Stará láska nikdy nerezaví
Viděla jsem tě neska...
Dělala jsem, že tě nevidím...
Nechci tě vidět?!
Proč?:(
Vzpomínky...
Něco ve mě pořád asi je...
Nesnáším své srdce...
Tak hodně štěstí při čtení :D Občas to bude krásný a občas smutný.... Psát ale neumím, taxe na mě nezlobte :) Spisovatelka ze mě nikdy nebude :D Bohudík :D
Viděla jsem tě neska...
Dělala jsem, že tě nevidím...
Nechci tě vidět?!
Proč?:(
Vzpomínky...
Něco ve mě pořád asi je...
Nesnáším své srdce...
Asi si říkáš, proč Ti zase píšu, ale chci Ti povědět jeden příběh… Hlavní roli bude hrát Markétka a Tomáš.
Všechno začíná v roce 2004, kdy Markétka začala často chodit do jednoho nákupního střediska, kde byla i jedna restaurace, do které často chodila. Ovšem ne kvůli jídlu, ale kvůli něčemu, teda spíše někomu uplně jinému… Očaroval ji tam jeden velice krásný kluk. Bála se mu cokoli říct, proto se sem pouze chodila koukat na jeho hezké oči a na něho celého… Jednou tam šla i se svými kamarádkami, které si všimly, že ona po něm často pokukuje. Šly si k němu něco koupit a tajně mu podstrčily Markétky číslo na mobil…
Jednou večer Markétka ležela doma v postýlce a přemýšlela nad krásným princem z restaurace… Nebylo pochyb, byla do něj zamilovaná až po uši, ale byla až moc stydlivá a to si pořád vyčítala… Najednou jí zapípal mobil. Říkala si, kdo by to tak mohl být, vždyť žádnou smsku nečeká. Přečetla si zprávišku a v jejich očích se objevila radost, naděje, touha a srdce začalo bušit o sto šest. Psal ji krásný neznámý!!! Nevěděla odkud má její číslo, ale to ji teď opravdu netrápilo, byla šťastná. Propsali si celý večer, celý dny, týdny a domluvili se i na společné schůzce… Markétka nemohla spát, jíst prostě nic, byla z toho nervózní. Není divu, když byla tolik zamilovaná.
Nastal den D a hodina H a Tomáš s Markétkou se sešli na domluveném místě. Markétka měla srdce až někde dole, kolena se ji podlamovali a byla nesmírně šťastná, i když nevěděla co má dělat. Povídali si celou dobu a v jednu chvíli byly jejich rty od sebe sotva pár centimetrů… Začali se líbat. Markétka byla v sedmém nebi. Když se loučili, políbili se znova. Byl to dlouhý a krásný polibek. Markétka přišla domů a nevěděla o světě nic. Byla jen ve svém uzavřeném světě, kde byla jen ona a Tomáš. Ze snění ji vyrušila zpráviška. Byla od Tomáše. Psal jí, že to byl krásný večer, že by si ho rád zopakoval a že by chtěl aby byli už navždy spolu. V tu chvíli z Markétčinných očí začaly téct slzy štěstí. V tu chvíli, ji bylo všecko jedno, hlavně, že měla svého Tomáška. Na ten večer nikdy nezapomněla.
Její život nabral nových otáček. Do té doby ji nic nebavilo, byla smutná, nesmála se, … A teď? Teď se ji zdálo všechno snadné, usměvy rozdávala na všechny strany a byla nesmírně šťastná. Tomáš ji ukazoval, jak krásná láska může být. Naučil ji mnohým věcem.
Jenže každé štěstí jednou končí… Stalo se něco, co Markétka nečekala. Po osmi krásných měsících ji přišla zpráva od Tomáše, že je mezi nimi konec, ať mu nevolá, nepíše a nesnaží se ho najít.
V ten den se Markétce zhroutil celý svět. Neztratila jenom lásku, ale i nejlepšího kamaráda zároveň. Ztratila i naději. Její srdce krvácelo, slzy tekly proudem a nešly zastavit. Nevěděla, co má dělat. Chodila za ním do restaurace, nemluvil s ní. Psala mu zprávy, neodepisoval. Volala mu, nezvedal to. Snažila se ho získat zpět, marně… Nakonec si změnil i číslo a Markéta si musela připustit, že je konec. Okolí si myselo, že už je v pořádku, že to překonala, ale co její srdce? Nikdy si nepřipustilo, že je konec, milovalo Tomáše a plakalo, moc plakalo…
Musela jít ale dál. Potkala jednoho kluka, jmenoval se Patrik. Začala s ním chodit. Ale v srdci měla někoho jinýho. Řekla si, že musí prostě zapomenout. Přestala chodit do té restaurace, kde pracoval Tomáš, vymazala si jeho číslo, které už stejně asi neplatilo…
Po čase si myslela, že Patrika miluje a na Tomáše zapomněla. Ale bylo to opravdu tak?
Uplynuly skoro dva roky, co chodila s Patrikem. Psal se leden 2007 a Markéty otec už hodně naléhal, ať si najde brigádu. Hádali se denodenně kvůli tomu a jí nezbývalo nic jiného, než si opravdu něco najít. Chtěla jít pracovat do stejné restaurace, kde pracoval i Tomáš, ale řekla si, že ne, protože on už pro ni zemřel. Ve městě byla ještě jedna uplně stejná restaurace a Markétka se rozhodla, že tam půjde. Na konci ledna nastoupila.
Vztah mezi Markétou a Patrikem v únoru 2007 ztroskotal. Bylo už mezi nimi mnoho problémů a už to opravdu nemělo cenu. V práci poznala Davida. Fajn člověka, se kterým se nakonec dala dohromady. Od té doby začala žít jen pro Davida a pro práci, kterou milovala.
Osud je ale osud a i s Markétkou si začal hrát. Jednou večer, když přišla unavená domů z práce, lehla do postele a přišla jí zpráva. Myslela si, že jí píše David, ale omyl. Psalo jí neznámý číslo. Na konci smsky stálo jméno Tomáš… V tu chvíli cítila v srdci zmatek. Začala plakat. Nikdo a ni ona sama ale neví, jestli štěstím, nebo smutkem.
Čas plynul jako voda a Tomáš s Markétou si pořád psali. Tomáš měl nějaký problémy se svou bývalou přítelkyní a Markétka se ho z toho snažila vytáhnout a pomoct mu.
Jednou večer, na konci srpna ležela Markétka na posteli a přemýšlela a poslouchala, co jí říká, její srdce… Stalo se to, co nechtěla. Její láska, co k Tomášovi cítila, nikdy nezmizela. Nikdy na něho nezapomněla. Stále ho milovala, ale nechtěla si to přiznat…
Neříkala to nikomu, nechala si to pro sebe. Chodila s Davidem, ale tajně se scházela s Tomášem, pro kterého její srdce bilo. Její život se zdál být barevnější. S Tomášem přišla nová naděje na pravou lásku, naděje na štěstí, …
Srpen, září, říjen si Tom a Markétou psali každý den, vídali se vždycky když se dalo a Tomáš jí řekl, že se do ní zamiloval. Když to Markétka slyšela, hlava se jí štěstím zamotala a myslela si, že je to začátek něčeho krásného.
V říjnu byli spolu večer venku, drželi se za ruce, objímali se, prostě jako vždycky. Když byla s ním, na nic špatného nemyslela a vychutnávala si každou chvíli s ním. Povídali si a najednou začali řešit vztah mezi nimi. Markétka se bála dalšího zklamání, proto mu řekla, že se s Davidem prostě rozejít nemůže. Tomáš i Markétka začali oba plakat, ale tak, aby o tom ten druhý nevěděl. Objali se a začali se líbat. Krásně, něžně a s láskou. Bylo to neuvěřitelně nádherný… Tomáš Markétu doprovodil domů a odjel.
Markétka mu hned napsala zprávu, ale nedostala od něj žádnou odpověď… Začala se bát toho nejhoršího, ale nechtěla si to připustit.
Ano, stalo se to, co se se stalo před několika lety. Tomáš to vzdal, nechtěl bojovat, i když netušil, že by tuto bitvu vyhrál, protože Markéta nemilovala Davida, ale jeho. Tomáš s ní přestal mluvit, nepsal ji, telefony jí nezvedal a pro Markétku se již po druhé zhroutil celý svět…
Nic ji nebavilo, přestala jíst, pít, spát. Chodila ven a po nocích se někde toulala a vzpomínala na Tomáše a na ty chvíle s ním… Každou noc plakala… Do restaurace přestala chodit a vždycky, když ho viděla, její srdce začalo tlouci o sto šest a z očí začaly téct slzy. Upnula se jenom na práci, která jediná ji držela při životě.
V práci poznala jednoho fajn člověka, Daniela, který Tomáše znal dost dlouho. Markéta se Danovi svěřila, co bylo mezi ní a mezi Tomem. Že ho miluje, a nedokáže bez něho žít. Vymýšleli různé způsoby, jak by Tomáše přesvědčili, ale marně…
Markéta začala litovat toho večera, co Tomášovi zalhala, že musí zůstat s Davidem. Proč to vlastně řekla? Ze strachu? Kdo ví…
Vztah mezi ní a Davidem se začal měnit. Ovšem to viděla jenom ona, David ne… Při každém polibku, dotyku od Davida Markétka viděla jenom Tomáše. Byla v tom prostě až po uši…
A Markétka neví co má dělat… Nechápe, proč ji Tomáš říkal, že ji nikdy neopustí, že bez ní nemůže být,… Že ji miluje… Nechápe, proč jí nepíše, nezvedá telefony, nemluví s ní, přitom ví, co ona k němu cití. Ví, že kdyby chtěl, rozejde se s Davidem a bude jenom jeho. Proč jí nechce a přitom vždy, když přijede do jejich restaurace kouká jí do očí a neuhne ani pohledem? Proč, když přijel autem a povídal si s Danielem a Markétka stála u práce, tak z ní nespustil zrak? Proč je tak tvrdohlavej a paličatej a neuvědomí si, že tudle bitvu by vyhrál a mohl být štastnej? Tak sakra proč?
Je konec prosince a Markétka byla s tátou v tom obchodním centru, kde viděla Tomáše s nějakou holčinou. Naštěstí na Markétku tady čekal její nejlepší kamarád Daniel, se kterým chtěla o něčem mluvit. Řekla mu, že se rozhodla, že to s Davidem skončí a že chce a bude bojovat o Tomáše. Daniel jí na to ale odpověděl, že to nemá cenu, nechápala. Dan jí řekl, že Tomáš někoho má, že už není sám.
Beze slova odešla domů a začala plakat. Naděje umírá poslední… A ta právě teď umřela… Byla na dně.
Milovala ho celým svým srdcem. Chtěla být s ním. Ale on už bohužel ne. Měl někoho jiného. Navždy bude Tomáš v jejím srdci, navždy ho bude milovat, ale chce, aby byl šťastný. A asi je šťastný s novou přítelkyní. A když někoho opravdu milujeme celým svým srdcem, tak mu to všechno přejeme… Jenom si pořád říká, proč? Proč na Markétku stále se dívá? Do očí? Proč se s ní bojí psát? Proč s ní nechce mluvit? Na to asi odpověď nikdy nedostatane…
Markétky nejtajnější přání je milovat a být milována. Být s Tomášem. Držet se s ním za ruku. Dotýkat se ho. Objímat ho. Líbat ho.
Chtěla by, aby si to Tomáš všechno promyslel a nebyl tvrdohlavej a paličatej a myslel jednou srdcem a ne hlavou…
Ale osud je jiný. Bohužel, je asi už konec…
Slzy teď Markétce tečou z očí, když píše tento smutný příběh a doufá, že bude mít šťastný konec, i když ví, jak to všechno bohužel skončí…
Markétka milovala, miluje a bude milovat Tomáše navždy… Nikdy na něj nezapomene…
Prosím, až si tento příběh přečteš, napiš mi jenom zprávu, ať vím, že si to dočet aspoň do konce a nevyhodil si to. A nikdy prosím nezapomeň na ten poslední odstavec… Děkuji…
Ty si to vzdal v říjnu, i když by si to vyhrál, já to vzdávám teď, protože jsem prohrála….
Věř mi, že ti to všechno ze srdce přeji. Buď s ní štastný, zasloužíš si to…
Blog má čím dál tím víc lidí, taxem si ho musela taky přece zařídít :D A co sem budu psát? Svoje nálady, pocity a všecko možný :D Máte se na co těšit.... :D
