..kdo jsem dnes a kdo zítra?..
..no jakpak bych se mohl mít..jedině dobře..jsem už taková povaha a musím se tedy i trochu poníženě přiznat, že to všechno není jen moje zásluha, asi mě tam někdo nahoře má i rád..velmi nerad bych se dostal pryč z té přízně, neb si (i když né asi úplně plně) uvědomuju, že mnoho věcí v životě stojí tak nějak na náhodě a dostat se do vleku neblahých a negativních věcí je otázkou okamžiku a pak vše co bylo dobré je zlé a horší..
..a jinak si užívám života plnými doušky, někdo by mohl říct že ho mrhám na večírcích a po nocích s kamarády, ale dělám jen to co chci a dělám to vědomně..můj život už je takový, nežiju ho podle vzoru rodičů a Čechů..chvíli to trvalo, než jsem se z toho všeho vyvléknul a začal být opravdu sám sebou..
..s Pavlínou to bylo jako prozření, dívání se do zrcadla na to neštěstí do kterého jsem se zamotal jen kvůli tomu že jsem chtěl "něco" co jsem si myslel že bych měl chtít a mít..
..nedá se nic dělat narodil jsem se jako poutník co bude vždy tak trochu na cestě za pravdou, asi je to moje "karma"..spousty věcí se najednou zdají tak prosté a jednoduché, vždy jsem měl mnoho plánů co bych chtěl a věděl jsem že teď nejde to a ono kvůli tomu a tomu..stálo to spousty času prolomit ten kruh ale už se mi to pomalu daří..žiju dnes a žiju dobře a čistě, nikomu neubližuju a nepřeju zlé a věřím že to co mám najít najdu a najdu to v pravý čas..
..chodím stále do angličtiny a budu ještě asi dva měsíce, závěrečné zkoušky mám v půli července a pak asi volno a zpět do Olomouce..to zas bude jiný život..
..Brno mi moc moc pomohlo, hlavně ten výpadek z kolotoče, víš kolik věcí jsem v sobě dusil a nevěnoval jim pozornost jen kvůli tomu že jsou jakoby nepotřebný..strašně jsem se soustředil jen na to technické a zanedbával humanitu/duši..ach jo bude to velké přemáhání, minimálně z počátku, dostát svým závazkům a odsloužit ještě dva roky do konce smlouvy..strašně moc bych si přál abych si pak mohl svobodně zvolit co a kam dál..život je tak široká pláň, ale peníze jsou mocné opium..
..uvidím..
..stává se mi poslední dobou stále častěji že potkávám cizí lidi a vždycky po chvíli zjistím, že máme v hlavě asi to stejné..to je dobře asi nejsem sám co cítí že se něco děje, že po tom nekonečném období uzavřenosti a spánku se pomalu lidé probouzí a zjišťují že tohle všechno není úděl ale dar a proto by člověk z mnohého měl mít radost..generační výměna se tomu říkájsem sice trochu na hraně, ale možná právě proto na špičce vlny..
..někdy se mi zdá jako bych žil na všech místech která jsem kdy viděl současně..zní to trochu divně vím, ale někdy si připadám jako v Paříži a jindy jako v Amsterdamu a někdy si představuju že takhle se muselo lidem žít v New Yorku v 80ých letech:.-)) to znám samo jen z filmů, ale ono je to vlastně jedno..já bych totiž žil všude úplně stejně jako tady v Brně..krásné domy, zákoutí, žiju v centru a centrum žije ve mě..jsem někdy celé dny jen tak venku a dívám se na lidi jak proudí sem a tam, šalinky jako nekonečné housenky spěchající za nejbližší zatáčku, západy slunce a vyhřáté ulice a staré domy mísící se s novými..někdy jakobych cítil že Brno vlastně žije a dalo by se k němu mluvit, tak trochu nám všem bere naše životy, ale ono to ani není vidět a když ano tak se utěšuji že ten můj zrovna ne:.-))..
..no a tak dělám co chci a kdy chci a už nepřemýšlím o tom jestli je to jakoby dobré nebo ne..někdy jsem sám a jindy zase ne, chodím městem, obchody, ulicemi.. do barů a dívám se na lidi co se přišli bavit a bavím se taky a pak ráno ulicí domů od slečny co mi na kus papíru napsala svoje číslo..a víš co už si neříkám že tohle bych neměl, ten den a noc byla moje láska a všechno co jsem měl jsem dal bez ohledu na to jak pošetilý nebo divný se to může zdát..
..a pak jdu do lesa a divím se jak je možný existovat bez přírody a jak jsem mohl přežít měsíc jen ve městě v těch pravoúhlých ulicích a geometricky přesných domech a vzpomenu si na rodiče a jedu se podívat jak se jim daří a jedu vlakem protože jsem prodal auto co jsem přestal potřebovat (a po kurzu zase potřebovat budu) a naši se na mě dívají trochu nedůvěřivě, protože nechápou co se se mnou stalo, proč jsem zase tak hubenej, i když 83 není žádná hubenost, ale já jim to nechám a nevysvětluju jim nic o dnešním světě a životě a všechno jím odkývu a jdu s něčím pomoct otci do dílny nebo něco udělat mamce v zahradě..mám je moc rád ale už žijeme na jiné planetě..
..prostě mám pocit že jsem se znovu probudil a tohle všechno způsobil jeden člověk, který mi otevřel oči, bylo to náhodné setkání v jedné kavárně během nedělního odpoledne a začalo to tak nevinně..prostě jsem si jen tak povídali aby nebylo ticho, moc jsem se navzájem nikdo neznali a někdo ty slova přešel jen tak a mě to nějak zvláštně zůstalo v hlavě a další setkání jsem se už ptal a odpovědi byly tak prosté, že jsem tomu nebyl schopný ani uvěřit víš ať už to bylo cokoliv (těžko bych ti vše vysvětlil) nechalo to ve mě tak hluboký dojem, že sem najednou byl schopný ze sebe dostat všechny svoje starosti a schyzofrenie, přestal jsem se vším užírat a pochybovat, přestal mít strach z neúspěchu, přestal být šprt a hrát role, přestal myslel jak vypadá to či ono a musím říct že stejně jako po tom co jsem viděl na misi a pochopil jaký svět asi je a už nebudu nikdy "spící ve sladké nevědomosti"po tomhle jsem se probral ve svým vlastním životě..víš jak jsem zoufale tohle potřeboval..vždycky jsem o tom jen četl a přál si být jako Gellner, Březina, Paul Verlén..buřič a bourač konvencí, jít svoji cestu, přestat se pořád kontrolovat a myslím že to na mě muselo být na škole a i potom strašně vidět..ale já už to dnes všechno unesu..už se nebojím..
..pro tebe by to asi nebyly žádné převratné věci, ale věř že pochopit význam slov dá někdy neskutečnou práci..
..je to zvláštní jaro, moc bych si přál aby tohle nikdy neskončilo, jsem svobodný, mladý a zdravý, plný pocitů a citů, hlavu plnou nápadů, obklopený dobrými přáteli..
