Mnoho lidí si svého přítele vybírá podle vzhledu. Proč ale?? Copak to je všechno?? To musí být ten člověk špatný, když nechodí ve značkovém oblečení?? Když nosí ošoupané džíny, tričko po starším sourozenci?? Nebo má brýle a né kontaktní čočky různých barev?? Proč jsou někteří lidé tak namyšlení?? Vždyť peníze nejsou všechno… Nedokážou nám nahradit to nejcennější, co jsme mohli poznat… A to lásku!!! Tou si projdeme v životě všichni, a to bez rozdílů.

            Každý z nás už to zažil. Ten pocit, že jsme rádi, že máme nějaké přátele. Máme někoho, kdo nás bere takové, jací jsme. Nekouká na to, jak vypadáme, ale jací jsme od srdíčka! Říká se, že srdce je nejmenším orgánem v našem těle… Je možné, že z hlediska fyzického je to tak, ale ve skutečnosti všichni máme srdíčko velké. Otevřené pro každého. Každý kdo do něj vstoupí, nechá v něm rýhu. A tu nedokážeme vygumovat jak poznámky v sešitě!

            V životě vzniknou i situace, kdy se musíme s osobou nám hodně blízkou, rozloučit. Vzdát se všeho hezkého. Máme ho třeba pořád v srdíčku, ale už tu není fyzicky. Nemůže nás obejmout, pohladit, říct to pěkné slůvko z očí do očí.

Může nastat situace, že přijdeme o přítele, a to jen díky jeho snu. Teď vím, o čem mluvím, vím, jaké to je přijít o přítele, kterého nedokáže nikdo jiný nahradit! Jde za svým snem jako každý jiný. Ale co my tady?? Rodina, přátelé, spolužáci a ostatní?? Všichni mu to určitě přejeme, ale je nám líto toho, že nás tu nechal a odešel do místa, kde nikoho nezná. Každý si najdeme nové přátele, ale na staré známé se nezapomíná. Už nikdy toho člověka neobejmeme, nedáme mu pusu, a to jen proto, že šel za svým snem. Za snem který ho zaneprázdní tak moc, že se jen málo vrací mezi nás. A když už, tak jen na pár hodin, aby se stihl vrátit zpět. Obejde svojí nejbližší rodinu, protože nemůže během jednoho dne, kdy je nazpět mezi námi, obejít spoustu kamarádů, aby se stihl vrátit ,,DOMŮ“, pro nás do neznáma, protože ho čeká ještě náročný den.

Nastane i okamžik, kdy nás přítel opustí navždy. Kdy se za ním zavřou dveře. Kdy kráčí do tmy a my nemůžeme s ním. V tu chvíli je nám také smutno a popláčeme si. Ale obrečíme to a opět jdeme dál. Snažíme se o to, aby se v našem životě objevila další osoba stejného charakteru jako ta předtím. Nedokáže ji nahradit, ale víme, že ji máme. A to je to hlavní.

Bez přítele by naše životy byly o ničem. Bez něj bychom nezažili, to co jsme zažili a ještě zažijeme, jelikož jsme mladí a máme všechno před sebou. Srdíčkem nám projde ještě tolik lidí a tolikrát se nám do něj zaryjí krásné vzpomínky, že si ani neuvědomíme, o co jsme přišli a zjistíme to až tehdy, když přijdeme o posledního přítele.