Slyším to , co jiní neslyší ,

bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise ,

chvění strun , když struny nechví se.

Prchávaje nědy od lidí ,

vidím to , co jiní nevidí.

Lásku , která oblékla se v smích ,

skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři ,

vidím kvésti růži na keři.

Zaslechla jsem lásku odcházet ,

když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání -

ani strach , že příjde sklamání ,

abych neklesla pod tvá kolena.

Nejkrásnější bývá šílená.