Sníh   06.Prosinec 2007


Už těším se, jak na vlasy mi dopadne první vločka sněhu, která se bude v teple pomalu rozpouštět jako srdce tající láskou. Až sněhové koule budou lítat vzduchem jako přelétaví ptáci. Oblečení bude bílé jako jarní obláčky a já budu mít na tváři usměv, který –doufám- potěší.

 

Je to tady. Je sice podzim, ale vypadá to na zimu. Všude je bílo. Sněhurka by se lehce ztratila z očí, kdyby si lehla na zem. Mráz ještě není tak krutý, za to déšť chce být krutější než léto. To se mu však nepovede. Aspoň tedy pro mě. Miluji teplo, slunce, zmrzliny, pláže a všechno, co k létu patří. I když zima, vraťme se k ní, má také svoje plusy. Například Vánoce. Dárky mám ráda, ale nejdůležitější je rodina pohromadě, krmící se kalorickými dobrotami a sledující nesmrtelné pohádky v televizi. Pozorovat obláčky sněhu, které jakoby zpomaleně dopadají na bezbranou zem, pomalu -  jako by si to měl člověk zapamatovat, pomalu -  jako by to už nemělo být. Něco na tom sněhu je – připomíná nám většinou Vánoce, ale spíš by měl připomínat rodinu – samotná vločka se brzy sama roztaje, zato z velké hromady se dá postavit ještě větší sněhulák, který vydrží kdejaký otřes. Sníh také pokrývá všechny rostliny, stromy a budovy. Není to však ze vzteku, ale z lásky – zakrývá je, aby byly s každým jarem krásné jako vždy.

A co napadne Vás? Řekla bych, že zima, mráz, teplé oblečení, mokré boty, do kterých dáte po vašem náročném dni noviny? Noviny – texty, s kterými se někdo dřel, a vy je teď použijete jako vycpávky? Dobrá je to sice praktické, ale zkuste se zamyslet? Vážně by se nenašlo něco méně hodnotnějšího? Určitě našlo, ale proč ztrácet drahocenný čas tím, že budete hledat čistý papír, který by se mimochodem dal využít mnohem lépe, vždyť ještě nemáte všechny dárky. Ano, dárky! Lidé potřebují hmotné vyjádření lásky, nestačí obejmutí, polibek či popřání krásných svátků klidu a míru. Klidu? Předvánoční stres ...každý si ho jednou skusil... nebo ne? Zkuste si představit svátky bez dárků, umělých úsměvů, vánočního stromečku a cukroví. Nejde to, že? Vánoce by byly úplně obyčejný den. A možná proto všichni hrají to divadlo s dárky, jenom aby se nezapomnělo na nějaký ten svátek.

Zvonečky? Při jejich pohybu zacinkají a jejich melodie nám zní v uších dokud necinknou znovu. Mráz projede celým tělem, jako když zamiluješ se, jako když zimnici máš, jako když ..zacinká zvoneček. Tak malý předmět dokáže udělat mnoho radosti, dokáže rozzářit mnoho očí, které dokud nevyhasnou mají v sobě pořád ty zvonečky.

Dáreček. Krásné dívat se na potěšenou tvář, zářící úsměv, který bohužel asi po hodině opadne..pokud není živý. Nádherné – dívat se na hořící svíčky, které hoří, hoří ..až večer zkončí už budou vyhaslé, jako tváře těch, co právě dostali to něco, co si tak přáli, to něco po čem dlouho toužili a to, co tak dlouho hledali. Svíčka nehoří věčně, a proto bychom měli vědět, že navždy nebudem spolu. Nebudeme.

Viděli jste už anděla? Já ano. Vidím ho každé ráno, dokonce každý večer, nejenom na Vánoce. Andělů mám víc, ale jenom dva ,kteří můžou za to, že teď sedím a píšu ..Jak ten Někdo přišel na vzhled anděla? Podíval se na maminku, nebo na tatínka? Ne podíval se na tebe. A proto mysli na to, že každý den je jedinečný a někdo by si přál, aby si mu něco splnil, tak se aspoň usměj, pohlaď nebo promluv, vždyť to jsou ty nejkrásnější dárky, které si dávají andělé.

napsal/a: smilinka 19:33 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

ragazZo9 11.10.2008 19:55:55

Nádherně jsi to napsala...vyjádřila si slovy něco, k čemu často slova nestačí..:)


smilinka 09.12.2007 20:05:59

Děkuju Kristy, od tebe to potěší ;)


kurdtka 07.12.2007 10:43:13

Jé Moničko, to je nádherný článek. Ty seš úplně umělecká duše! A taky se nad tím vším co píšeš musím zamyslet. Vážně máš pravdu, ale lidi co si to přečtou by se tak měli chovat a nejenom si pro sebe říkat: mm pěkné, pěkné. Tak snad se mi to povede :) měj se krásně :)