Lidé pro lidi
Je to už spousta práce, co jsme tady v Afganistanu udělali. Nedá se takúplně měřit jen počtem úspěšně splněných patrol, úspěšně vedených jednání,úspěšně dokončených projektů. I když to je vlastně to hlavní. To, co je vidět.To, co se počítá. Lidé tu pracují pro lidi.
Za každým rozhodnutím, za každým plánem, za každou realizovanou myšlenkou,tu jsou hodiny studování naprosto odlišného světa. Neexistuje tu žádná pevnáinformační síť a každá informace o lidech, kteří tu žijí, musí být teprve nalezenavojákem nebo civilním expertem. Pohyb v takovém prostředí vyžadujemaximální úsilí lidí připravujících výjezd na základně, stejně tak jako těch,co výjezd mimo základnu provedou. Každá výjezd je „bojovou“ misí.
Mám to„štěstí“, že stojím obkročmo mezi oběma skupinami takových lidmi.Vidím a vím, kolik práce si vyžádá vydání bojovéhorozkazu, kolik zdánlivě přehlédnutelných věcí musí být naplánováno a nesmíbýt opomenuty. Stejně tak vidím, kolik úsilí stojí splnit úkolv požadované kvalitě tam venku. A hlavně, vším si projít bezpečně jakojednotlivec i jako celek.
Tohle si musí někde vybrat svoji daň. Lidé nejsou stoje, i když bych toněkdy ve svém případě uvítal. Pak bych po dvou měsících, skoro strojového tempa,nepřišel na to, že ji platím už i já.
Striktní denní rytmus, neustále se opakující procedury, neustálý kontakt s jednostrannýmiinformacemi točícími se okolo Afghánistánu, mě pomalu ale jistě vzdaluje dodomova. Prý padla v Čechách vláda. Jak nicotná to pro mě byla informace. Jenjsem se nad tím ušklíbnul a bral to jen jako menší senzaci, téma rozhovorůjednoho dne. Tehdy mě to prvně napadlo. Už tam jakoby nepatřím. Ale kam tedy patřím,sem? Chycený mezi světy.
S trochou nadsázky můžu říct, že jsem zadržel dech před nástupem doletadla a vydržel mi právě až do teď. Žil z „tam“ a snažil se vzdorovat„tady“. Už to ale nejde.
Začátky každé mise jsou těžké, vše se znova nastavuje, hledá se optimálnířešení, objevují se skryté nesoulady, potíže generují potíže. Tenhle kopec mámuž ale za sebou a věci i lidé si našli svoje místo,“tady“ vytlačilo „tam“. Toco jsem ale uviděl za tím kopcem, mi opět bere dech. Chvíli totiž trvá, nežpochopíš. Můžeš číst knihy, můžeš se dívat na filmy, můžeš cokoliv, ale nikdy opravdunepochopíš jaký je Afghánistán.
Musíš vidět lidi. Musíš vidět jejich život. Musíš tu stát obklopen jejichsvětem. Všechny možné války v různých dobách se hnaly sem a tam napříčAfghánistánem. Vyspělé státy si tady vedly svoje operace a lidmi postrkovalyjako figurkami na globální šachovnici. Válka zůstane v zemi jako minovépole. Válka zůstane v generacích lidí jako nedůvěra a nenávist. Tohle jsouprostě dluhy minulosti, co dnes splácíme. A přece dnes zase vidím jak život,obyčejný život, vše zahlazuje. Stačí mu jen vytvořit podmínky.
Jsem z generace Evropanů, co nepamatuje druhou válku. Už mi až tak nicneříká Marshallův plán. Ale tohle, jestli to svět myslí vážně, musí býtpodobné. Obnova téhle země nepůjde z vůle jednoho národa, jedné země.Tohle si vyžaduje společné úsilí. Mám v tom taky svoji roli, povzbudivé.
Doma mám vše jak na zlatém podnosu. Doma mě všechny vymoženosti vnitřněrozkládají a jsem ze všeho otupělý. Padla vláda, koruna devalvuje, nějaká miskamá umělá prsa. Tady se buduje nová společnost, staví školy, zavlažuje půda. Neptejtese, u čeho chci být raději. Jakési obrysy mého vlastního života se tady prostěrozpustili do práce, kterou dělám, a lidí, které ani neznám.
Věřím, že to všechno ale stojí za to. Být vojákem vyžaduje určitécharakterové vlastnosti, a ty nezískáte tím, že se stanete vojákem. Ne každý topochopí. Být vojákem si vyžaduje, ne každý to ocení.
Někdy je toho prostě už ale moc. Ušlechtilé myšlenky a hrdinské činy jsoufajn, ale člověk je prostě člověk. Je to těžký, když se mi někdy nedostáváenergie, protože mi ji nemá nic a nikdo jak vracet. Všechna energie, kterouvynaložím ve prospěch jakéhosi obecného blaha je nenávratně pryč. Zůstane jenten dobrý pocit.
Blízcí, rodina, přátele, místa, kde se cítím dobře a bezpečně a jsou minotoricky známá, do toho všeho a všech se dá uložit tolik dobrého. Když miz takového světa přijde sms, e-mail, nebo si voláme, dostávám to potřebnézase zpět tak, abych to mohl zase vše vydat tady, v mém novém domově, základnaFOB Shank, Afghánistán.
.
