to bylo jedno...kašleš na mě..a já se ti nedivim..na sebe takovou jaká působím bych kašlala taky..jenže já taková nejsem..mohl jsi to zjistit sám...nebo spíš popravdě jsi nikdy nemusel vědět jak moc tě mám ráda...sama bych ti to bývala nikdy neřekla...jenže druhej marek a lucka mě museli provařit...v tu chvíli jsem měla napito a bylo mi to jedno..vyrovnala bych se bývala s tím že budeme jen kamarádi...ale když ani to...tak to prostě nemá cenu...celý slavný Valentino mi byl když čert dlužnej..věděla jsem hned první den,že jsem tam neměla nikdy vkročit...a měla jsem pravdu..byl to začátek éry mýho absolutního pádu na dno...ale já se z toho dna zvednu a dokážu světu kdo jsem..nechci dopadnou jako někdo...já chci v životě něco dokázat...nechci skobnčit na hnoji...a nechci si vzít nějakýho joudu mít s ním dvě děti,vařit mu guláš a prát čpinavý trenky..o tomhle nesním..chci kariéru..chci něco dokázat..a jestli se někdy najde chlap,kterej mě bude mít rád a bude mě tolerovat a bude tohle chápat..pak je to ten pravej..jenže ideální pan pravý neexistuje..luboš mi řekl..o co jde,vždyt ho skoro neznáš..ale já měla pocit jakobych tě znala dlouho...snažila jsem se to v sobě zabít..ale to prostě nejde..jsem tebou posedla..udělala bych cokoliv na světě,abys byl můj...řekni mi co mám udělat...i když já to asi vim..všichni to ví..nebo je jim to aspon jasný...ale nechci řešit marka...už snad radši ani ne...mě spíš dneska dostala moje láska..ta holka je pro mě důležitá a já na ní budu těd každou minutu myslet..budu se bát aby se jí něco nestalo...znám jí...tak moc dlouho...jakoby jsme byli ségry..tolik jsem toho spolu prožili a přísahám že na to nikdy nezapomenu..a chci ti pomoct se z toho dostat lásko moje..abys byla zase zdravá..řekla jsi dneska že se těšíš až dobereš ty léky a všechno skončí..ale zlatíčko moje jednu věc jsem ti stačila zatajit..tohle nikdy úplně nezmizí..nevím jestli to víš..ale vždycky k tomu budeš mít sklony a budeš se sakrat hlídat...a jak jsem ti řekla nejlepší na to je něco dělat,něčím se zaměstnat!!!a já ti pomůžu,vytáhnu tě ven...i kdybys nechtěla..nenechám tě v tom...víš jen mě mrzí,že potom jak dlouho se známe jsi víc důveřovala katce...než mě...kdybys mi všechno řekla,zahodila bych všechno,valentino a to všechno a byla bych s tebou,...možná by i mě samotný ted bylo líp a nebrečela bych tu jak malá holka,kvůli tobě,protže vím,že před tebou jsem nemohla,kvli markovi,kterýmu jsem jednou tu slabost ukázala,a kvůli kamarádům protože mám pocit že je všechny ztrácím.....mám pocit že se mi vzdalujou..daleko pryč ode mě...jako ty kubo a ginger..za chvíli se spolčíte proti mě...jste spolu všechno si říkáte spolu..mě nikdo nic neřekne a kašlete na mě...vím co jsem kdy udělala a že jsem kolikrát zradila ale dokud mi tu svojí důvěru zase nevložíte nemůžu vám ani jednomu dokázat že mi můžete věřit..chápete to...je to všechno pro mě strašně težký...nevím jak tohle všechno ukončit..až si to po sobě příště přečtu tak se asi budu stydět a smažu to..ale ted to tu nechám..co mi taky zbývá...

Autor simineke on 01.Srpen 2007 at 21:50 | Permalink