7.2.2009

Dneska ráno jsem se probudila a v hlavě mi bušilo milion permoníku. Kocovinka… Už po několikáté během tohoto týdne. Měla bych senad sebou zamyslet…

Chtěla bych tu nyní poděkovat za podporu všem lidem, co znám.

Chtěla bych poděkovat za báječný půl rok mým „dětem“z Berouna. Nezapomenutelný půlrok, kdy jsem se s vámi mohla vrátit do dětství a konečně si ho pořádně užít, dělat brajgl a tak.. Vše, co já jsem nemohla.. Jmenovitě by to bylo Candískovi, nejobětavějšímu sluníčku, které mi ukázalo nové rozměry, Andynce za její ztřeštěné nápady, Adélce, že se se mnou stále baví, Horynkovi, že mě nikdy nenechá ve štychu, když chci jít do Tipa,Wašíkovi za to, jak se umí pěkně opít, Rostíkovi bych chtěla vyřídit, že hubnout opravdu nemusí.

Mé největší dík ale patří Honzíkovi Karáskovi, který změnil můj život k nepoznání, vysvobodil zakletou princeznu a přivedl si jí domů, děkuju mu za to, že to se mnou vydržel už 5 let, 7 měsíců, 10 dní a pár hodink tomu. Tímto děkuji i sestře Jáje, že před takovouto dobou vyrazila semnou tajně na chatu. Další nezapomenutelné dík patří sestřičce Madlence, která dělá můj život veselejší, bez ní by to prostě nešlo. Dále jejím kamarádkám, které mě vzaly mezi sebe.

Dále bych chtěla poděkovat kamarádce Vlaďence Bínové za to,že byla a stále je mojí velice dobrou kamarádkou, i když je tak daleko. Stýská se mi. Dále Anetce Králové, za její praštěnou osobnost, bez které bych to na základce nepřežila. Škoda, že žiješ teď v Anglii. Janičce Noskové za její nejvěrnější kamarádství ve školce a jednu prokalenou noc. Markétce Tlachové za upřímmnost a její dlouhé vlasy. Monče Lapkové za kafe a vždy ochotu mě vyslechnout. Lucce Duškové za nejlepší karaoke a vejvětší pařby. Štěpánce Reslové za to, že je, a jejímu tátovi za nezapomunutelné hodiny tělocviku na zdrávce. Sašence Huclové za to, že mě naučila jisté věci. ;-) Víně Patočkové za odhalení její zajímavé minulosti. Kristince Hrabákové za to, že se ze dvojky stala jednička. Helče Dvořákové za její rozlučku se svobodou. Janičce Chocenské za její párty na koleji a skvělému týdnu na Moravě. Honzovi Kardašovi za to, že Ostrava s ním není zas tak špatné město. Lucince Svatošové za její podporu na základce. Bětce Budové za její maturák a za malování. Vojtíkovi Ševčíkovi za práci na filosofii. Pájovi od Saši, že je ochotný pro mě udělat kdykoliv cokoliv.

Honzovi Veselýmu za to, že má skupinu T.Ř.Y. Tomášovi Vrbovi, Lucce Guschlové a Martině Jakoubkové za záchranu života na našem maturáku. Honzovi z Otročíněvsi za jednu cestu do Jáchymova. Monice Šapovalivové za její berušky. Květě Marvanové za malování. Evě Fonferové, Danče Holíkové a Zuzce Polanecké za večery na Hvězdě. Janě Sekerkové za její úsměv. Zuzce Jakoubkové za hospody v prváku na vejšce. Janu Kalistovi jako nejlepšímu třídnímu tmeliteli, pořadatele hospod a starému pardálovi. Aničce Janouškové za rohlíky.:-D Filipu Waisovi za smyky v autě, Jirkovi Hazukovi za vojenské tábory, Jakubovi z Rudné za Kovárnu, panu Bakaláři za přespání ve škole. Panu Burešovi, že autoškola s ním se zvládla levou zadní. Janě Anděrové za čajovou konvici. Jirkovi Zýkovi za jízdy autobusem. Kájovi Antonínovi za jeho přírodní chatičku na Želivce. Kubovi Štětkovi za kalení v hospodách. Martinu Kuželovi za sprchy na horách. Martinovi Puškařovi za jeho lásku ke Slovensku. Janu Marhoulovi, kvůli kterému jsem na základce každé ráno vstávala z postele a těšila se do školy. Péťovi Ježkovi za to, že mě nechtěl, Lukymu Juppovi za to, že se 2 měsíce neozval, protože právě to se mělo stát.... A všem ostatním, že se vše stalo tak, jak se to stalo..

V neposlední řadě taky děkuji rodičům za to, že mě zplodili, porodili a vychovali. ;-D Nejlepší babičce za super víkendy v dětství. Dědovi z Ostravy, že s námi strávil několik let života.

Tak snad je to všechno a na nikoho jsem nezapomněla, kdyby ano, tak se omlouvám.. Lidi, jsem ráda, že jsem byla, nebo stále jsem součástí vašeho života…